Moje sestra Eliška? Přítel na celý život, říká Anežka Drahotová

03672143.jpeg

Dvojkočárky, společné oblečky, zaměnitelná postava. To jsou klasické znaky jednovaječných dvojčat. Těmi jsou i Anežka Drahovotá a její sestra Eliška. Ta první chodkyně, která se vydá na olympijské hry do Ria. Druhá, mladší, dříve také reprezentovala, ale kariéru už ukončila a půjde studovat architekturu. I to se výrazně promítá do jejich velmi blízkého vztahu.

Byl idylický vztah dvojčat – holčiček. Stejné zážitky, názory, společně strávený čas, dokonce stejně chybovaly při písemkách, aniž by o tom věděly. Nehnuly se od sebe ani ve chvílích, kdy jinývyžaduje klid.

„Pak ale dojde k srovnávání mezi s sebou, a problém nastává, když jeden začne být lepší než ten druhý,“ říká Anežka. Takové první známky se objevily v roce 2013 na ME v italském Rieti. Anežka zvítězila, Eliška tam došla třetí. Parádní důvody k oslavě. Ale Anežka se nominovala i na MS dospělých do Moskvy a navíc tam skončila 7. Předtím nebyl na oslavy čas pak a velký šampionát vše zastínil.

Elišku už tehdy ji trápilo vleklé zranění a také proto zvolila sportovní únik k dráhové cyklistice. Navíc tam na ni nebyl aspoň ten tlak neustálého srovnávání. Asi nejtěžší chvíle spolu dvojčata prožívala loni na podzim. Eliška končila kariéru, Anežka byla zraněná. Pro obě naprosto nepoznané, závažné a hodně nepříjemné chvíle.

Anežka tehdy říkala: „Najednou jsme přišly na to, že když spolu mluvíme, tak každá řekne té druhé co má za problém, a nefunguje to tak, že bychom si poradily.“

Stejný hlas, překotné vyjadřování, hodně otevřené, upřímné. Dvojčata. Eliška se mezitím dostala na vysokou školu, ale olympijská neúčast ji pořád hodně bolí. „Sestře závidím, ale více jí to přeji,“ ukazuje Eliška, že s Anežkou drží při sobě i dál. Anežka jen na dálku přizvukuje. „Je dobré mít přátele, ale vazba mezi sourozenci je strašně silná, je to přítel na celý život,“ dodává Anežka.