Mikulovský zámek vstal z popela

Lichtensteinům patřil Mikulov až do roku 1560, kdy jej získal na krátkou dobu rod Kereczényiů. Po nich panství i se zámkem ovládli Dietrichsteinové
Lichtensteinům patřil Mikulov až do roku 1560, kdy jej získal na krátkou dobu rod Kereczényiů. Po nich panství i se zámkem ovládli Dietrichsteinové

Mnoho nechybělo a zámek v Mikulově mohl být dnes zříceninou. Na konci druhé světové války jej totiž zasáhl veliký požár. Co bylo jeho příčinou a jak se nakonec podařilo zámek a cenné sbírky, které v něm byly uloženy, zachránit?

Historie mikulovského zámku sahá až do 13. století, kdy na jeho místě stál kamenný hrad. Ten se postupem doby vyvíjel až do podoby barokního, jak mi potvrdil Petr Kubín, historik a ředitel Regionálního muzea, které dnes na zámku sídlí.

Vlastníky pyšného panského sídla, které střežilo zemskou moravskou hranici a důležitou stezku z Brna do Vídně, byli nejprve od 13. do 16. století Lichtensteinové a po nich Dietrichsteinové. Jejich moravská větev si právě Mikulov zvolila za své hlavní sídlo, což si vyžádalo velké úpravy.

„Dnešní podobu zámku nejvíce ovlivnil kardinál Dietrichstein na začátku 17. století. Začal s jeho masivní přestavbou v duchu manýrismu a raného baroka,“ přibližuje Petr Kubín. Právě za kardinála Františka z Dietrichsteina byl vystavěn Sál předků, vznikly severní a jižní křídlo, křídla východní a západní byla propojena visutou chodbou na arkádách a na druhém předhradí byla postavena budova divadla, dnešní knihovny.

Architektem přestavby byl velmi pravděpodobně slavný italský stavitel Giovanni Giacomo Tencalla. Další úpravy byly prováděny za kardinálových dědiců i ve 2. polovině 17. století a hlavně po velkém požáru na počátku 18. století. Plameny se však staly byly pro mikulovský zámek osudové ještě jednou, v jeho novodobé historii.

Největší rozsah stavebních úprav na mikulovském zámku nechal provést kardinál František z Dietrichsteina

„Dodnes si většina badatelů láme hlavu, co bylo příčinou požáru zámku na konci druhé světové války,“ vypráví můj průvodce. „Část historiků se přiklání k variantě úmyslného založení požáru ustupující německou armádou, někteří se naopak domnívají, že zámek byl zapálen při ofenzivě Rudé armády.“

Ať tak, nebo tak, v samém závěru osvobozovacích bojů 22. dubna 1945 šlehaly z mikulovského zámku plameny. „V té době byl zámek doslova napěchován sbírkami. Byla zde například kompletní garderoba vídeňské opery nebo mimořádně cenné kosterní pozůstatky z doby lovců mamutů z lokality Předmostí u Přerova i z Dolních Věstonic,“ vyjmenovává Petr Kubín.

V zámku se rovněž nacházelo mnoho předmětů pocházejících ze zámků v Normandii a cenné bylo i jeho vybavení. Paradoxem je, že právě mikulovský zámek byl vybrán jako nejbezpečnější místo pro uchování těchto pokladů.

Část věcí shořela, ale například sbírka obrazů byla uložena v zámecké knihovně, která se nacházela v křídle budovy, jež požár nezasáhl,“ popisuje ředitel Regionálního muzea. „Navíc v interiérech byla velká část předmětů pouze zasypána popelem a sutinami, ale samotnému požáru nepodlehla.“

Mikulovský zámek stojí jen několik kilometrů od česko-rakouských hranic

Z mikulovského zámku se následně naštěstí nestala ruina. Díky iniciativě Spolku pro obnovu mikulovského zámku byl v průběhu 50. let podle plánů brněnského architekta Otakara Oplatka obnoven, a to dokonce při citlivém zachování jeho barokního charakteru.

A právě na prohlídku všech pozoruhodností a unikátů, které jsou na mikulovském zámku vystaveny, se vypravíme v nedělním výletu Po Česku. Prohlédneme si třeba šaty staré čtyři století nebo unikátní bronzový římský kotel.


Zobrazit zámek Mikulov na větší mapě