Motivace žáků k učení

28. leden 2004
Vaše téma

V dnešním Vašem tématu jsme se věnovali studentům, dnešní Vaše téma se týkalo školní docházky a zabývalo také hlavní otázkou, jak děti přimět k učení. Stres a nuda. Mnoho školáků a studentů si to teď pomyslí. Odborníci si už celá staletí lámou hlavu, jak žáky motivovat k učení a celá staletí jsou ony názory podobné, jak uvádí dětský psycholog Václav Mertin.

Václav Mertin: Učitel motivuje v první řadě svým příkladem, to znamená on, když hoří, tak je větší pravděpodobnost, že i ty děti zapálí a je úplně jedno, jestli je vyučuje předmět, který je takzvaně lehký a atraktivní nebo jestli je to třeba matematika nebo v těch vyšších ročnících nebo potom na gymnáziu třeba latina. Tak to je první věc. Druhá věc je, že učitel opravdu umí ten předmět a nemylme se, děti nepoznají úplně všechno, ale přece jenom poznají, jestli ten učitel je o lekci před nimi nebo jestli opravdu odborník, jestli tomu rozumí.

Brzy poznáš, že tvůj otec platil školné nadarmo, nechal se už ve starověku slyšet římský myslitel Petronius. Přesto se vám pokusíme poradit, jak svého potomka přimět k učení.

Václav Mertin: Někdy stačí úplně nejjednodušší věc a to, že já se o to, co dítě dělá, zajímám. Já ho chválím. Ale někdy ne třeba za výsledek. Já ho musím chválit za to, že tomu věnuje určitou energii, že se snaží docílit ten výsledek. A když je výsledek dobrý, tak pochopitelně i za ten výsledek.

Doktor Mertin mluvil o případu, kdy dítě navštěvuje první stupeň základní školy.

Václav Mertin: Jestli jsme s dítětem pracovali dobře těch prvních 10, 12, 13 let, tak ve 14, 15 už alespoň část té motivace přichází zevnitř. To dítě si řadu věcí prostě uvědomuje. Ono mu to docvakne. Ono si to spočítá, že když se nebude učit nebo bude mít průměr přes 2, že se na to gymnázium nedostane. A samozřejmě platí i to, co jsem říkal u těch menších dětí, alespoň částečně. Že i tam, když se dítěti daří, když je úspěšné, když vidí, že to má nějaký smysl, že ti druzí se o to zajímají, tak zase to zesiluje tu jeho motivaci.

Někteří rodičové se snaží svého potomka motivovat penězi. To ale odborníci neslyší rádi.

Václav Mertin: Já osobně bych to nedělal. To vůbec neznamená, že když jsme mluvili o těch odměnách, o té radosti, že by někdy nemohlo být to dítě odměněno i materiálně. Ale abych to dával dopředu jako motivaci, to bych nedělal.

Proč?

Václav Mertin: Já si myslím, že kus v tom vzdělání je opravdu to, s čím dítě přichází na svět. Pátrá v tom světě a chce se něco o něm dovědět. A pokud my to převedeme výlučně na peníze nebo na to materiální, tak si myslím, že se z toho ztratí ta původní radost.

Záleží nejenom na rodičích, jestli se jejich dítě bude chtít učit. Spolehlivě mu chuť do učení vezme špatný učitel. Ostatně, zeptejme se na to dětí, jaké ony mají rády učitele.

Projev žáků: Takový ty co na nás celou hodinu neřvou a naopak nemluví monotónně a snaží se nám říkat zajímavosti. Ty mám ráda, co nám říkají zajímavosti.

No tak já mám ráda podobný typ, akorát mám třeba ráda ještě takový ten typ, který pochopí každou legraci.

Chodíte rády do školy? Popravdě.

Projev žáků: Jak kdy. A jak na co. Třeba ráda chodím na nějaký předměty a zrovna na matiku a na biologii nechodím ráda. To bych klidně vynechala.

Je to tím, že je to nudný předmět nebo je to tím, že ten učitel třeba je nezáživný nebo jeho výklad látky je nezáživný?

Projev žáků: No, řekla bych, že u tý matematiky je to spíš tím učitelem, kterej nám říká vlastně jenom to, co je v tý učebnici a u tý biologie, na to nemám vůbec vlohy.

A tak na závěr. I látka, která není snadná a oblíbená, se může dětem podávat zábavnou formou.

Autorizovaným pořizovatelem elektronického přepisu pořadů Českého rozhlasu je ANOPRESS IT, a.s. Texty neprocházejí korekturou.

autor: ela
Spustit audio

Více z pořadu