Motorky, bahno a zlatokopové s kalašnikovy. Čeští vědci se na rozvojové misi v Etiopii nenudí
Vysoké hory, hluboká údolí nebo terasovité přírodní zlomy Etiopské vysočiny poslední dva roky mapovali čeští geologové. Na závěr rozvojového projektu se museli vydat mezi etiopské zlatokopy. Pro připravovaný vědecký článek totiž potřebovali doplnit vzorky, jejichž analýza se při prvotním výzkumu nezdařila. Jak dobrodružná může být věda, se při jejich výpravě v horách regionu Sidama přesvědčil reportér Zdeněk Novák.
„Dál už to nejde, musíme pěšky. Takže konečná, vystupovat,“ konstatuje geolog David Buriánek, když cesta terénními auty začíná být riskantní. Čeká nás několikakilometrový sestup do údolí.
Po kratším vyjednávání s místními nasedáme na motorky – tři na jednu. Na první pojede vedoucí výzkumu Kryštof Verner: „Motorka pro regionální geovědní mapování byla nesmírně důležitým nástrojem. Takže jsme si pronajímali de facto dennodenně motorku, která uvezla dva geology.“
Občas to drhne nebo na rozbahněné cestě spíš trochu čvachtá. A Kryštof Verner mi cestou vysvětluje, jaký je smysl celé výpravy: „Je to doplňkové vzorkování hornin na chemické analýzy z lokalit, odkud jsme už vzorky měli, ale analýza nebyla použitelná.“
Každý je podezřelý
Nakonec jsme dorazili dolů k řece do menší osady, kterou tvoří zhruba dvacet chýší. Odsud už se vypravíme přímo za vzorky. „Je to nová lokalita, takže přesně nevíme, kam jdeme, ale mělo by to být za tímto kopcem,“ ukazuje geolog David Buriánek kopec, který obtéká řeka Logita.
Za ním se nachází důl a haldy kamení a hlíny, který hlídá chlapík s kalašnikovem, a kolem stojí zlatokopové.
Pak následuje další vyjednávání: „Pustili nás až po nějakém přesvědčování ze strany zástupce místního důlního úřadu. Nechtějí říct, kolik suroviny tu je, aby se chránili před zdaněním. Můžou se bát i vydírání nebo korupce ze strany úředníků. Jsme tu kvůli vědě, ale jim je podezřelý každý,“ vysvětluje místní geolog, který je také součástí výpravy.
Jako jehla v kupce sena
A co konkrétně tady geologové hledají? „Snažíme se interpretovat vznik hydrotermální mineralizace. A k tomu potřebujeme minerály, protože v nich je ta informace,“ odpovídá Kryštof Verner. „V této chvíli máme prozkoumané křemenné žíly, ale schází nám chemické složení minerálů, a to především zlata.“
„Takže se snažíme buď najít primární výchoz, odkud bychom mohli odebrat vzorek, kde bude zlato přímo s břemenem, anebo tady zkusit koupit nějaký malý vzorek. V podstatě špendlíková hlavička je pro nás naprosto dostatečné množství materiálu k tomu, abychom udělali analýzy,“ vysvětluje vedoucí výzkumu.
V dole ho ale nenajdeme, takže se jde pro vzorky do rozkopaného svahu. Tam vědci nacházejí zdejší typické žíly, které by mohly obsahovat zlato. Teď přijde na řadu geologické kladívko.
Pár zlatých zrnek nakonec zajistil až chlapík, který zlato rýžuje v kaluži u cesty. Místo nálezu i původ horniny tedy odpovídá tomu, co geologové potřebují. A mise je splněna.
Související
-
Ugali pětkrát týdně, a někdy i k snídani. Národní pokrm Keni je zároveň měřítkem tamní chudoby
Nepatří sice do výstavní skříně kulinářského umění, OSN přesto před pár lety zařadila africké ugali na seznam kulturního dědictví. Třeba v Keni si ho vaří několikrát týdně.
-
Spal na ulici a tančil. Dnes je majitelem úspěšného kulturního centra, které oceňuje i UNESCO
Za úspěchem kulturního klubu Fendika stojí životní příběh čtyřicátníka, který se nenechal semlít životem na ulici a svůj elán napřel do projektu, který pomáhá ostatním.
-
Etiopští židé se považují za ztracený dvanáctý kmen Izraele. Víru i tradice si udrželi po staletí
Židovská komunita v Etiopii po staletí žila v izolaci od většiny ostatních židů ve Středomoří a na Blízkém východě. Jak židé na severovýchodě Afriky žijí dnes?
