Miliónové tajemství Plechovkového Curta

Lidé z městečka Skelleftea znali Curta Degermana jako "Plechovkového Curta" a ačkoliv on sám měl střechu nad hlavou, mnozí si o něm mysleli, že je bezdomovec. Soudili tak podle nuzného zjevu, zápachu a podivného chování. Plných čtyřicet let strávil totiž "Plechovkový Curt" tím, že chodil po městě a sbíral zálohované plechovky a láhve.

Narodil se přitom jen tři roky po válce v takzvaně dobré rodině a podle představ a nároků rodičů měl být kýmsi fajnovým, studovaným. Už na prahu dospělosti se ale stalo cosi, co nikdo pořádně neumí vysvětlit. Curt selhal. Utekl ze školy a začal potulně žít v městských ulicích.

Když šedesátiletý Curt Degerman vloni na podzim zemřel, neštěkl po něm snad ani jediný ze švédských psů. To až teď se najednou dostal do novin. Až když se zjistilo, jakou pozůstalost po sobě zanechal. Tak tedy: 128 stogramových zlatých cihel v bankovní schránce, cenná nemovitost v nejatraktivnější části města a akcie a podíl ve fondech v Lucembursku. Vše dohromady odpovídající hodnotě asi 30 miliónů českých korun. Sbírání plechovek bylo evidentně lukrativní.

Plechovky samotné by však Plechovkovému Curtovi k tak velkému majetku nestačily. Poté, co je sesbíral a odevzdal, chodíval dennodenně krátce po poledni do městské knihovny a pročítal burzovní zprávy. Neutrácet, ale investovat, taková byla jeho zásada.

Jednou prý s plechovkami spekuloval v domnění, že záloha za ně půjde nahoru. Šel je odevzdat až ve chvíli, kdy už pro samé plechovky doma nebylo k hnutí. Škaredě se však napálil. Šlo totiž o plechovky starého typu, které se mezitím přestaly vracet.

"Byl to poslední originál," řekl o Plechovkovém Curtovi novinář z jedněch lokálních novin, který o něm chtěl řadu let psát. Nikdy neuspěl. Curt Degerman předčasně zemřel na selhání srdce.

Nebylo divu, že za celý život nebyl nikdy ženatý a neměl rodinu. Celé své jmění proto odkázal svému jedinému příteli i příbuznému, bratranci, s nímž se vídávali denně. "Peníze jsou Curtovým životním dílem, neutratím je za žádný luxus a hlouposti," prohlásil dotyčný dědic poté, co jej novináři vypátrali.

Peněz se spíš bojí. Nic na světě prý nedělá tolik zlé krve jako právě peníze. A dodal, že jediné, co si za dědictví okamžitě koupí, je předplatné ekonomicky zaměřeného tisku, aby mohl v odkazu Plechovkového Curta dále pokračovat.

Tělo Curta Degermana bylo v Skelleftea pohřbeno při nejlacinějším možném obřadu, přesně tak, jak si to Plechovkový Curt kdysi přál. V novinách se o jeho smrti původně neobjevila ani zpráva. Oznámení o tom ještě za svého života zakázal. Kromě novin samých prý totiž na takových věcech nikdo nic nevydělá.