Moc voličů
Výsledky víkendových voleb byly šokující. Hovoří se nejen o šoku, ale také o politickém zemětřesení nebo dokonce o malé revoluci. Ta ovšem nespočívá ani tak v tom, že se do parlamentu dostaly dvě úplně nové strany a že ty dvě největší nemají po dlouhé době nadpoloviční většinu ve sněmovně. Hlavní převrat se udál v hlavách voličů, kteří se začali chovat politicky, jak se na suveréna v demokratických poměrech sluší.
Až doposud se čeští voliči chovali vcelku stereotypně. Po celé volební období reptali a nadávali na politiku, v den voleb se ale nakonec přimkli ke straně, která je jim ideově blízká. Politici tedy mohli dělat prakticky cokoliv, protože vždy tu byla jistota, že levicově naladění voliči sáhnou po ČSSD, zatímco pravicoví teoretici zvolí ODS. To se teď změnilo: voliči snad poprvé v historii obnovené české demokracie trestali politiky za to, co během předchozích čtyř let dělali, a dávali hlasy úplně jiným stranám, než byli dlouhé roky zvyklí.
ČSSD dostala za vyučenou kvůli aroganci a samolibosti Jiřího Paroubka. ODS to schytala za korupční prostředí a přetvářku na pražském magistrátu a některých radnicích. A také za chaos, který ve straně způsobilo vedení nevedení Mirka Topolánka. Zelení byli potrestání za přílišnou pragmatičnost Martina Bursíka, v níž mu ve vládě pomáhal i Ondřej Liška. A lidovci posbírali veškerou negativní energii, kterou svou nekonečnou aférou vyvolal jejich bývalý předseda Jiří Čunek.
Výsledkem je zcela nová a neznámá politická konstelace, v níž bude jednu z rozhodujících rolí hrát populistická strana známé televizní tváře. Jak se tato konfigurace bude chovat, teprve uvidíme. Ale v jistém ohledu je to vedlejší. Rozhodující je, že v Česku začal konečně fungovat očistný politický mechanismus, který byl do minulého víkendu poněkud zadrhnutý. Politici už vědí, že účty se skutečně skládají a občas to docela bolí. Voliči zase poznali, že nemá cenu držet se stereotypně strany, když její lídři nejsou důvěryhodní. A – což je nejdůležitější – zjistili také, že na jejich hlasu skutečně záleží. Byl to krásný politický víkend: všichni jsme konečně poznali, jak chutná moc.
