Morriconeho koncert? Něco podobného zažijete jednou za život
Včera v Praze vystoupil Ennio Morricone, fenomenální skladatel filmové hudby, který vyprodává haly a koncertní sály všude, kam přijede. Podobně tomu bylo i předtím v Paříži. Když se valily po skončení koncertu davy do metra, bylo slyšet, jak si stovky lidí prozpěvují nebo pískají populární melodie hlavně ze spaghetti westernů.
„Ennio Morricone? Pro nás je to samozřejmě film Profesionál a pak další francouzské snímky. A samozřejmě také Tenkrát na Západě,“ říká mi v týdnu před koncertem jedna Pařížanka s tím, že když bylo oznámeno, že Morricone přijede do francouzské metropole, zmizely vstupenky do 15tisícové haly během tří dnů.
Věřili byste tomu, že by mohl na koncertě Morriconeho někdo pískat? Než se ty tisíce lidí v hale Bercy usadily, tak to chvilku trvalo – a pak se na dvou velkých obrazovkách objevil samotný mistr. I když jen v dokumentu, v němž mluvil italsky o svém životě. Pět minut, deset, patnáct – a to už všichni začali pískat. Jednak se těšili na mistra živého a jednak se titulky nedaly přečíst.
Ale pak se konečně dočkali. Stačilo několik úvodních tónů a všichni hned věděli, co bude následovat… Vždyť Profesionál s Belmondem je nezapomenutelný film i díky této skvělé hudbě. Francouzi však vzpomínají i na další francouzské snímky.
„Jsou to filmy jako Sicilský klan s Linem Venturou, Jeanem Gabinem nebo Alanem Delonem, které máme vůbec nejraději. Už jsme tady měli koncerty vážné hudby, ale nedá se to srovnat s tím, co slyšíme dnes,“ říká mi jeden z organizátorů, když se ho ptám na to, jestli je běžné, že tuto obrovskou halu naplní milovníci filmové hudby.
Na koncert dorazili i Češi
O přestávce kolem sebe slyším nejen angličtinu, ale i italštinu. Jsou tu lidé z celého světa, které spojila tato jedinečná hudba. Narazím také na Čechy – třeba na malířku Vlastu Voskovcovou, jejímž mužem byl synovec Jiřího Voskovce. „Jméno Ennia Morriconeho jsem vůbec neznala,“ přiznává otevřeně. „Z koncertu jsem překvapená.“
Další malíř Miloš Sikora oceňuje to, že se koncert neodehrává pouze v jedné, populární rovině. Samotného mistra by asi svými slovy potěšil. Když s ním reportéři listu Le Monde dělali před koncertem rozhovor a přinesli mu speciální CD vydané ke koncertu, Morricone jen suše poznamenal: „Dovedu si představit, co tam bude: hlavně spaghetti westerny.“
Kdo z vás patří k milovníkům jeho hudby jako já, jistě se mnou bude souhlasit, že jeho tvorba je mnohem širší. A třeba k jedinečné hudbě z filmu Mise snad ani není třeba nic dodávat.
Něco podobného zažijete jednou za život
Morricone složil hudbu k pěti stovkám filmů. V Bercy jsme pochopitelně slyšeli jen některé, koncert byl rozdělen do pěti hlavních částí, z nichž celá jedna byla pochopitelně věnována právě filmům Sergia Leoneho.
Vstupenky byly poměrně drahé, ale hned zmizely. Něco podobného můžete vidět opravdu asi jen jednou za život.
Podobně to cítí i tento mladík až z Kolumbie. „Pro nás je velkou ctí být na tomto koncertě, je to příležitost, která se neopakuje. Když posloucháte hudbu především z filmů Sergia Leoneho, říkáte si, že tady zůstane věčně, dlouho po nás,“ říká.
