Milosrdenství k humanitárním pracovníkům nepatří. Jejich práci jen komplikuje, říká lékařka
Přednostka Ústavu ochrany a podpory zdraví v Brně Zuzana Derflerová Brázdová během téměř dvaceti misí v nejchudších oblastech světa viděla pro Středoevropana nepřestavitelné zoufalství a bídu. Přesto podle jejích slov emoce do této práce příliš nepatří.
Je spousta nemocí, se kterými člověk nechce přijít ani do styku. „Když jsem byla v leprosáriu v Angole, tak jsem se prostě jen snažila věřit, že se suchá forma toho mycobakteria nepřenese. Tam nemůžete s gumovými rukavicemi. Tak se snažím být očkovaná proti všemu, proti čemu se jde očkovat,“ vypráví Brázdová.
Dvakrát jsem chytla choleru, protože jsem něco neuhlídala. Je dobré chránit sebe, protože tak i chráníte výsledky své práce. Jinak neuděláte vše, proč jste tam přijeli.Zuzana Derflerová Brázdová
Milosrdenství podle profesorky Brázdové vypadá trochu jinak než výsledky práce experta, který tam jede pracovat. „Od humanitářů se očekává perfektně zvládnutá práce bez emočních vstupů a přídavků, protože to práci pouze komplikuje. Když vás zaplavuje příliš velký soucit s místními trpícími, bývá to na škodu exaktnosti práce. Nedá se od toho odhlédnout, ale každému radím, aby si ty pocity nechal na jindy a nemíchal to s prací, kterou jede vykonat.“
Dávám si pozor abych zbytečně nemotivovala studenty a žáky, aby za každou cenu vyjeli a začínali pracovat v podmínkách, které dobře neznají a začínali s prací, kterou nemají ozkoušenou v bezpečných podmínkách.
Problém výživáře je podle Brázdové i korupce. „Je doporučeno, aby se kojilo do šesti měsíců života dítěte. Stačí, když to někdo z expertů zpochybní a řekne, že čtyři měsíce stačí. Pro firmy, které vyrábějí náhražky mateřského mléka, je to úžasný profit. Při počtu statisíců dětí jsou to obrovské peníze.“
S humanitární prací začínala koncem 90. let. „Začínala jsem oklikou, po revoluci jsem se na konferenci v Nizozemí dala dohromady s kolegy ze Světové zdravotnické organizace. Oni mě postupně vtáhli do problematiky výživových doporučení dětí."
Zatím naposledy byla v roce 2013 ve slumu v Keni. „Dostala jsem se do věku, kde bych mohla být spíše přítěží těm místním, kterým mám pomáhat. Musela bych vědět, že není nikdo jiný, kdo by tu práci mohl udělat. Už jsem stará na to, abych někam jezdila,“ směje se profesorka Brázdová.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
