Místo Koček jsme dostali Ježíše. Abychom ukázali, co umíme, vzpomíná textař a oceněný rozhlasák Prostějovský

Když ses dozvěděl, že tě Český rozhlas uvede do Síně slávy, řekl sis: No, konečně?

Omdlel jsem. Říkal jsem si, že se snad museli splést. Každopádně mi to znovu připomnělo, že příští rok to bude 60 let, co sedávám u rozhlasového mikrofonu.

Čtěte také

Rozhlasovou Cenu Thálie získala Lucie Polišenská. Do Síně slávy Českého rozhlasu vstoupili Michael Prostějovský a Miloš Skalka

V roce 1966 jsem neudělal přijímačky na novinářskou fakultu, a tak jsem šel praktikovat do Mladého světa. V září 1966 mě poslali do Českého rozhlasu, abych natočil reportáž z ročního výročí Mikrofóra. Reportáž jsem udělal, Mikrofórum jsem navštívil a už jsem tam zůstal. Bylo mi osmnáct a půl.

Třicet pět let připravuješ pro Český rozhlas pořad Muzikál expres. Jak to, že se to tak dlouho udrželo?

Je to samozřejmě i díky muzikálu jako žánru, protože je to součást naší soudobé kultury na celém světě. Muzikál se stále vyvíjí a samozřejmě má taky svoji historii, která je zajímavá a dá se takříkajíc oprašovat.

Dokonce se o tom dá napsat knížka, že?

Ano, tu už jsem také napsal. Muzikál je zkrátka fajn, pořád je z čeho čerpat. Jsem moc rád, že se před časem udělala z půlhodinky hodinka a že jsem si přizval posilu Pavla Bára, což byl můj student na divadelní vědě. To, že si vychovávám svého nástupce, považuji za jeden z dobrých cílů celého našeho počínání.

Takže když se tě teď zeptám, co děláš ve středu večer, tak už vím, co mi odpovíš...

Zítra máme slavnostní koncert k 30. výročí Muzikál expresu ve Foru Karlín za doprovodu Symfonického orchestru ČRo. Takže v plné parádě a s účastí muzikálových hvězd jak z Prahy, tak z regionálních divadel, které dneska tvoří pomyslnou českou Broadway, která začíná v Plzni, táhne se přes Prahu, přes Brno a končí v Ostravě. Všechna divadla tam budou zastoupena.

A tam všude dávají muzikály s tvými librety?

Ano, i s mými librety. Dlouhou dobu jsem spolupracoval s Brnem, když se otevřela velká muzikálová scéna v roce 2005. Dneska moje spolupráce běží spíše přes Ostravu a Plzeň, ale vazbu mám třeba i na České Budějovice. V Olomouci teď chystají Evitu a strašně moc jim fandím.

To bylo zajímavé období, kdy se tady rodila Evita jako nástupkyně prvního muzikálového hitu z roku 1994 Jesus Christ Superstar...

Ano, s mým českým textem. Moderní historie muzikálu se ale u nás začala psát už v roce 1992 spolu s Bídníky a Drákulou. Všechny tři muzikály byly produkty ne obchodního záměru, ale vize. Adam Novák, který žil v Kanadě, přišel s nápadem a s vizí, že chce přivézt do Prahy prvotřídní světový muzikál superlativů. Dalo mu to práci, ale přivezl Bídníky.

Naše parta kolem Ježíše měla jinou vizi, a sice přivést do Česka první muzikál Andrewa Lloyda Webbera, korunovaného krále světového muzikálu. Rok po nás přišel Karel Svoboda, Egon Kulhánek a Richard Hes s nápadem udělat muzikál superlativů, ale původní, český. A pak přišli další naši následovníci, lepší či horší, kteří také mají podíl na tom, že dneska muzikál v Česku i na Slovensku i v jiných zemích pořád žije.

Čtěte také

Pobouřila křesťanské skupiny, pak ji hrál i Vatikánský rozhlas. Před 45 lety měla premiéru opera Jesus Christ Superstar

Vy jste ale původně pracovali na muzikálu Cats...

Dělali jsme na něm půl roku. Ze dvou třetin jsem ho měl přeložený a pak jsme jeli s producenty do Londýna. Dodnes si pamatuji, jak jdou po tříhodinovém jednání proti mně tři postavy s naprosto nečitelnými obličeji. Ptal jsem se jich: Tak co, máte licenci? A oni říkají: Nojo, máme, ale ne na Kočky, ale na Jesus Christ Superstar.

Důvodem bylo, že Kočky jsou pozdější tvorba Andrewa Lloyda Webbera a oni si v Londýně mysleli, že že by bylo dobré, když se tady ještě nic nehrálo, abychom začali jeho raným dílem. Dneska si to vykládám tak, že si mysleli, že jsme se zbláznili hrát rovnou jejich stříbro, a proto nám dali Ježíška, abychom ukázali, co umíme.

Kolik času jste na to měli?

Proklatě málo. Půl roku. Text jsem dělal dva měsíce, ale bylo to jenom díky tomu, že jsem to měl naposlouchané, viděl jsem to mockrát. Znal jsem to od samého počátku z 60. let. Bylo to jako zjevení. Uvědomme si, že Webberovi bylo, když napsal Ježíše, dvacet let a Timovi Riceovi bylo 24. To je neuvěřitelné.

Úžasné je nejenom tvoje libreto, ale i prostor Divadla Spirála, kde se muzikál uváděl, navzdory tomu, že to bylo bráno jako provizorium...

Byla to všechno souhra skvělých náhod a štěstí a samozřejmě invence všech lidí, kteří do toho šli. Když jsme poprvé přišli do Spirály, tak Petr Novotný se scénografem Mihailem Tchernaevem říkali: Tady se přece nedá hrát divadlo. Kouzlo ale bylo v tom, že to byl atypický prostor, ne klasické kukátkové divadlo, takže lidi, když přišli podruhé, potřetí, podesáté, seděli pokaždé někde jinde a viděli tak jiné představení.

A i obsazení Kamila Střihavky do role Ježíše byla náhoda. Petr v té době režíroval v Divadle ABC muzikál Pěna dní, kde hrál Kamil Střihavka dvojroli francouzského filozofa a Ježíše Krista. Osud nám to zkrátka přinesl na stříbrném podnose...

Jak těžké je překládat původní muzikálová díla do češtiny? A jak těžké bylo pro Michaela Prostějovského odejít v roce 1985 do ciziny? Poslechněte si celý rozhovor.