Mrzí mě, že jsem neudělal rozhovor s Milanem Kunderou, bilancuje novinář Karel Hvížďala

21. srpen 1968 pro něj byl potvrzením toho, co čekal. „Pár dní předtím jsem se vracel z Ruska. Novináři na mě mávali a říkali, jak jsme to jednání vyhráli, ale já jsem předtím projížděl Ukrajinou a posledních 20 kilometrů jsem neviděl nic jiného než tanky, které byly připravené k nám vjet. Navíc jsem četl zahraniční noviny a tam to bylo naprosto zřejmé, že to takhle skončí,“ vzpomíná Hvížďala.

Jak vidíme u Trumpa, přes Orbána, Kaczynského, u nás Zemana, populismus má otevřené dveře, protože nejjednodušší zneužití strachu je v manipulaci s lidmi.

V roce 1978 Karel Hvížďala emigroval do Německa, takže může nabídnout i pohled na druhou stranu tehdejší železné opony. V roce 1968 americká i západoněmecká vojska respektovala hranici, která byla dohodnutá na Jaltě. V tehdejším západním Německu protestovali mladí, kteří se chtěli mimo jiné odpoutat od minulosti, a v 60. letech dochází i k postupné emancipaci žen.

Vývoj světa médií

Podle Karla Hvížďaly současnou mediální krajinu ohrožují hlavně dvě věci: teror aktuality, protože zbavuje informaci současného i historického kontextu a dělá ji nevýznamnou, a také vliv páté mocnosti – sociálních sítí. „Ty zlomily způsob vnímání médií. My jsme dřív média potřebovali, abychom se něco dozvěděli, kdežto na sociálních sítích hledají lidé jen potvrzení svého mínění, nic nového nechtějí vidět, což společnost rozkládá, atomizuje.“

Dočkáme se někdy u nás novin typu Times nebo Frankfurter Allgemeine Zeitung? „Zatím to tak nevypadá, i když občas slýchám, že někdo přijde s tím, že by do toho třeba tu miliardu dal, abychom to zkusili, ale tam jde o to, že představy o návratnosti jsou často nereálné. Srovnávat se s trhem, který obsluhuje více než 100 milionů lidí, když k tomu přidáme i Rakousko a Švýcarsko, je velice těžké,“ myslí si Karel Hvížďala.