Miláno a Cortina d'Ampezzo 2026. Jak se čeští reprezentanti připravují na zimní olympijské hry?
Věnoval se atletice i řecko-římskému zápasu. V rodině snowboarďáků se Jan Zabystřan nakonec rozhodl pro lyže
Jan Zabystřan se brzy začne chystat na novou sezonu. Ta bude mít vrchol na olympijských hrách. Český lyžař, kterého sledujeme v projektu olympijský rok, se teď baví i dalšími sporty. Třeba wakeboardingem, surfingem a dalšími způsoby, jak využít prkno na vodní hladině. Kdyby Zabystřan závodně nelyžoval, dělal by nejspíš profesionálně nějaký jiný sport.
Čtěte také
„My jsme se teď potkali s rodiči Amálky Švábíkové,“ vypráví maminka Jana Zabystřana o atletce, která skončila pátá na olympijských hrách. „Jezdila na snowboardu, takže ještě na ‚YOGu‘ – The Youth Olympic Games, tam ještě byli společně s Honzou. Ona si pak vybrala atletiku. Ty děti byly sportovně tak nadané, že si myslíme, že kdyby si vybraly jakýkoliv sport, tak to dotáhnou relativně vysoko,“ vypráví.
Rodiče Jana Zabystřana, maminka Petra a tatínek Jan, mu i proto už odmala nabízeli jakoukoliv sportovní aktivitu.
První sport
„První sport?“ přemýšlí maminka. „To bylo určitě kojenecké plavání,“ směje se. „To bylo od čtyř týdnů, dřív určitě žádný sport nedělal.“
Čtěte také
„Na lyžích se smýkal už ve dvou letech,“ vzpomíná tatínek Jan. „Dostal boby, ale nebavilo ho sedět,“ dodává maminka Petra, „viděl u staršího bratránka a sestřenky, že byli na lyžích, tak chtěl taky lyže.“
Ale nečekalo se, že by na nich stál dlouho. „My jsme byli v té době velcí snowboarďáci, tak jsme říkali, že ho nejdřív naučíme na lyžích, protože až zkusí jednou snowboard, už se na lyže nikdy nevrátí. Tak aby aspoň uměl a měl ten základ,“ popisuje maminka.
‚Máma je na závodech jako žolík‘
Ten základ zvládl současný nejlepší český lyžař docela vylepšit a i při některých jeho ekvilibristických kouscích na sjezdovce poznáte, že pohybově nadaný Jan Zabystřan toho má za sebou daleko víc než pouze ježdění z kopce dolů.
„Pak byl hokej, řecko-římský zápas, atletika,“ vyjmenovává tatínek a dodává, že v rodině mají také mistra republiky v řecko-římském zápase. Jan Zabystřan starší poté i trénoval svého syna, ale brzy to nechal na jiných.
„My jsme ho vysloveně jako rodiče netlačili do nějakých stylů a detailů. Nechali jsme ho volně jezdit tak, jak to cítí on. Takže když ho někdo v něčem neomezoval, tak to bylo v pořádku,“ vypráví tatínek.
Jezdí rodiče Jana Zabystřana na závody? „Tak cik cak. Spíš to, co je komplikovanější, jako je Švýcarsko, Amerika a tak,“ popisuje tatínek.
„Přijde mi, že když přijedete na závody, tak se mi tam docela daří,“ vstupuje s úsměvem do rozhovoru sám Jan Zabystřan. „Máma je takový žolík. Když se tam objeví, tak jsou z toho body,“ směje se tatínek.
Mohlo by vás zajímat
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
