Ministerstvo kultury zřídí pro Muzeum romské kultury garanční radu

Ministerstvo kultury plánuje zřídit garanční radu Muzea romské kultury. Ta má posílit odborný dohled nad činností muzea. Čím může v tomto směru garanční rada konkrétně pomoci?

Jana Horváthová|foto:Tomáš Vodňanský, Český rozhlas

„Především musím říct, že sama ještě přesně nevím, jak to bude fungovat. Viděla jsem návrh jednacího řádu garanční rady. Já jsem za volbu ráda. Prvně to vypadalo, že budeme nuceni absolvovat složitý proces transformace do veřejné kulturní instituce, místo toho vznikl poradní orgán pro Muzeum romské kultury, pro pana ministra kultury… vznik garanční rady je lepší volbou. Garanční rada by snad měla mít 15 členů. Vím, že pan ministr Baxa si přeje, aby většinu tvořily romské osobnosti, což je i moje přání. Muzeum romské kultury má poslední roky i svůj poradní orgán, je to Rada muzea, kde vždycky měly místo romské osobnosti. Se zástupci romských komunit ostatně pracujeme od svého vzniku, však i muzeum samotné zakládali Romové.”

Zmínila jste tu pojem veřejná kulturní instituce. Proč považujete návrh na zřízení garanční rady přeci jenom za přijatelnější než tedy transformaci muzea na veřejnou kulturní instituci?

„V momentech, kdy se o tom v naší souvislosti začalo mluvit, jsem si velmi detailně nastudovala nový zákon o veřejných kulturních institucích. Tento model je výhodný ani ne tak pro muzea, ale spíše pro velké kulturní instituce, které provozují živé umění. Zákon totiž umožňuje zhodnocování vlastního majetku. Takže ku příkladu divadla, když mají svá díla, své hry, tak to je úplně ideálně. Když si vezmeme třeba Brněnské divadlo, tak pokud tedy to je státní instituce, nebo má to být instituce zřízená státem, tak funguje na území města Brna a chápu, že by ji město Brno chtělo podporovat. To má smysl. Případně i Jihomoravský kraj.”

Čtěte také

Muzeum romské kultury slaví 20 let od založení

„V našem případě by byl zřizovatelem pouze stát, no a jakou by to mělo finanční výhodu? Jak už jsme si mnohokrát se zástupci města i kraje řekli, pro Muzeum romské kultury prostředky nebyly, nejsou. Takže to financování je asi největší problém. Samozřejmě, kdyby byla naděje, že získáme více finančních prostředků, znamenalo by to rozvoj muzea, ale to prostě tady není. Na rovinu říkám, že pro Muzeum romské kultury je velmi těžké shánět i sponzory. Povědomí o potřebnosti romské kultury v naší zemi není. A obávám se, že to nějak souvisí s těmi průzkumy veřejného mínění, které mluví o 80% negativním zaměření veřejnosti vůči Romům. Dneska je to snad o 5% nižší, ale stále to číslo 75% je hrozně vysoké.”

Podporovatelé myšlenky vzniku garanční rady uvádí, že by se díky ní do fungování muzea zapojila Romská občanská společnost a další významné romské osobnosti a potomci přeživších holokaustu Romů a Sintů. Jakým způsobem by to vlastně mohlo v praxi vypadat?

„Na to jsem taky zvědavá. My jsme vždycky měli zapojeny zástupce romských komunit a zejména právě potomky přeživších, protože bez nich bychom si vůbec nedovolili ani převzít to místo v Hodoníně u Kunštátu, ani budovat památník v Letech u Písku. Tam naopak zapojení potomků přeživších bylo výrazné a zásadní.”