Michal Pavlíček: "Pražský výběr si cením jako zásadní životní krok"

1. srpen 2005
Dva na jednoho

Hezký první srpnový den vám ze studia Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu přejí Vladimír Kroc a Naděžda Hávová. Hostem pořadu Dva na jednoho je tentokrát muzikant Michal Pavlíček. Dobrý den. Když jsem vám zhruba před týdnem volala, abychom se domluvili na dnešní rozhovor, tak jste mi říkal: Já jsem zrovna na houbách. Takže moje otázka první je úplně jasná. Rostou?

Host (Michal Pavlíček): No teďka začaly teda hodně a dokonce já byl teďka na Malý skále a spal jsem u známých a ty za hodinu našli asi 3 košíky obrovských hřibů. Takže jsem snídal hřiby na kmíně, což bylo úžasný.

Moderátor (Vladimír Kroc): Tak jsme rádi, že jste si takhle odskočil z hub k nám do studia. Jenom pár slov na úvod, takový zvyk. Jeden z nejlepších českých rockových kytaristů Michal Pavlíček se narodil 14. února 1956 v Praze. Začínal jazzrockových souborech Expanze, Bohemia a Horký dech Jany Koubkové. Jeho zásadním životním krokem byl nástup do Pražského výběru začátkem 80. let. To si ho tak hodnotíte, jako zásadní životní krok?

Host (Michal Pavlíček): Ano, jistě.

Moderátor (Vladimír Kroc): Když měl Pražský výběr zákaz hrát, založil skupinu Stromboli, spolupracoval se zpěvačkou Zuzanou Michnovou.

Moderátor (Naděžda Hávová): Zároveň se začal prosazovat jako autor divadelní a filmové hudby. Jeho prvním velkým scénickým projektem bylo představení Minotaurus pražské Laterny magiky. V 90. letech se kromě občasné činnosti Pražského výběru věnoval sólové kariéře v čele vlastní instrumentální skupiny Bighec, nebo třeba projektu BSP.

Moderátor (Vladimír Kroc): V červnu vyšlo, můžeme říct unikátní DVD nazvané Michal Pavlíček & Frends best off Klobouček 1995 až 2004. Ten název je docela dlouhý. To DVD obsahuje nejzajímavější momenty z bezmála desetileté historie populárního TV cyklu Na kloboučku. Podle jakého klíče a kdo ty nejzajímavější momenty vybíral?

Host (Michal Pavlíček): No ten klíč byl myslím daný, a to byly džemy, protože ono potom vlastně v těch pořadech se to potom rozjelo do normální běžný prezentace našich kapel a interpretů. Ale co právě na těch prvních kloboučkách bylo nádherný, byly ty spontánní džemy, komunikace, zvláštní setkání muzikantů, který nikdy spolu nehráli. Takže ten klíč byl takhle jednoznačný a vybíral jsem to já a Ondřej Konrád, jako dramaturgové toho pořadu. A sestavili jsme samozřejmě, není to to úplně všechno to nejlepší, ale snažili jsme se udělat takovou kolekci, která je pestrá a zajímavá a určitě se do budoucna plánuje další pokračování kde by ještě se odprezentovaly další a další tyhle ty podařené spojení.

Moderátor (Naděžda Hávová): Pořad Michal Pavlíček & Frends best off Klobouček 1995 až 2004 odvysílá Česká televize tuším koncem letošního roku. Jak je to teď vlastně s kloboučky? Televize klobouček zastavila, pak přišla s nabídkou alternativního pořadu. Jsou tam takové zajímavé spletité peripetie.

Host (Michal Pavlíček): No je to zvláštní, protože bych se nerad stal zombím České televize ohledně hudebního pořadu. Ale je fakt, že ten pořad byl rozjetý, že teda kulminoval po těch deseti letech a chtěl změnu a zastavil se na rok. My jsme připravili změnu, dostalo se to do jiného prostředí, bylo v nahrávacím studiu Sono. Dostalo to novou image, svým způsobem ten princip zůstal stejný, protože ten je, si myslím, ideální. A začali jsme rozjíždět nové kloboučky a všechno t prostě značilo tomu, že to opravdu chytlo nový dech. Bylo to úspěšný, nové zase džemy a v půlce tohoto nového rozmachu přišlo úplně nějakým způsobem ne jako zákaz, ale prostě ukončení, že na to nejsou peníze, jak se dělaly škrty v České televizi kvůli poplatkům. Že vlastně televize nemá moc peněz na takovéhle pořady menšinové. Takže jsme zase byli típnutý a teďka nevím, jestli se bude pokračovat v tom pořadu. Rád bych teda. Může to dělat někdo jiný, to není závislý na mě, nebo i když jsem sice jeden z otců tohoto pořadu, ale určitě takovýhle typ pořadu by v televizi měl být, že to je prostě něco, co obnažuje tu naší muzikantskou scénu. A myslím si, že to si zasluhuje.

Moderátor (Vladimír Kroc): Věřím, že je to všeobecně známo, že skládáte hudbu k televizním seriálům a filmům. Můžu připomenout třeba symfonickou hudbu k seriálu BBC Červený bedrník. Tuhle práci popisujete jako velkou zkušenost a jeden z vašich životních úspěchů. Rocker se pustil do dobrodružně romantického seriálu. To asi pro vás byla výzva.

Host (Michal Pavlíček): No jsem dělal 5 let vážnou muziku, když jsem začínal s kytarou, tak jsem hrál normálně běžný standardní repertoár vážný hudby na kytaru. A takže poslouchal jsem jí a poslouchám do dneška, čili to není jakoby, že by byl ortodoxně fundamentální rocker. Má tam určitě tyhle ty velký geny. Je to daný taky tím, že třeba moje tetička, jedna větev mojí rodiny právě dělá vážnou muziku, takže tam odsud někde se to asi trošku ve mně bere. Ale já jsem ve Stromboli už jsem naznačoval tyhle ty pokusy nějak propojit tyhle ty světy, udělat takovou fúzi. I když tyhle ty fúze jsou hrozně vachrlatý a moc nedopadají, ale. Takže jako u mě ten příchod do týhle tý oblasti symfonické tvorby byl.

Moderátor (Vladimír Kroc): Byl logický.

Host (Michal Pavlíček): Docela přirozeně a nějak se odvinul za prvé při seriálu Konec velkých prázdnin, který teďka zrovna dneska začíná zase vysílat Česká televize. A zároveň tahle ta nabídka byla zajímavá v tom, že já jsem to původně nechtěl ani dělat. To byla hrozná náhoda. Ty náhody právě si myslím, že jsou docela zásadní v tom našem, v tom běhu a v tom vlaku, který se řítí, tak vlastně tyhle ty nepatrný náhody, že jsem se nakonec rozhodl, že na ten konkurz půjdu, i když jsem říkal: Já se na to vykašlu, já nemusím chodit na konkurz.

Moderátor (Vladimír Kroc): Co vás přesvědčilo, nebo proč jste to nechtěl spíš dělat? Právě že jste měl podstoupit konkurz?

Host (Michal Pavlíček): No ano. To byl konkurz, kde bylo víc skladatelů, deset.

Moderátor (Vladimír Kroc): To jste si říkal, že je pod vaší úroveň?

Host (Michal Pavlíček): Ne, no tak jsem říkal, nepůjdu na konkurz, to je takový jako, nejsem na to zvyklý, co si budeme povídat. Není to jednoduché v týhle tý branži. Člověk má nějaký postavení a najednou jít na konkurz, jo.

Moderátor (Naděžda Hávová): Ještě nám povězte, jak takový konkurz probíhá. Já si dovedu představit konkurz do obyčejného zaměstnání, ale.

Host (Michal Pavlíček): No to bylo hezký. Oslovil mě Space film, jestli bych teda dodal materiál. Tak jsem poslal nějakých 10 CD, co jsem dělal různý scénický hudby a zároveň výběr Stomboli a tak dále. A přišel jsem na pohovor kde byl producent anglický, anglický režisér a teďka já jsem měl scénář a měl jsem říct nějakou představu hudby jak bych to dělal. Tak jsme si povídali hodinu a nějak jsem jim padl do oka, tak řekli, že to se mnou zkusí a dali mi dvouminutovou sekvenci a já jsem na to udělal 10 hudeb symfonických jako demáčů a oni si vybrali 2 a tím se to rozjelo.

Moderátor (Vladimír Kroc): Vypadá to, že byli hodně spokojení, protože vám nabídli teď spolupráci na další řadě Červeného bedrníku.

Host (Michal Pavlíček): No ale tam právě v čem to bylo zajímavý ta spolupráce, že vlastně ten režisér Batro Klao, který začal dělat, dělá první dva díly, tak ten mě vlastně dal obrovskou, dá se říct, mi neuvěřitelně věřil. Protože to nebylo jednoduchý, to byl velký projekt kde byly 3 velký, televizní společnosti včetně amerického druhého kanálu, jo. A jako najednou jakoby v uvozovkách neznámého českého skladatele dát jako na takovouhle, takže to bylo jako velká víra. Ta víra mě teda neuvěřitelně jakoby nesla a zároveň deprimovala.

Moderátor (Vladimír Kroc): A čím to, že hledali autory v Česku zrovna?

Host (Michal Pavlíček): Oni tady točili vlastně, celý ten bedrník se točil v českých scenériích a v Praze a různě. Čili oni chtěli.

Moderátor (Vladimír Kroc): Dobře, ale tu hudbu mohl.

Host (Michal Pavlíček): No ne, to právě tím, že ten režisér tady byl celou tu dobu, tak chtěl mít po ruce někoho a jeho to i lákalo. On řekl, že to chtěl zkusit. Takže anglický skladatel zkusil nějakou, jako někoho tady z části první ligy, jako v uvozovkách, jo. A bylo to pro mě velmi potom zavazující, protože já jsem si až dodatečně uvědomil, do jakého jsem spadl projektu, o co se jedná a vlastně se ve mně vzbudila nějaká šílená, dá se říct, posedlost a tohle to dokázat, jo. A tak jsem se s tím rval a vlastně jsem to dělal tři čtvrtě roku každý den. Spal jsem opravdu minimálně a myslím, že to byla taková velká oběť a podařilo se to. A pro mě to bylo zajímavé kvůli tomu, že třeba jsem potkal 2 producenty, 4 vlastně 5 režisérů během toho projektu a spousty lidí. A já jsem byl vlastně jediněj sám Čech v tom, jo. Takže jsem sám s nima komunikoval, sám jsem jakoby jezdil do Londýna, neřešil jsem nic přes nějaký agenty a nebo nějaký věci a to bylo hrozně zajímavé. Prostě jsem byl hozenej do té vody, do toho velkého víru.

Moderátor (Naděžda Hávová): Ona tahle zkušenost se vám určitě vyplatila, protože jste se pustil do další práce a to na jiném britském seriálu, jmenuje se Autlo.

Host (Michal Pavlíček): No já jsem tím bedrníkem měl, jsem zaujal prostě v Anglii kritiku a potom jsem byl vlastně nominovaný na cenu v Birminghamu za muziku a samozřejmě jsem nějakým způsobem tam zapustil takový lehký kořínky a teďka když vlastně ten jeden z těch producentů, který dělal bedrník a tak mě zase oslovil dělat další práci. Takže já jsem teďka dělal takový roztomilý seriál dětský Autlo. Takový jako dětský Zoro mstitel.

Moderátor (Vladimír Kroc): Tak ono to vypadá, že když to teď někdo poslouchá nezasvěcený, že vlastně si povídáme výhradně s autorem seriálové hudby. Protože teď v České televizi by měl začít běžet nový seriál Karla Smyczka Dobrá čtvrť. Tam jste také napsal hudbu.

Host (Michal Pavlíček): Ano.

Moderátor (Vladimír Kroc): A nebyl to první vlastně seriál Karla Smyczka, pro který jste tvořil.

Host (Michal Pavlíček): Já jsem s Karlem dělal už dávno, že my jsme dělali takový, dá se říct, kultovní film Proč? To bylo v 90. letech a udělal jsem s ním 4 filmy a potom jsme měli takovou pauzičku a teďka mě Karel oslovil na Místo nahoře a teďka na Dobrou čtvrť. A já mám Karla rád. Mě se libí jeho takový lidský přístup v těch seriálech, jo. Ty seriály jsou, myslím, pěkně natočený a samozřejmě tahle ta branže je velmi taková podbízivá, líbivá, aby zaujalo spousty lidí. Ale je fakt, že Karel to vždycky umí kočírovat, že to je vkusný, jo. A že to je nějakým způsobem zaujme širší spektrum, že to není jenom úplně nějaký úzký. Takže mě se dělalo dobře s ním a jsem rád teda, že se to jako takhle podařilo ta Dobrá čtvrť. Myslím, že by mohla zaujmout lidi.

Moderátor (Vladimír Kroc): A prý má být pokračování Místa nahoře.

Host (Michal Pavlíček): To se teďka bude odvíjet na Nově. To asi bude dělat Jirka Chlumský, po Karlovi Smyczkovi a tak mě zase oslovila i Nova, že teda.

Moderátor (Vladimír Kroc): Takže o práci nemáte nouzi.

Host (Michal Pavlíček): Takže ze mě stal teďka seriálovém trošku to, no.

Moderátor (Naděžda Hávová): Pánové, já od seriálu přeskočím k Pražskému výběru. Kapela oslavila čtvrt století existence. Prohlásil jste a teď cituji: Doufám, že se nám podaří postavit kvalitní desku do konce roku. Je těžké překročit svůj stín. Konec citace. Prázdniny se přehouply do poloviny. Jak jste s překračováním stínu daleko?

Host (Michal Pavlíček): My jsme hráli v pátek s výběrem na Malé skále. Někde okolo půl jedný v noci, když se blížil ten hurikán šílenej a v půlce koncertu jsme hráli jednu písničku, tak začal strašně foukat vítr, on po nás táhl asi 2 metry a začaly ty vlasy a bylo to jako v nějakým šíleným klipu a zpívali jsme novou věc právě z tohohle toho plánovaného CD. A vlastně jsem si říkal, že bylo nádherný, kdyby nás ten hurikán odfoukl a že už by byl klid. Definitivní klid po Pražském výběru, který je takový jezevec naší rockový scény, který má vždycky ty zimní spánky a zase se probere, zase se na chvilku rozjede a zastaví, ale já myslím, že tohle ten poslední jako kambek výběru je opravdu vážný. Že jsme chytili druhou mízu, dokonce některý jazyci tvrdí, že jazykové tvrdí, že hrajem teďka možná líp než za mlada, což.

Moderátor (Vladimír Kroc): Takže to nejsou zlí jazykové.

Host (Michal Pavlíček): Nejsou. Ale teďka v týhle tý fázi je nový takový jako překvapení pro fanoušky. Vychází dvoj CD Pražského výběru, kde je vlastně takový.

Moderátor (Vladimír Kroc): To nejsou novinky? To jsou.

Host (Michal Pavlíček): To jsou starý věci, ale je to všechno v živých verzích a je to dokonce se objeví i raritní nahrávky z 80. teda 90. let a to druhý CD je koncert Pražského výběru z Lucerny 97 a jsou tam dýdžejové, spousty hostů a myslím, že tyhle ty 2 CD budou takový pro vyloženě fanoušky, že to bude prostě přínosem. Že udělají všechno živý verze, nikdy výběr nevydal živou nahrávku.

Moderátor (Vladimír Kroc): Vy jste říkal, že si pustíme nějakou ukázku. Pod námi už jede, já jsem dal pokyn, abysme to rozjeli do režie. Že to má být dlouhá předehra.

Host (Michal Pavlíček): No to je nekonečný mejdan. Písnička právě z týhle tý, z toho leifu z Lucerny a to je tak nějak ten výběrovský život, takový nekonečný mejdan, který teda asi nikdy neskončí, jedině až nás odvane ten hurikán někdy.

Moderátor (Naděžda Hávová): Tak fajn.

Moderátor (Vladimír Kroc): Tak si to pojďme tady poslechnout.

Moderátor (Naděžda Hávová): Český rozhlas 1-Radiožurnál, pořad Dva na jednoho. Naším hostem je dnes Michal Pavlíček a tohle byla malá ochutnávka ze zatím posledního CD Pražského výběru.

Moderátor (Vladimír Kroc): Dvoj CD.

Host (Michal Pavlíček): Mělo by vyjít teďka každým dnem by mělo být na trhu.

Moderátor (Naděžda Hávová): Tak očekávejte.

Moderátor (Vladimír Kroc): Co tam je teda? Z roku 99.

Host (Michal Pavlíček): Z 99 live z Lucerny, to je tahle ta písnička. Jinak jsou to vlastně, dá se říct, podle takového pořadí neoblíbenosti seřazený písničky Pražského výběru, všechno živý verze z různých koncertů. Dokonce se tam objevuje Újezd nad lesy z osmdesátého prvního a takový, takže. Jak říkám, bude to prioritní pro ty fajnšmekry, takzvaně.

Moderátor (Vladimír Kroc): Je to živý.

Host (Michal Pavlíček): A všechno živý.

Moderátor (Vladimír Kroc): Samozřejmě podle názvu.

Moderátor (Naděžda Hávová): Na svém uměleckém kontě máte muzikál Exculibur, na příští rok připravujete další s názvem Obraz Doriana Greye. Tak nám o něm něco bližšího povězte.

Host (Michal Pavlíček): No je to kultovní kniha Oskara Wilde, že je to mystérium. Hrozně zvláštní příběh, který mě velmi inspiroval, dá se říct jako velmi rychle, jo. Že jsem nasál to téma takovým zvláštním způsobem, že jsem ten muzikál měl za měsíc napsanej, jo. A potom jsem se dodatečně rozhodl, to jsou fakt takový náhody, který fungujou tak jak jsem říkal už před tím, že Wilde údajně tuhle knížku napsal za týden. Takže když vás to jakoby vcucne, tak se vlastně dostanete do toho podobenství a do toho světa tý knihy a vlastně ta muzika z vás potom teče a drží pohromadě. Má jednu tvář, si myslím, takže.

Moderátor (Vladimír Kroc): A kdo je autorem libreta?

Host (Michal Pavlíček): Marie Reslová s Jirkou Pokorným a je to jakoby zpracování Doriana Greye na motivy. Není to úplně jakoby identická interpretace a texty píše Jan Sára Hedl. Takže muzika je dřív, což samozřejmě je škoda, což já bych rád taky někdy zahrál. Jako jsem třeba dělal z Dančovou na básně Jáchyma Topola, jo. Takže tak muzika je dřív a tak teďka Sára se snaží to nějak všechno nefrázovat podle toho mýho svahilského zpívání. Ale těším se na to představení, protože mám zase možnost pracovat s výborným týmem lidí. Hlavně Jirka Pokorný jako se mnou dělal s Vláďou Morávkem, tak Jirka Pokorný patří k tý taky naší špičce režisérské divadelní a je pro mě inspirativní a myslím si, že se naše vize v tomhle tom docela shodují. Mělo by to být svým způsobem takový zvláštní, lehce skandální představení, který Doriana Greye by měl zpívat David Kraus, který to potvrdil. Jinak se tam objeví Bára Basiková, Kamil Střihavka a Vilém Čok a jiný, ale bude tam i spousta nových lidí. Taky neznámých tváří a samozřejmě těžko se povídá o té hudbě. Ta hudba je taková dravá, psychoidylická, protože celý to mystérium je takový. Všechno je to trošku pod opiovým hávem nějakým, protože takhle ta knížka je psaná, vlastně. Nebo ty příběhy toho Doriana Greye jednotlivý scény jsou vlastně tímhle tím ovlivněny.

Moderátor (Vladimír Kroc): Je stanovená premiéra, kdy?

Host (Michal Pavlíček): V únoru už.

Moderátor (Vladimír Kroc): Takže.

Host (Michal Pavlíček): A mělo by teďka v podstatě by se mělo začít zkoušet, prosinec, leden. Takže Dorian Grey je na to se těším. Je to zajímavý dílko.

Moderátor (Vladimír Kroc): Vy už jste tady na to narazil, že skládáte písničky pro nejrůznější jak popové, tak rockové zpěváky. Produkujete desky. Už jste zmínil třeba Moniku Načešu, připomenu Kamila Střihavku a další. Váš syn Michal je členem kapely Gang al basta. Máte s tím něco společného? Produkoval jste jim třeba tu desku?

Host (Michal Pavlíček): Ne, ne vůbec ne. Jako tam je právě zvláštní, že já jsem je nikdy v životě jsem neukázal svému synovi ani jeden akord na kytaru, jo. To tak bývá prostě.

Moderátor (Vladimír Kroc): Tajil jste před ním kytaru?

Host (Michal Pavlíček): No ne, no já prostě nějak to nevyplynulo přirozeně.

Moderátor (Vladimír Kroc): On nepřišel s tím, že táto ukaž mi nějaký grif.

Host (Michal Pavlíček): Já si myslím, že on jak mě viděl pořád brnkat si, nebo skládat, nebo že tam muzika zněla od rána do večera, že ho to spíš otrávilo. Já vím, že když jsem kdysi byl mladý a hrál jsem na kytaru, měl jsem takový to cvičivý období někdy v devatenácti, takže mě dokonce i brácha s otcem posílali na záchod, abych si cvičil. Čili ono přeci jenom to může jako ovlivnit i negativně, že to otravuje tedy.

Moderátor (Vladimír Kroc): Takže i přes to.

Host (Michal Pavlíček): I přes to, protože to asi nasál ode mě. Ale nikdy jsem ho, byl jsem v tomhle tom macešský otec. Nikdy jsem jako neříkal: Pojď takhle, já ti to vysvětlím ty zákoutí tý.

Moderátor (Naděžda Hávová): Takže musel chodit do Lidušky?

Host (Michal Pavlíček): Ne, ne je samouk, naučil se hrát na kytaru, potom začal bubnovat, jo. A právě to vůbec strašně sporný ta pomoc otec syn, jo. Samozřejmě přirozeně bych mu rád pomáhal po všech stránkách, ale na druhou stranu zase vím, že on se chce jít svojí cestou. Nechce žádnou protekci a tak dále, což vítám a vlastně tu desku si udělali sami. Jediný v čem mu pomáhám je, že mu dávám k dispozici studio, jo, aby si mohl natočit. A on mi to vrací tím, že mi točí bubny když potřebuju, jo. Takže to je zase to, že třebav Exciliburu natáčel bubny a nebo na CD Dana Houky mi točil bubny a živý. Ale zase to je zajímavý. Když spolu točíme, tak taky to není jako s normálním běžným muzikantem. Jako člověk si ho občas jako má takový ty fotrovský manýry, že vlastně může být i tvrdší. Jako řekne tohle nedělej, tohle prostě, jo že to co by si nedovolil na normálně jakoby najmutýho hráče.

Moderátor (Naděžda Hávová): A skousne to?

Host (Michal Pavlíček): Jasně. Tak on taky na mě občas vyjede, tak to je běžný.

Moderátor (Naděžda Hávová): Michale, máte spočítáno, kolik jste měl v životě kytar?

Host (Michal Pavlíček): No já si tam myslím, takových 25 dohromady.

Moderátor (Naděžda Hávová): A jaká je ta nejmilejší?

Host (Michal Pavlíček): Já jsem právě přelítavý motýl v tomhle tom. Ne motýl, dalo by se říct, že se nechovám hezky ke svým kytarám, protože já vždycky na ní hraju a 3 roky jí mám a oslní mě a potom jako kdyby vyprahla nějak, tak jí pošlu k vodě a vezmu si další.

Moderátor (Naděžda Hávová): A když skládáte, tak skládáte i s kytarou, nebo klávesy?

Host (Michal Pavlíček): Ne, já dělám. Skládám na kytaru, většinou skládám písničky. Když dělám scénickou hudbu, tak to dělám na klávesy. Já neumím moc hrát na klávesy, nejsem pianista vůbec ne, jo. Ale tím, že vlastně skládám tu technologii přes ty počítače, se cokoliv zaznamenává, co děláte a můžete cokoliv opravit, tak vlastně takhle jsem se naučil psát ten symfonický orchestr a tak dále, jo. Nejsem klasicky vzdělaný skladatel, že bych vzal partitu a psal symfoňák z hlavy přímo ne. Jako mě ten ornament tý aranže roste, ale zní mi i, že to rovnou slyším jak to hraje ten symfoňák. Protože ty jednotlivý nástroje mám vlastně na stopách a ty s těma zvukama skládám, jo. Takže je to jiný systém, ale vlastně je to systém, který funguje taky a který jako třeba, jak jsem dělal celou orchestr summitu NATO. To byl obrovský, dá se říct, to byl čtyřicetičlenný dětský sbor Hudba hradní stráže, velký symfoňák, rocková kapela. To jsem psal 3 měsíce intenzivně teda.

Moderátor (Naděžda Hávová): Tohle byl zcela výjimečný projekt. Vy jste od bývalého prezidenta Václava Havla dostal na podzim roku, nebo na podzim roku 2003 se konal summit NATO a vy jste od něj dostal nabídku, abyste vytvořil hudbu.

Host (Michal Pavlíček): Ona to nebyla jako, ona to byla nabídka na druhou stranu to byl to byl taky prezidentský rozkaz. Že to prostě musí být. To musí být nádherný, šitý a jako já ti věřím. No v životě jsem se tak nepekl ve svým vlastním, ve své vlastní šťávě jako tady, když jsem potom toto přijal. Protože jsem si opravdu ušil jako obrovský bič.

Moderátor (Naděžda Hávová): Kolik jste na to měl času?

Host (Michal Pavlíček): No asi 4 měsíce cirka, jo ale. Můžu vám říct, že teda ten pocit, když člověk, protože tam je, to je 15 minutová kompozice kde je, já nevím, 5 minut mý hudby a vedle toho jsou úpravy moje jako Smetany Beethovena a Lennona a tak dále a to fakt není jednoduchý. O to jestli člověk poslouchá Mou vlast a najednou co s tím udělat, jo? To prostě se úplně člověk stydí na to šáhnout.

Moderátor (Vladimír Kroc): Tak my si to za chviličku poslechneme, připomeneme, vlastně vrátíme se do toho roku 2003. Ale ještě mi povězte, než se rozloučíme, když právě se vám stane to, že vás vůbec nic nenapadá. Jestli vůbec takový stav vám nastává. Jak to řešíte, co děláte?

Host (Michal Pavlíček): No jsou momenty, kdy člověk prostě nemá tu emoci asi silnou a nemůže nějakým způsobem se vymáčknout.

Moderátor (Vladimír Kroc): A bývá to častěji, když jste v pohodě a ta inspirace přichází, když jste třeba rozhozen, nebo naopak?

Host (Michal Pavlíček): No jako takhle. Když je člověk opravdu jako . . . tak tyhle ty věci musí rychle odstranit, jo. Vy musíte skládat ať je hezky, ať je deprese, ať je slunce, cokoliv, jo. To prostě je profese, to je přesně v tomhle kumštu daný, jako když děláte scénickou hudbu. Jsou samozřejmě momenty, který vás sevřou a kdy vlastně jakoby ta emoce jde. . . A na druhou stranu je zároveň trošku přehnaná, jo. Já jsem třeba jednou dělal hudbu a vlastně jsem neměl vůbec žádný pocit při tom, jenom jsem si tak skládal a za týden jsem si to poslech. Vlastně z toho vznikl hodně silný, velmi dramatický moment, při kterým jsem měl za týden husí kůži a v ten moment, když jsem to skládal, tak jsem vůbec neměl žádný pocit. Čili ono je to sporný. Ale jsou určitý momenty, kdy vám to jde úplně zlehka jsou momenty, kdy prostě se člověk u toho jakoby trápí trochu.

Moderátor (Vladimír Kroc): Takže když se trápíte, tak jdete třeba na houby vyčistit si hlavu, jak jsme tím začínali.

Host (Michal Pavlíček): To ne, ale musím se s tím vždycky nějak porvat, no není čas na trápení, jo.

Moderátor (Vladimír Kroc): Tak my vám přejeme hodně inspirace do další práce. Teď si poslechneme právě ukázku Mé vlasti, jak jí zpracoval Michal Pavlíček.

Host (Michal Pavlíček): Děkuji. Zpívá tam Dan Hůlka a Michal Kocáb a dětský sbor a symfoňák a potom se přidá paní Dernerová.

Moderátor (Vladimír Kroc): Tak Michale Pavlíčku, děkujeme za návštěvu a ať se daří. Na shledanou.

Host (Michal Pavlíček): Mějte se hezky, naschle.

Autorizovaným pořizovatelem elektronického přepisu pořadů Českého rozhlasu je ANOPRESS IT, a.s. Texty neprocházejí korekturou.

autoři: vlk , nah
Spustit audio

Více z pořadu