Milan Slezák: Tlak na Írán začíná fungovat

K zemím, které od Íránu odebraly méně ropy, se nově přiřadilo i Turecko. Výhledově chce Ankara snížit dovoz íránské ropy o celou pětinu. U Turecka, které má jinak s Íránem výborné vztahy, takové rozhodnutí překvapí. Je to však dobrý příklad toho, že tlak na Írán, který přes jeho citlivé místo, export ropy, vyvíjejí Spojené státy a Evropská unie, začíná fungovat.

Svědčí o tom i zprávy o íránských tankerech, jejichž kapitáni obrážejí nazdařbůh přístavy a hledají někoho, kdo by koupil jejich náklad. Méně ropy teď od Íránu berou nejen země Evropské unie, ale také země jako Japonsko, Korea nebo Indie (i na ně, stejně jako na Turecko, zatlačily Spojené státy).

Protože Írán mimo ropy a zemního plynu nemá mnoho jiného na export, na jeho ekonomice se to začíná projevovat. Stoupá nezaměstnanost, rostou ceny, klesá hodnota měny.
Tento negativní trend však Teherán může snadno zarazit. Je to plně v jeho silách.

Omezování dovozu íránské ropy (či, v případě Evropské unie, úplné dovozní embargo platné od začátku července) je jen posledním, opět tak trochu zoufalým pokusem Západu přimět Írán k tomu, aby dokázal, že jeho jaderný program je výhradně civilní. Jak to Írán tvrdí od samého počátku. Navzdory silným pochybnostem nikoli pouze Západu, nýbrž také OSN.

Inspektory ze specializované agentury OSN – což je Mezinárodní agentura pro atomovou energii – Íránci letos nepustili na místo, které chtěli inspektoři prozkoumat. Jestliže tam Írán neexperimentoval s vojenskými technologiemi určenými pro jaderné zbraně, proč inspektory OSN nenechal, aby ho před celým světem očistili?

„Musíte více spolupracovat,“ uslyší na dvoudenních rozhovorech, které začaly v pondělí ve Vídni, íránská delegace od zástupců Mezinárodní agentury pro atomovou energii. Jenže - přes některé nadějné náznaky z poslední doby – ono se nezdá, že by k tomu byl Írán připraven.