Moderní vydělává: v Číně staví kopie historických budov

Co je moderní, je hezké a vydělává, říkají Číňané. A co je staré prý může být sice pěkné, ale tak dobrý byznys už to není. Tenhle pohled na svět ovlivňuje i vzhled čínských měst a moderna tam má jednoznačně navrch. A tak se vám snadno může stát, že to, co považujete za úctyhodnou historickou památku, je ve skutečnosti perfektní moderní kopie. A klidně to může být i celá městská čtvrť. Jednu si prošel i zpravodaj Radiožurnálu v Číně David Jakš.

Stavba železnice smrti stála život desítky tisíc lidí. Krví poznamenaný most přes řeku Kwai dnes láká hlavně turisty

Legendární most je v podstatě malý a s tím filmovým se nemůže měřit

Byla to stavba, která sice mohla ovlivnit dílčí bitvy druhé světové války, ale její konečný výsledek by určitě nezměnila. Přesto na ní zemřely desítky tisíc lidí. Trpěli v nepředstavitelných podmínkách tropické džungle a stali se symbolem odporu a hrdosti. Mluvíme o legendárním mostu přes řeku Kwai na thajsko-barmské hranici. A třebaže je tam celý rok mimořádné horko, většinu návštěvníků tam spíše mrazí.

Ne o víkendu, a ne o svátcích – tak zní základní pravidlo, jak se kdekoli v Pekingu vyhnout totálně přelidněným místům. Je neděle, vrcholí Svátky jara a tak jsem tady!

Nejstarší železnice

Jedno z posledních míst se závanem císařství, mandarínů a intrik spojených s poslední dynastií Čchin, začíná na jížním konci slavného náměstí Tchien-an-men. Právě tady kdysi začínala železniční trať Ťing-cha. Spojovala Peking a Charbin a později se dočkala i připojení na transsibiřskou magistrálu.

Starší železnici už v Číně nenajdete. Vlastně ano, jeden z úseků kolem Šanghaje je ještě starší. Ale myslím, že už je dneska součástí šanghajského metra, takže z něj vlastně už nic nezbylo,“ vysvětluje mi pan Čang.

Pokrok na kolejích

Stojíme v historické budově, která v mnohém připomíná dějiny pražského Masarykova nádraží. I odtud odcházeli do celého světa za lepším životem tisíce lidí a tušily, že se na rodnou hroudu už nikdy nevrátí. Dnes je v budově někdejšího nádraží železniční muzeum, kde Číňané žasnou nad tím, jaký pokrok udělaly čínské vlaky.

Na to jsem opravdu pyšný. Kdybyste viděli v čem jsem jezdil já jako malý…! Jenže na to, abych jezdil rychlovlakem, nemám peníze. Ale i ty pomalejší vlaky jsou dobré. A bezpečné,“ říká mi jeden dědeček, který nad obrovskou nápravou vysvětluje vnučce, jak je možné, že se vlak udrží na kolejích.

Nefritová ulice

Chci uniknout davům, a tak se tlačím stále dál do nitra staré zástavby, takzvaných chu- tchungů. Právě tady, v chu-tchungu Lang-fang Er-tchiao fungovala kdysi věhlasná Nefritová ulice. Říká se, že když místním tepcům a šperkařům přivezli zboží, tedy nefrit, perly a stříbro, bylo tu prý víc bohatství než v císařově Zakázaném městě.

Originální suvenýr z Pekingu koupíte na tržišti Panjiayuan. Dárek z největšího antiku ve městě prý navíc nosí štěstí

Trh Panjiayuan - největší antik v Pekingu

Panjiayuan je jeden z nejdéle fungujících trhů v Pekingu. Kdysi byl vyhlášený hlavně mezi sběrateli mincí, knih a kaligrafie, dnes už je to správná orientální všehochuť. Hlavně starší obyvatelé metropole věří, že drobnost koupená právě tady v prvních týdnech nového roku zajistí, že obdarovaný prožije dobrý a úspěšný rok.

V době dynastie Ming se tu ale skladovalo třeba také uhl. Dodnes se jedna ze zdejších ulic jmenuje Uhelný trh. Zajděte si tam – široko daleko se tak dobře nenajíte!“ doporučuje čínská průvodkyně a posílá mě do ulice Mej-š’-kchou neboli na Uhelný trh.

Skoro jako originál

Tam, kde vaří vnitřnosti to vyloženě smrdí, kde jsou nudle a zelenina naopak příjemně voní koření. „Dejte mi tuhle rybu. A té rýže nandejte víc,“ pobízí obsluhu mladá Číňanka ve vývařovně nazvané Uhelná komora.

Nad okoralou rybou se tu dozvídám, že celá ulice Mej-š’-kchou neboli Uhelný trh je ve skutečnosti kompletní kopií. Originál zničily Maovy buldozery v padesátých letech minulého století. A jak už to v Číně bývá, napodobeniny jsou velmi zdařilé – a vydělávají velké peníze.

autoři: David Jakš , and
Spustit audio

Související

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.