Mořského vlka Branka zlákala rodina

Léto už je dávno pryč a do příštího je ještě daleko. Pojďme se přesto podívat na pobřeží Černé Hory, kde se budeme moci seznámit s osudem bývalého námořníka. Vozí turisty na pobřeží města Budva a na závěr tamní sezóny se s vámi podělí o svůj příběh.

Okolo mořského pobřeží v Budvě můžete chodit hodiny a dny a neomrzí vás to. Při jedné takové procházce před úplným koncem sezóny jsem ve zdejším přístavu potkal bývalého starého mořského vlka - Branka. Tak jsem si vždycky představoval námořníka v letech. Štíhlý, nepříliš vysoký a osmahlý větrem. Branko je i dosud ve své nové práci pružný - buď vám za 20 eur po dobu jedné hodiny ukazuje pobřeží kolem Budvy a jeho zvláštnosti a ostrovy, nebo vás vysadí na jedné z pláží a počká než se vykoupáte. Při projížďce kolem nezapomenutelného pobřeží Budvy mi povyprávěl svůj příběh.

"Pracoval jsem dvacet let pro Dubrovnickou plavební společnost. Podle mne ne sice nejbohatší, ale nejlepší na světě. Má mimo jiné dvacet zaoceánských lodí. Sedmnáct let jsem navigoval na moři a pak jsem šel do důchodu. Pobírám penzi a jezdím tady s mou loďkou," uvedl námořník. Vyrovnaného a spokojeného člověka někdy poznáte během chvíle, a to byl právě případ Branka. Jeden dům po rodičích má v Kotoru a v Budvě si po návratu z moře koupil místo a nechal postavit malý domek pro svou novou rodinu.

Ovšem práce na moři spolu nejde moc dohromady s rodinným životem. Branko byl dlouho svobodný, ale při jedné z každoročních dovolených se doma seznámil se svou nynější ženou a už spolu zůstali. Plavil se ale ještě celých deset let.

"Bylo to trochu těžké. Dokud jsem se neoženil, tak mi bylo jedno, kdy se vrátím z lodi. Ale jak jsem založil rodinu, tak už jsem vždycky myslel na ni, na své nové kořeny," doplnil Branko a já se zeptal, jak to je s oněmi příběhy, že námořníci mají v každém přístavu jinou ženu. "Dokud jsem byl kluk nebo starý mládenec, tak jo, v každém přístavu. Mezi námořníky se říká, že když nepůjdete v přístavu s dívkou, tak budou tak velké vlny, že se nedostanete do dalšího přístavu," vysvětlil s úsměvem na rtech.

Loďka mě s mou ženou unášela podél panorámatu Budvy, jejích pláží a sem tam kousek od nás vyskočila ryba. Napadlo mě, jak je na tom s rybařením, protože být celý život na moři a neumět to? Nezklamal mě. Rybu nekupuje. Na loďce má schovaný prut a ve chvíli, kdy chtějí mít doma na jídelníčku rybu, vytáhne nádobíčko a oběd či večeři si prostě chytí. A tak jsem se pochlubil, že jsme s manželkou povečeřeli mořského platýze a v duchu jsem si opakoval, co jsme si říkali, že to je snad nejchutnější ryba, jakou jsme kdy jedli.

"Platýz je dobrá ryba, nemá moc kostí, snadno se jí, ale že by byla moc kvalitní, to teda není," oponoval Branko. Když už jsme u těch ryb, vyskytují se v okolí nějaké nebezpečné ryby? "Žraloka jsem tady za celý život nikdy neviděl. Ale v létě sem připlouvají delfíni za takzvanou modrou, tedy blízko hladiny žijící rybou. Každý delfín jich denně spořádá nejméně patnáct kilo," dodal černohorský námořník.

autor: jaj
Spustit audio