Moskevský filmový festival
Zatímco do českých Karlových Varů se filmaři teprve chystají, v Moskvě už jeden filmový festival skončil. Za minulého režimu se tento festival dokonce střídal s tím karlovarským. V ruské metropoli bylo o Češích v posledních dnech hodně slyšet. A také je bylo vidět, mimo jiné právě v souvislosti s tímto festivalem. V soutěži debutů, jejíž porotě předsedal Juraj Jakubisko, bojoval o první cenu Žralok v hlavě Marie Procházkové, v hlavní kategorii pak Příběhy obyčejného šílenství, tedy film, který přijeli do Moskvy osobně podpořit režisér Petr Zelenka i herec Ivan Trojan.
Herec Ivan Trojan byl vlastně "panicem" filmového festivalu v Moskvě, téměř vše totiž prožíval poprvé.
"Pro mě je to premiéra, já jsem nikdy na žádném festivalu zatím nebyl. Buďto mě nepozvali, nebo jsem nemohl, protože hodně hraju nebo pracuju v České republice, takže je to premiéra se vším všudy. Ani v Moskvě jsem nikdy nebyl, ani letadlem jsem neletěl za hranice České republiky. Ale zatím se mi to tady líbí."
Rusové reagovali na film Příběhy obyčejného šílenství velmi pozitivně, tleskali po projekci v sále a v respektovaných denících vyšly velmi pochvalné kritiky. Některé dokonce pasovaly český snímek na favorita festivalu. Prý že je to film svou duší blízký ruskému divákovi. Tisková konference za účasti velmi zvídavých ruských novinářů ale překvapivě sklouzla k roku 1968 a sovětské okupaci. Vyvolala to věta Ivana Trojana, který řekl, že se cítí v České republice jako poslední mohykán, protože dnes už málokdo z rodičů dává svým dětem právě jméno Ivan. Načež režisér Petr Zelenka navázal a prohlásil, že Ivan Trojan v mládí kvůli svému jménu hodně trpěl a zanechalo to na něm psychické následky. Je to pravda?
"Tak to je Petr Zelenka, to je jeho nadsázka. Ale jako děcku mi určitě nebylo příjemné, když mi starší kamarádi zpívali Běž domů, Ivane, čeká tě Nataša. Já jsem tomu moc nerozuměl, proč to tak je, ale bylo to tak."
Ale to nebyla jediná věc, která mohla českého herce rozhodit. Mnohem více se bál jazykové bariéry při rozhovoru se zahraničními novináři.
"Mě stresuje jiná věc, a to je můj velký mindrák z toho, že neovládám jazyky. Špatně rozumím anglicky, rusky taky tak a ještě ta paní překladatelka to špatně překládala, takže z toho jsem měl největší stres. Já jsem vlastně ničemu nerozuměl."
Je pravda, že jsem české umělce během tiskové konference litoval, překladatelka byla vskutku zoufalá. Vtipné Trojanovy odpovědi v češtině přeložila do ruštiny bez pointy, a když i český herec vycítil, že zřejmě něco nedodala, tak se jen usmála a nevinně prohlásila: Nevím, jak se to řekne. Naštěstí ale k překladu filmu ji nepustili, tam měl divák k dispozici hned dvoje titulky - ruské a anglické.
Režisér Petr Zelenka se řídil tím, že není důležité vyhrát, ale zúčastnit se a dát o sobě vědět. "Rusko má jinou hodnotu, než že vyhrajete nějaký festival. Bylo by to samozřejmě výborný, ale já doufám do budoucna v nějakou spolupráci, koprodukci. Je důležité sem jezdit a začít budovat nějaké vztahy."
A jak by si tu spolupráci představoval? "Nemyslím si, že bychom je mohli nějak finančně uspokojit při nějaké koprodukci. Jak to říkají Maďaři, když se s nimi snažíme spojit: My si to radši zaplatíme celé sami, než abychom se s vámi museli o něco handrkovat. Maďaři mají takové dotace, že si to můžou dovolit, u Rusů to asi bude stejné. Ale myslím, že by se s námi mohli spojit kvůli nápadům."
Třeba by se mohla chytit atmosféra, kterou ruští diváci z filmu Petra Zelenky vycítili. A nebo další dobrá návnada - nostalgie po komunistických časech. Ale pozor! Nikdo nemá na mysli stesk po zločinném režimu. "Na to lidi hodně narážejí i v Čechách, protože je to pro ně novinka nebo málokdo to přiznává, u nás přiznat nostalgii po komunistické éře zároveň jakoby znamená, že máte rád komunisty, což je nesmysl. To spolu prostě nesouvisí."
Po čem se tedy stýská Petru Zelenkovi? "Samozřejmě po dětství, po době, kdy byl člověk malý." Tak to je v pořádku, protože nostalgie jiného druhu je sakra nebezpečná. Ostatně v Rusku jsem toho svědkem téměř každý den.
Ale festival, to nejsou jenom filmy, projekce a tiskové konference. Ivan Trojan třeba stihl i divadlo. Na internetu si našel, že zrovna během jeho pobytu hraje ve studiu u Olega Tabakova ruská herečka Olga Krasko, se kterou se seznámil během natáčení seriálu Četnické humoresky. Tak sehnal lístek, koupil květinu a vyrazil ji překvapit.
"Viděli jsme se po třech letech a ona to vůbec netušila, že na tom představení jsem. Takže divadlo jsem viděl a za to jsem rád, včera jsme byli na koncertě jedné skupiny, a když jsme se pak vrátili, asi ve tři hodiny ráno, tak jsme se na baru v hotelu potkali s Finy, kteří tady včera prezentovali svůj film. Tak jsme s nimi popili a trošku pokecali a Petr s nimi pak skončil v sauně."
Prostě stylově. Ale dát si ve čtyři ráno v Moskvě ruskou saunu s Finy, tomu říkám obyčejné šílenství.
