Milan Slezák: Británie si zaslouží podporu

Po útoku na britské velvyslanectví vznikly jen hmotné škody, zatímco útočníci na americkou teheránskou ambasádu před 32 lety nejenže ničili, ale navíc vzali do několikaměsíčního ponižujícího zajetí desítky Američanů. A co Rusové v Teheránu v roce 1829! Z nich nepřežil útok na ruskou misi nikdo. Šéfa mise, nadaného spisovatele Gribojedova, útočníci napřed zastřelili, pak mu odřízli hlavu a s mrtvým tělem zacházeli tak hanebně, že po třech dnech bylo k poznání pouze podle památky po souboji, jizvy na ruce.

Je rovněž pravda, že tentokrát íránské vedení útočníky na diplomatické budovy nepochválilo, jak to udělalo ještě před dvaatřiceti lety. Vyslovilo naopak nad incidentem politování a chování útočníků označilo za nepřijatelné.

Jenže to nestačí. Íránská policie se k zásahu proti útočníkům rozhoupala se zpožděním tak velkým, že to je buď známka odsouzeníhodné nekompetentnosti, nebo známka toho, že útok byl naplánován s vědomím úřadů. A že někomu šlo možná o to, zmocnit se v atmosféře zmatku a rabování tajných britských dokumentů. To už by byla skutečně vysoká cynická hra. Mimochodem, takové dokumenty se prý opravdu ztratily. Takže škody mohou být pro Brity daleko značnější než účet za rozbitá okna a poničený nábytek.

Razantní odpověď na nový teheránský incident je v každém případě namístě, protože splakaly jak mezinárodní právo a obecně uznávaná pravidla, tak obyčejná slušnost. Proto si Británie zaslouží podporu dalších zemí. Ale i tak je to záležitost, na jakou se za pár měsíců dá zapomenout. Myslet by se spíš mělo na krajně podezřelý íránský jaderný program. Jenže s tím, jak to vypadá, Západ nesvede už vůbec nic.