Moje manželka je pro mě úplně nejdůležitější člověk, říká Jiří Ježek

Jiří Ježek
Jiří Ježek

V projektu Olympijský rok jsme sledovali přípravu cyklisty Jiřího Ježka, který se ve svých 41 letech po těžkém úrazu chystá na svoji další a také poslední paralympiádu. Má podporu nejenom svých nejbližších, ale také sponzorů a řady fanoušků.

Pro každého sportovce je důležité zázemí. Dlouholetým trenérem Jiřího Ježka je Viktor Zapletal. Zažil jeho vítězství, prohry i pády. O jeho kvalitách má ale jasno: „Jirka ze sebe dokáže dostat opravdu maximum a je na závodech jiný – závody opravdu zvládá a to je to, co z něho dělá šampiona.“

Před paralympiádou se Jiří Ježek stal členem pražské Dukly. Trénoval se zdravými cyklisty, kteří patří k těm nejlepším v Česku. Získal tak dalšího trenéra Lukáše Thuna. Pro něj byla příprava handicapovaných cyklistů Jiřího Ježka a také Terezy Diepoldové naprosto novou zkušeností. „Byl to šok, oba zvládají na dráze to co „zdraví“ lidé, ale pro mě jsou tito lidé nejzdravější, protože to jejich sebevědomí, vůle a cesta za obrovskými sny, to jsou vlastnosti, které by jim mohli závidět ostatní lidé,“ říká Lukáš Thun.

Jiří Ježek má kolem sebe tým lidí, kteří mu od začátku pomáhají. Bez nich by bylo těžší dojet do cíle – zvláště pak bez jedné. „Pro mě je samozřejmě úplně nejdůležitější člověk moje manželka Soňa, která je nejen moje žena a moje celoživotní láska, ale stará se i o zázemí a je moje velká psychická opora. Je to nejdůležitější, proč vlastně ten sport dělám, protože každej chlap se chce před ženskou předvádět a ten sport je na to jednodušší,“ říká Jiří Ježek.

Ten má také své skalní fanoušky, kteří ho doprovázejí na závody. Setkává se s nimi na besedách, autogramiádách, nebo také na největším veletrhu, který v Praze každoročně zahajuje cyklistickou sezónu. Při každém setkání se ho lidé ptají na jeho těžký úraz na mistrovství světa v USA, kde doslova bojoval o život. Své zážitky popsal v autobiografické knize Frajer.