Motýlí dům v Bratislavě hýří barvami a tvary. Během pobytu se dozvíte něco o sobě, tvrdí jeho majitel

Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Nebojte se barev, vzkazuje majitel bláznivého hotelu. Ukážou vám cestu k sobě
0:00
/
0:00

Bratislavský Hotel Galerie najdete na seznamech nejzajímavějších hotelů světa, ale i těch nejošklivějších a stejně tak nejzábavnějších. Stojí v Bratislavě a v jednom článku o něm napsali, že vypadá, jako by ho stavěl méně talentovaný bratr Antonia Gaudího.

Jen malý kousek od bratislavského hlavního nádraží stojí stavba, kterou by tu nikdo nečekal. Vlastně ani nikde jinde. Nenapadá mě místo, kam by se hodila.

Je to dům, který se nedrží žádných klasických tvarů, nepravidelně z něj vystupují balkónky, sem tam se objeví nějaká vlnka. Někde je široký, někde zase úzký. Okna jsou všude možně a mají různé tvary. A hlavně: dům je ohromně barevný. Je to Motýlí dům.

„Motýlí dům je v podstatě destinace, je to cíl. Jeden z cílů lidí s touhou cestovat k novým kvalitám svého bytí, objevovat nová etnika a nové přírodní scenérie. Mohou je začít objevovat v nejfantastičtější scenérii, kterou jsou oni sami.“

Barvami k uvědomění

Karol Beláň je výzkumník, filozof, autor nápadu a také majitel Motýlího domu. Ten je v první řadě hotelem doplněným o motivační kavárnu, výtvarný ateliér a spoustu barev.

Stručně řečeno: kdo nechce pouze objevovat krásy Bratislavy, může objevovat své vědomí a třeba meditovat.

Jací lidé sem přijíždějí? „Jsou to jednak ti, kteří ocení přijatelné, ohleduplné ceny. Jednak ti, kdo touží žít šťastnější život. Pro ty můžeme být užiteční.“

Pan Beláň tvrdí, že nejdůležitější jsou dveře, které nás uvádí do jiného světa a nikdy nesmějí být bílé. Jediné bílé dveře, které jsem tu našla, jsou na záchodě.

S tím se pojí jedna funkcionalita: v Motýlím domě věří, že stravovat se lze pouze z prány, tedy ze sluneční energie. Když toho člověk docílí, zjistí, že záchod nepotřebuje. Proto jsou jedině dveře na záchodě mdlé a nikam podle svých barev nevedou.

Proti chmurám

„Interiérové prvky jsou aktivní, živé. Dveře nemohou být jen bílé nebo nějak vyřezávané. Musí v nich být stav bytí. Pokud jde o dětský pokoj, musí to být stav, kde se rodí ráj.“

Karol Beláň dál vymýšlí, jak odolávat virům, nemocem a chmurám. I to se lidé mohou v rámci návštěvy Motýlího domu dozvědět. Nebo prostě jen tak zažít pocit, jaké to je, být skutečně v něčem hodně barevném, nepravidelném – a tak trochu šíleném.

autoři: Pavlína Nečásková , | zdroj: Český rozhlas
Spustit audio

Související