Miroslav Bálint, brigádní generál

r_2100x1400_radiozurnal.png

Po dvanácti letech opouští čeští vojáci Bosnu a Hercegovinu. Včera byla na Butmirské základně definitivně svěšena česká vlajka, která nad Balkánem vlála od roku 1996 a region opustí i poslední čtyři vojáci, kteří působili v misi EUFOR v rámci operace Altea. Dvanáct let, během kterých získávalo více jak šest a půl tisíce českých vojáků zkušenosti a mezinárodní ostruhy, v misích Organizace spojených národů, Severoatlantické aliance a Evropské unie. Co nám přinesly, jak změnily českou armádu, a co jsme přinesli my balkánskému regionu? I o tom bude řeč v dnešních Dvaceti minutách Radiožurnálu. Dobrý den vám od mikrofonu přeje Martin Veselovský. Pozvání do studia dnes přijal účastník banských misí UNPROFOR a SFOR v devadesátých letech a dnes zástupce náčelníka Generálního štábu Armády České republiky, ředitel společného operačního centra ministerstva obrany brigádní generál Miroslav Bálint. Dobrý den, pane generále, vítejte v Českém rozhlase.

Miroslav BÁLINT, zástupce náčelníka Generálního štábu Armády České republiky, ředitel společného operačního centra ministerstva obrany:
Dobrý den, děkuji.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Když se člověk podívá na vaši profesionální kariéru, která trvá od roku 1978, tak pořádný odraz, nebo tah na bránu dostala v podstatě až poté, co jste se vrátil z těch dvou misí, které jsem jmenoval, protože teprve potom jste se dostal na generální štáb, teprve potom jste strávil tři roky v té bruselské centrále Severoatlantické aliance, tak to vede k otázce, jestli ve chvíli, kdy člověk chce něco dokázat v Armádě České republiky, jestli je pro to potřeba vyjet ven?

Miroslav BÁLINT, zástupce náčelníka Generálního štábu Armády České republiky, ředitel společného operačního centra ministerstva obrany:
Samozřejmě určitou výhodou je získat zkušenosti někde mimo prostředí české armády. Nejlepší příležitost je k tomu samozřejmě buď někde ve vzdělávacím zařízení typu školy v zahraničí, anebo přímo nasazený být v nějaký zahraniční operace, kde buď si to potvrdím, jestli ty zkušenosti, které má ty schopnosti, které jsem nabyl, můžu uplatnit adekvátně. A samozřejmě na druhé straně hned získat ty zkušenosti s tím, že v tom prostředím novém pro mě s novýma vztahy s příslušníky jiných armád, jsem schopen je potvrdit, popřípadě zjistit, že mám nějaký nedostatky a tak dál, takže vlastně ty zkušenosti, který vy si myslíte, že máte potvrdit přímo v akci, v současné době jsou to mise samozřejmě a studium v zahraničí.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
To znamená, že není nezbytně nutné pro to, aby člověk postupoval, řekněme, v tom velitelském žebříčku v Armádě České republiky, není nezbytně nutné, aby se účastnil zahraniční vojenské mise?

Miroslav BÁLINT, zástupce náčelníka Generálního štábu Armády České republiky, ředitel společného operačního centra ministerstva obrany:
Nezbytné ne, ale určitě to pomůže dotyčnému, konkrétní osobě kariérnímu růstu.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Pomohlo to i vám?

Miroslav BÁLINT, zástupce náčelníka Generálního štábu Armády České republiky, ředitel společného operačního centra ministerstva obrany:
Samozřejmě.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Co vlastně vám osobně daly ty dvě mise na Balkáně? Jedna byla pod hlavičkou Organizace spojených národů, ta druhá byla pod Severoatlantickou aliancí. Co jste si z nich odnesl?

Miroslav BÁLINT, zástupce náčelníka Generálního štábu Armády České republiky, ředitel společného operačního centra ministerstva obrany:
Ano, musím se trošku vrátit zpátky v těch svých vzpomínkách, protože je to nějaká doba, ale pamatuju si velice přesně, pamatuji si na dobu, kdy ty počátky, kdy Armáda České republiky, anebo kdybych se vrátil ještě dál, armáda Federální Československé republiky v té době začala vysílat venku důstojníky nejdřív do štábů, pak postupně jednotky, tak samozřejmě netajím, že ty začátky byly docela krušný, protože v tý době těch zkušeností z práce v těch mezinárodních štábech moc nebylo, to je jedna věc. Druhá věc, my dobře víme, že to studium těch jazyků a pokud budeme uvažovat v kategorii, že angličtina je ten světový jazyk, kterým se většina hlavně prostředí vojenském důstojníků, praporčíků, vojáků domluví, tak si řekne pravdu, že v tý době, kdy my jsme začínali ty znalosti a úroveň znalostí angličtiny především, byla na nižší úrovni než je teď. To je jedna z těch zkušeností, která byla velice důrazně a jasně a zřetelně aplikovaná a převzatá z těch zkušeností. A když to porovnáte se současnou situací, tak to není zdaleka k porovnání, protože dneska tomu věnuje podstatně větší pozornost. Vracím se do těch začátků, co mi dala. Hlavně, když jsem se vrátil z těch prvních misí venku, jsem pochopil, že je nezbytné začít skutečně i co se týká vlastní přípravy, vlastního kariérního růstu, vlastního vzdělávání po té odborné stránce, tak i jazykového, začít ve větší míře se tomu věnovat, protože je to nezbytný pro to, aby se člověk v tom prostředí pohyboval podporujícím způsobem a sebevědomě.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Pojďme zpátky do současnosti, pane generále Bálinte. Proč se po dvanácti letech Česká republika stahuje z Bosny a Hercegoviny?

Miroslav BÁLINT, zástupce náčelníka Generálního štábu Armády České republiky, ředitel společného operačního centra ministerstva obrany:
Ano, řekl jste správně z Bosny a Hercegoviny, protože my v tom regionu samozřejmě zůstaneme zastoupeni dál. Pořád existuje mise v Kosovu. Proč se stahuje? Já bych to viděl právě pozitivně. Já jsem rád, že se stahuje, protože v podstatě to svědčí o tom, že ta situace, a to úsilí, který bylo tomu jen politicky, tak vojensky v tý Bosně, v současný době je na takový úrovni, že můžeme snižovat počet jednotek, který v Bosně byly od zavedení Daytonských v podstatě, nebo realizaci Daytonské dohody. Takže já to vidím jako velice pozitivní krok a i když tam zůstává nějaký počet ještě jednotek pod vlajkou Evropské unie, tak Česká republika v podstatě se stáhla z této operace a já to hodnotím velice pozitivně, protože je důkaz toho, že ta situace je tam stabilizován, o to nám vlastně šlo.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
A když to otočíme, tak dokážete říct, co těch dvanáct let balkánských misí v Bosně a Hercegovině a nakonec i v Kosovu dalo české armádě, jak jí to proměnilo, jestli nějak?

Miroslav BÁLINT, zástupce náčelníka Generálního štábu Armády České republiky, ředitel společného operačního centra ministerstva obrany:
Když se podíváme zpátky do historie, tak zkusme zarámovat tu českou armádu do událostí, které v té době v Český republice, popřípadě zase musím jít dál v Československé republice probíhaly. V podstatě my jsme nastoupili účasti prezentováním tedy Armáda České republiky v zahraničí už v devadesátých letech operací v Perském zálivu. To byla devadesátá léta. V devadesát dva, osmdesát devět byla sametová revoluce pochopitelně, nastala nová situace a stejně jak společnost, tak armáda procházela určitou transformací, změnama. Devadesát tři, rozdělení České republiky, v tý době armáda už nasadila jednotky v zahraničí, to byla zrovna na území bývalé Jugoslávie a v podstatě, když jdeme dál, devadesát devět, další mezník přijetí zákona o vojácích z povolání, dva tisíce pět vstup do NATO, takže ty mezníky samozřejmě a současně vysílání tý armády do zahraničí nějakým způsobem formovaly i tu transformaci té armády a nějakým způsobem nastavovali směr, kam tu armádu nasměrovat, jak má budovat ty svý síly, co má změnit, čemu se má přizpůsobit. Takže to, když se podívám na tu dvanáctiletou účast na Balkánu, pomáhalo jednak připravovat veliteli pro další funkce, protože ty velitelé prošli nějakými zkušenostmi, ukázala nám, kde máme mezery, jednak v legislativě, protože nebyli jsme připraveni na to vysílat jednotky do zahraničí, spoustu legislativní zákonů, norem se muselo změnit, protože my jsme stáli před problémem, že vlastně zjišťujeme, že armádu, pokud není vysloveně velká krize, ano, vyslat pro plnění mírových misí někam, anebo jednotku ozbrojenou s municí, se zbraněmi, venku za hranice České republiky, mimo území České republiky je problém. Takže jednak v legislativní oblasti, jednak v přípravě důstojnického sboru, který zpátky ty zkušenosti zaváděl do armády a v konečné fázi té jednotky jsme nasbírali vlastně v těch misích, na té účasti v tom Balkánu. To je ten prostor, kde my jsme od počátku na Balkánu s jednotkama a s armádou.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
A když to otočíme, tak jakou stopu my jsme nechali na Balkáně podle vašeho názoru, jaký dojem jsme tam zanechali?

Miroslav BÁLINT, zástupce náčelníka Generálního štábu Armády České republiky, ředitel společného operačního centra ministerstva obrany:
Já osobně, a mluvím ze své zkušenosti, myslím si, že velice dobrou. Měli jsme několik výhod. Naši vojáci vyčleněni jinak do pozorovatelských misí, jako vojenští pozorovatelé, ale jednak jako velitele jednotek v pozdějších misích, jestli to je ISAF nebo SFOR a podobně, byli důstojníci velice zkušení a měli určitý znalosti. Kdybych se podíval i na tu negativní stránku, ano, možná byly někde problémy stoprocentně s angličtinou, popřípadě znalost, využívání výpočetní techniky, satelitních přístrojů, co v tý době ty armády členských států NATO měly, to si nebudeme nalhávat, byly nějakým způsobem členský státy, anebo důstojníci těchto aliančních států před náma. Ale co se týká zkušeností z terénu, ano, taktických, vedení taktického boje popřípadě řízení činnosti jednotek, velení a tak dál, tak si myslím, že v tomto smyslu ti důstojníci byli adekvátní a rovnali se, ba v mnohých případech ještě nějakým způsobem byli nad úroveň důstojníků těchto armád.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Mimochodem, když vás poslouchám, pane generále, tak mám v nějakých těchto oblastech, ať už od velení, ať už od používání techniky nebo vůbec samotné výzbroje a výstroje má nějaké výrazné limity vůči ostatním armádám, se kterými se setkává Česká armáda v zahraničních misích?

Miroslav BÁLINT, zástupce náčelníka Generálního štábu Armády České republiky, ředitel společného operačního centra ministerstva obrany:
Limity myslíte použití zbraně nebo výzbroje a kvality techniky?

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Tak, nazvěme to nedostatky. Jestli pořád ještě někde čeští vojáci v současné době cítí prostě to, že tady by to mohlo být lepší, ale prostě objektivní nebo subjektivní příčiny prostě, to přesto to nejde.

Miroslav BÁLINT, zástupce náčelníka Generálního štábu Armády České republiky, ředitel společného operačního centra ministerstva obrany:
Rozumím. Samozřejmě, vždycky svým způsobem budeme chtít víc než máme, to je normální proces. Vždycky je něco lepšího než momentálně co máme. To platí samozřejmě i pro armádu. Jestli já dnes mám obrněný transportér, jakože ho nemám v současné době, víte proč, nebudu se k tomu vracet, není to účelem této diskuse, tak vždycky bude ještě transportér, který je lepší, takže ty požadavky budou. Já tvrdím, že na ten rozsah těch úkolů, které momentálně plníme, bych si uměl představit, že bychom měli i lepší techniku a vybavení. Ale prostě situace je taková jaková je. Rozpočet na tyhle věci máme jaké je a ty priority my máme stanoveny a tam, kde ty priority skutečně jsou soustředěny, to jsou ty zahraniční mise, děláme všechno, aby skutečně ta technika byla adekvátní a odpovídala. To, že tam nejdeme někdy nějaký problém, ano, rozumím, může se stát.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
To, co se říká možná v armádních kuloárech, a nebo to, co někdy pronikne i do médií, jakože třeba v afghánské provincii Logar, ve chvíli, kdy máme od Američanů půjčené ty, ta obrněná auta humvee, takže to jsou auta, která například Poláci odmítli kvůli nedostatečnému pancéřování, tak to jsou jenom zvěsti, anebo se to zakládá na pravdě, když už jste zmínil zrovna tuto věc?

Miroslav BÁLINT, zástupce náčelníka Generálního štábu Armády České republiky, ředitel společného operačního centra ministerstva obrany:
Ano, řeknu vám to. Řeknu vám, jak je s tím, ano, humvee je vynikající vozidlo, má výborný parametry, je pancéřováno ze strany, z boku, zepředu, ano, fajn. Co je nevýhodou, humvee je, že má slabší ochranu v porovnání s ostatními vozidly zespoda. Ano, rozumím, kam míříte. Ale podívejte se, my když jsme vyjížděli ven do Logaru a ta mise v té době byla rozjetá, příprava na tu misi byly rozjetý, my jsme nějaký zkušeností s misí měli už ve Fayzabadu, kde jsme působili v podobném rekonstrukčním týmu pod velením Němců, jsme neměli nic než opancéřovaný land rovery, protože v té době na severu tohle stačilo. Samozřejmě situace se vyvíjela v Afghánistánu. Ty zkušenosti mají i ostatní státy, nejenom my, lidově řečeno, situace se přitvrdila, začaly se používat improvizovaný výbušný zařízení, miny a podobným způsobem. Samozřejmě nastala potřeba mít ty vozidla odolnější než jsou land rovery. My, protože ta mise byla rozjetá, jsme neměli akviziční proces ukončený, nám vyšla americká strana nabídkou, ano, a nabídla nám ty humvee. A otázka je, je to dobře nebo špatně? Já si myslím, že mít land rovery, anebo humvee je podstatný rozdíl. Takže my jsme vylepšili tu misi v Logaru, ano, z hlediska bezpečnosti jako tím, že jsme ty humvee vozidla vzali a řešíme dál akviziční proces, abychom koupili ještě lepší vozidla. To je teď rozjeto, ale na to není čas, abych vám teď tady vysvětloval kdy a jaké vozidla budou dál místo humvee.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Jenom čistě úplně poslední otázka. Budou to ty německá dinga?

Miroslav BÁLINT, zástupce náčelníka Generálního štábu Armády České republiky, ředitel společného operačního centra ministerstva obrany:
Ano, budou to ty německý dinga, mimo jiné.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Posloucháte Dvacet minut Radiožurnálu, posloucháte Český rozhlas 1 Radiožurnál a mým dnešním hostem je brigádní generál Miroslav Bálint. Pane generále, možná pro laiky mezi posluchači, na zahraniční mise česká armáda vysílá dobrovolníky, anebo své profesionály, kteří jdou na rozkaz?

Miroslav BÁLINT, zástupce náčelníka Generálního štábu Armády České republiky, ředitel společného operačního centra ministerstva obrany:
Už to slovo rozkaz zní tak nehezky, ale vysvětlím to.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Myslel jsem si, že v armádě se řídí rozkazy?

Miroslav BÁLINT, zástupce náčelníka Generálního štábu Armády České republiky, ředitel společného operačního centra ministerstva obrany:
Ano, ale ten voják tam jde proto, že ví, co je jeho povinnost. Ví, jaký je jeho postavení v armádě a když už ten voják dostane rozkaz, aby někam šel, to už je to nejzazší kritérium, ano, to už je skutečně tehdy, když už odmítne, protože já chci tady zdůraznit a podtrhnout jeden fakt a jednu skutečnost. Není to dobrovolný. To bylo někdy a spojuje se to s počátky vysílání do mise, kdy mise OSN UNPROFOR na území bývalé Jugoslávie, ano, nás zaskočila v době, kdy my jsme neměli profesionální armádu. My jsme měli ve službě vojáky základní služby, ano, kdy bylo nutné vytvořit jednotky typu prapor a my jsme museli tyhle lidi z oblasti vojáků z povolání nebo z jiných útvarů stáhnout a vytvořit speciálně účelový prapor pro misi.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
A to byli čistě dobrovolníci?

Miroslav BÁLINT, zástupce náčelníka Generálního štábu Armády České republiky, ředitel společného operačního centra ministerstva obrany:
A to byli čistě dobrovolníci. Tomu už tak není, protože v roce 99 byl přijatý zákon o vojácích z povolání 221 a ten zákon velice jasně stanovuje, že voják slouží tam, kde ho armáda potřebuje a přesto nejede vlak. Takže rozkaz zněl, on ví, že tam musí jít a samozřejmě armáda taky dělá výjimku, pokud má vážný důvod voják, z pochopitelných důvodů rodinných, tak na tom netrvá. Takže může se stát, že nějakou misi vynechá, ano, z nějakých důvodů my jim vycházíme vstříc, ale není to dobrovolná záležitost.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Myslím si, že i mnoho posluchačů Českého rozhlasu 1 Radiožurnálu zaregistrovalo v médiích zmínky o tom, že by v Afghánistánu mělo být nasazeno několik českých vrtulníkových pilotů, měli by tam lítat na transportních vrtulnících ruské výroby Mi17.

Miroslav BÁLINT, zástupce náčelníka Generálního štábu Armády České republiky, ředitel společného operačního centra ministerstva obrany:
Ano.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
A také asi zaregistrovali zmínky o tom, že někteří z těchto pilotů, kdybych to velice zjednodušil a zkrátil, raději odejdou z armády než by se vystavili extrémně nebezpečnému létání s transportním vrtulníkem nad Afghánistánem v tamních nebezpečných oblastech. Když bych odcitoval názor bývalého federálního ministra obrany Luboše Dobrovského, který zveřejnil zhruba před čtrnácti týdny v tisku, tak bych citoval: "Tento postoj považuji za zbabělost." Jaký je váš názor na tento moment, pane generále?

Miroslav BÁLINT, zástupce náčelníka Generálního štábu Armády České republiky, ředitel společného operačního centra ministerstva obrany:
Ti kluci samozřejmě odvedli kus práce, takže až tak zbabělí nejsou. Ale já bych to takhle, že se ti kluci obávají, prostě popřípadě mají někteří i strach, tomu já rozumím, je to normální. Spíš bych se divil, že ten strach nemají. Ovšem tady je potřeba si postavit otázku, jestli ten strach je oprávněný nebo není oprávněný a jestli ti vojáci, kteří slyšeli o tom, že pojedou do té mise, mají všechny ty informace, který potřebují, aby se eventuálně báli víc, anebo nebáli vůbec, ano. Tady je pes zakopaný. Když se vrátím k těm vrtulníkům, mimo jiné možná ještě slouží kluci u těch jednotek, který sloužily v Bosně. Oni nalétaly spoustu hodin, že jo. Tam není tajemstvím, že byli nasazeni někdy v roce 97 /nesrozumitelné/ kolem 4,5 tisíce hodin a podobně. Takže ještě někteří možná slouží. Otázka je, čeho se v tom Afghánistánu bojí. Faktem je to, že my ty vrtulníky skutečně chceme nasadit. Je to v souladu s našima politickýma ambicema a závazky, který my jsme Alianci přislíbili. Jenom krátce. Myslím, že mají obavy z určitého vybavení těch vrtulníků a že to prostředí válečné tomu rozumím. Ale chci tady ubezpečit vás i posluchače, že v tomhle stádiu připravit tyhle mise teď ano, v některých otázkách jsou obavy namístě, ale my víme už teď, že ty vrtulníky projdou procesem modernizace do konce roku letošního, v prosinci přebíráme pět kusů, z toho teď tři po jedou do Afghánistánu, nebo budou rozmístěny v Afghánistánu, děláme všechno pro to, aby byli dozbrojeni tím, co potřebují, abysme procvičili osádky, a doplnili ty funkce, které chceme. Jedná se konkrétně o palební střelce, který momentálně v těch vrtulnících nejsou a namontování určitých zbraní typu kulomet 760 a popřípadě vyšší ráže, to je jedna věc. Druhá věc, absolutně si neumím představit, že bysme ty piloty vyslali do mise bez toho, abychom je dostatečně nepřipravili. To je velice, důrazně říkám, podmínka, kterou my dodržujeme. To znamená, že pro ty piloty je připravený kurz v pouštních podmínkách tak, aby si vyzkoušeli skutečně létání v těchto podmínkách. To znamená ty kurzy jsou v zahraničí, pracujeme na tom s Francií například, ano, a s ostatními státy, abychom těch pilotům před tím, než do toho prostředí budou zasazeni, si to vyzkoušeli, i to lítání, i používání /nesrozumitelné/ těch osádek.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Jen čistě informativně. Už jste zaznamenali od vrtulníkových pilotů nějaké odchody do civilu?

Miroslav BÁLINT, zástupce náčelníka Generálního štábu Armády České republiky, ředitel společného operačního centra ministerstva obrany:
Ano, ale ten důvod pro ty odchody je různý. Nevyděl bych jenom ty vrtulníky. Pokud já vím, jsou tam jiný důvody. Běží druhý krok transformace Armády České republiky, a v tom kroku transformace jsou určité úvahy o změně posádky, dislokace posádky a podobně. Pokud se někdo upnul na to, že chce sloužit na jednom místě, kde momentálně je dislokovaný vrtulník, je to jeden z důvodu, proč chce odejít. Mohl bych jmenovat několik důvodů. Není to jenom Afghánistán a nasazení v misi, protože já bych mohl tady uvést několik příkladů, kdy kluci z jiné letky třeba z Náměště, který lítají na vrtulnících MiG24, s problémy z nasazení do mise, třeba i po přeškolení na jiný typ vrtulníku, konkrétně my 171, nemají tento problém. Takže ty důvody jsou různé a já bych tady je nechtěl je rozebírat.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Jen připomínám, že posloucháte Dvacet minut Radiožurnálu a zejména o českých vojenských zahraničních misích hovořím se zástupcem náčelníka generálního štábu a ředitelem společného operačního centra ministerstva obrany brigádním generálem Miroslavem Bálintem. Mluvíme, pane generále, o nějakém nebezpečí, které rozhodně hrozí zejména u zahraničních bojových misí, myslím tím nebezpečí života nebo ztráty života. Teď na jaře má česká armáda za sebou dvě v podstatě čistě bojové první ztráty. V provincii Hílmand a v provincii Logar v Afghánistánu byli zabiti dva čeští vojáci. Myslíte si, že je armáda připravena na tento kvalitativní skok oproti těm zahraničním misím, které byly kolikrát mírotvorné a mír udržující a byly prostě kvalitativně jinde než jsou ty mise v Logaru a v Hílmandu?

Miroslav BÁLINT, zástupce náčelníka Generálního štábu Armády České republiky, ředitel společného operačního centra ministerstva obrany:
Rozumím vaší otázce. Samozřejmě těch ztrát lidských, že jo, to je mi líto. Je to prosně vždycky to, co nechceme, ale bohužel je pravda i to, že je velice těžké se tomu vyhnout v případě, že ta intenzita těch bojů je taková jaká je. A ta situace v Afghánistánu tomu plně odpovídá. Jestli je armáda na to připravená? Můžete být připraven sebe líp na cokoliv, vždycky vás smrt nějakým způsobem zaskočí, to je to nepříjemný. V každém případě chci říct, že většina vojáků, se kterými já se setkávám, i s těmi veliteli, se plně uvědomuju, do čeho prostě jdou a vědí, že jsou vojáci a je to prostě jedna z těch obětí, který oni přináší tím, že se stali vojáky z povolání. Já vím, že to zní moc, bych řekl, hrdinně, ale ten fakt je tady a já jsem to zaznamenal od spousty lidí, že počítají s tím. Každý samozřejmě doufá, že jemu se to zrovna nestane, ano.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Vy teď, pardon, pane generále, že vám skočím do řeči, vy uvádíte spíš osobní postoje jednotlivých lidí, o těch možná ani nemusíme tolik pochybovat. Spíš mám, ta otázka směřuje k armádě jako k celé instituci a teď uvedu jen jeden příklad. Potom prvním úmrtí v Hílmandu, tak přišlo buď od špiček armády či od špiček ministerstva obrany, to je těžko rozklíčovat, prohlášení, že se nebudou zveřejňovat jména mrtvých českých vojáků, což je minimálně zvláštní a zajímal by mě váš názor na tento krok.

Miroslav BÁLINT, zástupce náčelníka Generálního štábu Armády České republiky, ředitel společného operačního centra ministerstva obrany:
Tak, pokud to podáváte tak, jak jste to podal, tak je to zvláštní, ale tak to vůbec nebylo samozřejmě. Armáda vůbec nemá zájem utajovat jména padlých, to není pravda. Armáda ale se brání tomu a já jsem svědkem v poslední době, že ty sdělovací prostředky náš neustále bombardují otázky a dotazy, který skutečně v určitou chvíli a momentě nejsou adekvátní a my nejsme schopni na to odpovědět. A teď konkrétní příklad, který teď jste zmínil. Přece je absolutně nelogické a řekl bych absurdní, abych já sděloval jména vojáků do tisku nebo do televize v momentě, kdy jejich rodiny nejsou o tom vyrozuměny. Takže pokud armáda něco přidržela, řekněme tomu lidově, a pozastavila, tak jenom proto, že chtěla mít jistotu, že ty jména se dozví především rodiny vojáků a pak teprve s nějakým jejich souhlasem, citlivě budeme nakládat s informacema a s údaji o těch vojácích. To je jediný důvod, to tady říkám otevřeně. Takže jestli někdo říká něco jinýho, tak lže.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Tak a poslední otázka dnešních Dvaceti minut, poprosím jen, pokud to půjde, krátkou odpověď. Už nějakou dobu se hovoří o případném nasazení českých vojáků v rámci evropských battlegroups v africkém Čadu. Dva čeští vojáci působí ve Francii na velitelství, kde se případná taková operace připravuje. Znamená to, že už to je jakýsi předvoj té české účasti?

Miroslav BÁLINT, zástupce náčelníka Generálního štábu Armády České republiky, ředitel společného operačního centra ministerstva obrany:
No, tak to je ten další mýtus, který tady koluje.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Já tedy uvádím samé mýty dneska...

Miroslav BÁLINT, zástupce náčelníka Generálního štábu Armády České republiky, ředitel společného operačního centra ministerstva obrany:
Ano, ano, ale já ho vysvětlím. Už ta sama skutečnost a ta filozofie vyslání té battlegroups je někde jinde. Evropská unie samozřejmě pro prosazování svých vojenských ambicí má připraveny takzvané jednotky rychlého nasazení, to jsou ty battlegroupy. Ovšem nasazení těchto jednotek přísně podléhá určitým pravidlům. A kdybych se podíval teď ho historie několika let a existují už, myslím, od roku 2005, nebyla ještě ani jedna battlegroupa nasazena, ale byly minimálně dvě operace v Africe, a to je Kongo a teď Čad. Ani jedna z těchto operací není pod hlavičkou battlegroups, to znamená, že battlegroups nejsou nasazeny a Evropská unie umí i jiný operace než battlegroups. Takže teď se vrátíme k vaší otázce. Jestli někdo teď říká, že naše battlegroupa, která se připravuje na druhou půlku 2009 do takzvané fáze /nesrozumitelné/, to znamená pohotovosti na nějakou dobu, vůbec neznamená, že tahle battlegroups bude nasazena v Čadu. To je ten mýt. Ta battlegroups bude nasazena tam, kde rozhodne Rada Evropské unie na základě určitého systému. Je takzvaný /nesrozumitelné/, které hlídá ve světě krizové oblasti a vyhodnocuje Evropská unie, jestli to je v jejím zájmu a jestli tam vůbec battlegroups nasazení. Takže teď říct, že to bude Čad, je absolutně scestný.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Rozhodně o tom bude muset rozhodnou Parlament České republiky?

Miroslav BÁLINT, zástupce náčelníka Generálního štábu Armády České republiky, ředitel společného operačního centra ministerstva obrany:
Jednoznačně.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Tak takových bylo dnešních Dvacet minut Radiožurnálu u příležitosti ukončení dvanáctileté přítomnosti českých vojáků v Bosně a Hercegovině. Mým hostem byl brigádní generál Miroslav Bálint. Pane generále, děkuji, že jste přišel. Na shledanou.

Miroslav BÁLINT, zástupce náčelníka Generálního štábu Armády České republiky, ředitel společného operačního centra ministerstva obrany:
Na shledanou. Děkuji.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
U druhého mikrofonu tady ve studiu Českého rozhlasu 1 Radiožurnálu byl Martin Veselovský. Přeji vám příjemný večer strávený třeba s touto stanicí.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media, s.r.o. Texty neprocházejí korekturou.

Spustit audio
autor: Martin Veselovský