Milují tvrdé rohlíky, rozumí sinhálsky a spokojeně si broukají

Sloní samice v Zoo Praha ovládají až třicet povelů
Sloní samice v Zoo Praha ovládají až třicet povelů

Pokud se vydáte na návštěvu pražské zoologické zahrady a přijdete s dětmi, určitě si prosadí návštěvu pavilónu slonů. Z několikametrové vzdálenosti uvidíte nejstarší slonici Gulab, další samici Shanti a samce Mekonga. Dohromady váží tito drobečkové více než 12 tun a každý z nich by dokázal utlačit svou hlavou nákladní auto.

V minulém dílu seriálu jsme se seznámili se slonicí Gulab, která nedávno oslavila 45. výročí svého příchodu do pražské zoo.

Když se na ně člověk dívá z dálky, nezdají se tak vysocí. Ve skutečnosti však měří kolem 2,6 metru a sloní samec Mekong má něco kolem 3 metrů. „Jsou to ohromní tvorové,“ říká chovatelka slonů pražské zoo Veronika Štruplová a podává mi kýbl se suchými tvrdými rohlíky, nejoblíbenější pochoutkou Gulab, Shanti i Mekonga.

Když jsem šla dnes ráno do práce, rozhodně jsem netušila, že budu krmit slona. „Na slony mluvíme směsicí angličtiny a sinhálštiny. Slon je schopný si zapamatovat kolem třiceti povelů, třeba pojď ke mně, odcouvej, zvedni chobot,“ uvádí příklady Veronika Štruplová.

V přímém kontaktním chovu je snazší provést ošetření jakéhokoli zranění, které si slon ve výběhu přivodí

Kromě povelů a gest používají chovatelé speciální háček, takzvaný ankus, připevněný na konci dlouhé tyče. Slouží jim jako prodloužená ruka, když chtějí upřesnit slovní povel anebo zvíře pobídnout k aktivitě. Ankus musí slon respektovat, jinak by se mohl stát nebezpečným.

Právě kvůli bezpečí chovatelů využívají zoologické zahrady tři způsoby kontaktu se slony. Pražská zoo používá většinou takzvaný přímý kontakt, který jsem si krmením samiček vyzkoušela i já. Sameček Mekong je však v těchto dnech v režimu takzvaného chráněného kontaktu, protože hrozilo zabřeznutí samičky Gulab.

„Tento způsob chovu spočívá v tom, že se slon cvičí přes bariéru – kontaktní stěnu. Slon nastaví nohu do okénka a my tak můžeme provádět třeba korekci kopýtek. Dalším okénkem prostrčí ucho, abychom mohli uskutečnit odběr krve,“ popisuje chovatelka.

Slonice Shanti ve stávajícím, nevyhovujícím pavilonu, který by měl už brzy nahradit nový

„Může se k nám také otočit zadní částí těla, což je pro samce velice těžký cvik. Ztratí totiž s námi oční kontakt,“ vysvětluje mi Veronika Štruplová a dodává, že správná volba kontaktu chovatele se slonem je klíčová pro kvalitu života zvířete.

„Pokud je slon chován v přímém kontaktu se člověkem a je-li dobře natrénován, potom když má nějaký problém, dá se mnohem snáze vyřešit nebo vyléčit. Pokud je slon v chráněném kontaktu a nechá se, jde to také. Třetím způsobem je bezkontaktní chov, který už asi v žádné zoo ani nepraktikují,“ snaží se marně vybavit si nějaký příklad Veronika Štruplová.

„Když tady byl ještě slon Kadíra, nebyla tu kontaktní stěna. Takže když měl nějaký problém, musel se vždy uspat,“ vzpomíná chovatelka na slona, kterého bylo nutné právě kvůli jeho nevyzpytatelnosti během povodní v roce 2002 utratit.

Spolupráce ošetřovatelů se sloními samicemi v Zoo Praha je možná díky povelům, které zvířata perfektně ovládají

A jak komunikují sloni mezi sebou navzájem? Vibracemi na hlavě v prostoru mezi očima, přibližuje Veronika Štruplová. Úlek slona poznáte podle roztažených uší, přízeň zase pobrukováním. „Dělá to často Gulab, třeba když ji drbeme,“ usmívá se chovatelka.

Zapamatovat si povely nebývá pro slony problém, a tak ani nepřekvapí, že známé úsloví o sloní paměti je skutečně pravdivé. Paměť je pro slona koneckonců životně důležitá – umožňuje mu vracet se na místa s hojným výskytem potravy a vody.

Příště se podíváme do světa ptáků. Zoo Praha totiž vrací do volné přírody orlosupy bradaté.


Zvětšit mapu: stávající pavilón slonů v Zoo Praha