Moje základní heslo? Nikdy se nebát, prozrazuje Helena Třeštíková

Jako reakci na vypouštění kaprů do Vltavy se Helena Třeštíková rozhodla házet do řeky rybí prsty. „Zkusili jsme se vymezit proti některým vánočním zvykům. Rybí prsty plavou po Vltavě a racci se k nim slétají. To je už součást Štědrého dne,“ popisuje neobvyklý zvyk.

Helena Třeštíková nedávno prohlásila, že nebude začínat s natáčením nových příběhů. Proč? Rozjeté příběhy ji naplňují natolik, že by na další neměla čas. „Baví mě, když se doplňují kousky událostí k příběhům,“ nastiňuje kouzlo časosběrných dokumentů.

Čtěte také

Témata si nevybírá jen podle příběhu, ale také podle autentičnosti lidí. „Autentičtí lidé jsou pro dokument požehnáním. A takové typy dokážete odhadnout,“ uvažuje s tím, že existuje i skupina lidí, která před kamerou ze sebe hrne pouhé fráze. Sama Helena Třeštíková však o sobě tvrdí, že by nedokázala být autentická. „Myslím, že jsem trochu toporná,“ uvažuje.

Jako dokumentaristka si někdy silně uvědomí odpovědnost za lidi, s nimiž natáčí. „Když Marcele tragicky zemřela dcera, byla jsem první člověk, kterému volala,“ vzpomíná. Jak se s touto odpovědností vyrovnala? A co se podle ní změní během následujících 10 let?

Audio záznam rozhovoru si můžete poslechnout kliknutím na odkaz přímo v tomto článku a také v iRadiu.