Michael Kocáb o své nové desce i dětech

Host (Michael Kocáb): Dobrý den.

Moderátor (Naděžda Hávová): Dobrý den. Michael Kocáb se narodil osmadvacátého července 1954 v Praze. Absolvoval gymnázium v Mladé Boleslavi a potom nastoupil na Pražskou konzervatoř ke studiu varhan a skladby. Spoluzakládá Pražský výběr, kterému v roce 1978 vychází první jazzově laděná deska s názvem Žízeň. Čtyři roky poté vychází už o poznání rokovější album Straka v hrsti, které patří k tomu nejlepšímu v historii české popmusic, mimochodem. V listopadových dnech roku 1989 stojí Kocáb u založení iniciativy Most. Od osmadvacátého prosince 1989 je poslancem Sněmovny lidu Československé federativní republiky. Mandátu se ale vzdává po té, co se mu podaří vyprovodit sovětská vojska z Československa. Je ženatý, má tři děti a dcera Natálie se před nedávnem taky pustila do show byznysu. Poměrně dlouhá doba uplynula než se Vám před pár týdny podařilo vydat novou sólovou desku s názvem Zakyslík. Pročpak jste si dával tak na čas?

Host (Michael Kocáb): No tak vy jste vlastně všechno řekla za mě, proč. To, co jste přečetla, to bylo mezi tou minulou deskou, která Povídali, že mu hráli v roce 1988 vyšla a mezi Zakyslíkem. Byla to taková poměrně bohatá politická činnost, které nelituji a která mě bavila a přinesla mi další životní rozměr. Nicméně mě nesmírně zdržela v tom, v čem jsem jako, řekl bych, doma a v čem se cítím profesionálně, v té muzice. Protože uznávám kvantitu, která, podle mě, patří ke kvalitě, protože ohlídneme-li se po všech slavných skladatelích, Smetana, Beethoven, Mozart, Bach, ale třeba i Beatles, tak všude vidíme kromě kvality obrovskou kvantitu jejich děl, to znamená, oni zaplavili tu společnost a tím se prosadili a tím ji obohatili, tak jsem si říkal, že musím s tou kvantitou taky něco dělat, protože toho mám poměrně málo, takže teď jsem si dal takového bobříka, že budu každý rok dělat jednu desku, a začal jsem právě tím Zakyslíkem.

Moderátor (Vladimír Kroc): Na vydavatelské firmě nám zdůrazňovali, "Za kyslík", že je důležité v tom názvu, ale Vy sám už jste teď dvakrát řekl Zakyslík, jak pochopit tedy ten název?

Host (Michael Kocáb): Ano, protože ona je to slovní hříčka. Já mám za to, že život je krátkej a krásnej a my Češi máme někdy ve zvyku si ho zbytečně zakysovat, jsme někdy jako naštvaný, zakyslí, máme blbou náladu a já jsem přesvědčený, že zbytečně. Ovšem já ji dostanu odvozeně taky.

Moderátor (Vladimír Kroc): Já jsem se chtěl zeptat, jestli jste v tom smyslu také "Čech"?

Host (Michael Kocáb): Ano, já jsem také "Čechem", já jsem optimista, ale já jsem zakyslí z toho, že jsou ostatní zakyslí, a mám za to, že je potřeba něco udělat pro to, abychom zakyslí nebyli, abychom si ještě ten zbytek toho užili. Teďka máme srdíčko nad Prahou, čímž dáváme najevo svoji mírumilovnost, a to, že nám je srdce pořád bližší než zbraně třeba a tím pádem tedy ale musíme mít taky dobrou náladu a být co možná nejspokojenější a nejšťastnější, tak proto jsem tam dal zase naopak tu pauzu a snažím se tou deskou pojmenovávat ty neuralgický body našeho života, spíš v subjektivní poloze, a tím vlastně okysličovat, protože Vy, když pojmenujete problém, tak už se ho částečně zbavujete a když na něj poukážete, když si z něj uděláte legraci, tak už je ta nálada trošku lepší a co my potřebujeme, dostat čistej vzduch do našich duší, ale i do našich velkoměst například.

Moderátor (Naděžda Hávová): Vy jste v létě tvrdil, že to bude deska, na které se promíchá několik hudebních směrů a teď cituji: "Prostě takové buch, buch, skombinované s rockem". Pro koho je to cédéčko vlastně určeno?

Host (Michael Kocáb): Skvělý, ale já si ten Váš papír potom vemu a budu podle něj odpovídat jinde. Máte to dobře připravený. Řekla jste to přesně tak, jak bych to ani já, možná sám, neuměl říct a ta deska je pro všechny lidi, já nehraju sám tedy v sobě tu hru na cílový skupiny, protože cílová skupina jsou lidi a já trošku nemám rád takový to zaměřování, protože z toho to zavání kalkulací a kdo moc kalkuluje v umění, tak prohrává, o tom jsem pevně přesvědčen, i když může mít jako momentální pozitivní výsledky, jestliže úplně přesně zacílíte nějakou muziku, tak můžete skutečně oslovit tu skupinu a já tomu nefandím, já mám za to, že umění musí vzniknout poctivě a že musí být zacíleno zejména tedy na vlastní uměleckou poctivost, o což se snažím, a potom na všechny lidi, kteří Vás pochopí a mají Vás rádi, čili ta deska je úplně pro všechny, ale rozhodně je pro moje starý výběrový fanoušky, to každopádně, pro moji generaci.

Moderátor (Naděžda Hávová): To jsem se právě chtěla zeptat, jestli oni to neberou jako podraz trošku, takoví ti tradiční milovníci Pražského výběru, tuhle Vaši poslední věc.

Host (Michael Kocáb): Podle mě to téměř nepadá v úvahu, protože Pražský výběr byl, podle mého názoru, vždycky dost sarkastickej, takže, a byl zaměřenej maličko, tak jakoby lechtivě, proti minulému režimu a mám za to, že lidi, kteří ho měli rádi, byli chytří, tam musela určitá inteligence bejt. Mohl bych jmenovat skupiny, který hrály tehdy s námi a jejichž posluchači třeba už nemuseli splňovat tento nárok a jestliže ty lidi byli chytří tehdy, tak budou chytří i dneska a naopak si myslím, že mě pochopěj.

Moderátor (Vladimír Kroc): To, že ta deska byla přijata kladně, o tom hovoří vlastně čísla, protože za první tři týdny už bylo prodáno přes jedenáct tisíc, což vlastně už znamená, že defakto je zlatá.

Host (Michael Kocáb): Zlatá je za deset tisíc, samozřejmě naši posluchači si budou vzpomínat na doby, kdy "zlatá" ještě za komoušů byla za dvěstě tisíc, my jsme byly malej uzavřenej trh, málo sem pronikali "Jacksonové" a "Madony" a takovýhle různí výtečníci. Dneska už je to těžší, ještě když jsme dělali poslední desku, asi před, já nevím kolik sedmi, osmi lety, tak byla zlatá za třicet a teď to sklouzlo až na těch deset. Nicméně to obráží prostě kupovanost těch desek, nějakým způsobem to reflektuje a kdo se k tý zlatý dohrabe, tak je stejně šťastnej jako tehdy, a proč se to tak snižuje, to je velmi nepříjemná okolnost, proti které je potřeba něco dělat, je to proto, že se hodně přepalujou desky.

Moderátor (Vladimír Kroc): Víte, ale ono je to logické, protože když, jak jste mluvil o těch výtečnících, stojí na našem trhu stejně jako třeba deska, dejme tomu, Michala Kocába, tak člověk, má-li tu možnost, tak sáhne třeba po vypálené pirátské kopii.

Host (Michael Kocáb): No jistě, ale zároveň si musíme uvědomit to, že to vypalování likviduje domácí scénu.

Moderátor (Naděžda Hávová): Mimochodem za kolik je Vaše deska v prodeji?

Moderátor (Vladimír Kroc): Není to reklama?

Host (Michael Kocáb): Ne, ne, ale za třista padesát, to je spíš antireklama, protože já bych ji chtěl mít pod dvěstě korun.

Moderátor (Vladimír Kroc): Dobře, ale přesto zkusme se pozastavit u té myšlenky, že vlastně to nutí lidi k tomu, aby si vypalovali desky.

Host (Michael Kocáb): Ano, já Vám rozumím, je to ten jánošíkovský syndrom, že těm bohatým firmám vlastně tím pádem vykouříme ten zisk, což mě by jedna část mý osobnosti proti tomu až tolik neprotestuje, protože mám pořád v sobě takovou tu odbojnost, ale na druhou stranu ten dopad je špatnej v tom, že to likviduje vlastně ty nejprofesivnější kapely, protože ty tahouni toho trhu, ty nejkomerčnější, si dokážou tu prodej zajistit jakýmkoliv způsobem a dostanou se na tak zvanej brejk point, což je počet prodaných desek, kterej vlastně vůbec zaplatí ty náklady, což je asi kolem pěti tisíc desek. Ale kdo se nedostane, to jsou právě ty začínající malý kapely a různí experimentátoři, nad ten počet pět tisíc desek, tak se dostane do situace, kdy ta firma už s ním neobnoví smlouvu a vlastně končí, takže to vypalování, bohužel, likviduje to nejkvalitnější.

Moderátor (Vladimír Kroc): Já bych nechtěl být pochopen, že tady obhajuji pirátská cédéčka, na druhou stranu nebyla by cesta právě v tom zlevňování českých tuzemských cédéček? Jsou skutečně náklady tak vysoké?

Host (Michael Kocáb): Ne, já naprosto s Vámi souhlasím a musím říct, že bojuju za to, aby ty ceny se dostaly třeba pod dvěstě korun, což bych považoval za přijatelnější, ale nejradši bych je viděl na úrovni takových těch výpravných časopisů, mě by se i líbily ceny devadesát devět korun. Myslím si dokonce, že by to šlo, ale tady se naráží na něco velmi komplikovanýho, což je problém dumpingových scén, což znamená tady by mohlo dojít do slova a do písmene k bitce mezi firmami, protože dumping je nebezpečná věc a hlavně ty třeba Sony bonton musik, to není jenom česká firma, to je firma propojená s mezinárodním Sony a oni musejí ctít prostě ty mezinárodní regule a ten přepočet, koruna, dolar, prostě nenahrává tomu, že by se to mohlo takhle dostat dolů. No je to prostě problém a musí se řešit.

Moderátor (Vladimír Kroc): Jsme u politiky, vlastně firemní politiky a k politice ještě později dostaneme, řekněme si něco o té desce samotné.

Moderátor (Naděžda Hávová): Vy jste se ve studiu obklopil syntetickými zvuky. Jde tedy čistě o elektronickou záležitost?

Host (Michael Kocáb): No tak do určité míry se to tak dá říct, i když ty syntetické zvuky, jak Vy říkáte, to platí jenom do určité míry, protože my používáme nebo já používám lupy, které jsou stejně tak jako tak nahrány živým muzikantem. V podstatě by se u každé té písničky dal dohledat ten bubeník, například, který to hrál, měl by nějaké jméno, pravděpodobně by žil někde v Los Angeles a byl by to někdo z party Prince, protože ty nejlepší světoví muzikanti nahrávají ty lupový desky a tam jsou ty jejich rytmy zaznamenaný tak, jak oni je nahráli, akorát tak zvaně zalupovány, to znamená, že je z nich vzat ty nejlepší dva, tři, čtyři takty a my je potom vlastně používáme, to není tak úplná syntéza. Basa, bicí, jsou vlastně hraný lidmi, i když tedy jako přes ty lupy přenesenými k nám s ciziny. Kytara, to je Pavlíček, zpěvy jsou samozřejmě živý, no a kláves y jsou hraný normálně synteticky, ovšem ty tak vždycky byly. Čili spíš by se dalo říct, že to je grůvovej systém nahrávání, kdy Vy používáte vlastně polotovary, ale ty polotovary vyráběli lidi.

Moderátor (Vladimír Kroc): Vy jste přizval na desku celou řadu lidí, je tam třináct písniček, až na jednu vyjímku jste napsal všechny texty, kdo tam s Vámi zpívá kromě dcery Natálie?

Host (Michael Kocáb): Kromě Natálky tam zpívá se mnou tedy taky synátor Miky, který si tam udělal dokonce písničku, tak mi přišlo zábavný, že.

Moderátor (Vladimír Kroc): Počkejte, kolik mu je let?

Host (Michael Kocáb): Šest let a vystřihl si text, samozřejmě je to takový pořekadlo, tak si ho jako zpíval a já jsem mu z toho udělal písničku a vlastně je to jeho písnička a ta je na konci. Kromě toho tam zpívají dvě děvčata od Suchého, já jsem je tedy objevil při jedné inscenaci Suchého v divadle, což je Zlata Kinská a Míša Zemánková, obě výborný a, řekl bych, nadějný, mladý a kromě toho tam zpívá ještě starý pardál Vilém Čok, bez kterýho se nehnu, a Dan Bárta, kterýho velmi uznávám.

Moderátor (Vladimír Kroc): No a k Danovi Bártovi se dostáváme úplně úmyslně, protože jsme si připravili písničku, ta se jmenuje Tak to přece nejde říct, Michael Kocáb a Dan Bárta.

Moderátor (Naděžda Hávová): Já jak se na Vás dívám, tak Vy jste spolu s nástupem nového hudebního směru taky trochu změnil image, velký blondýn.

Host (Michael Kocáb): No to je dobrej fór, to na mě mění příroda tu image, že mi furt jako ubýval vlas, což mě netěší, to jako musím říct, ale já si s tím jen tak hraju, no tak co mám dělat, ještě těch pár vlasů, tak jsem si to zkusil jakoby nažluto, ale není v tom žádnej zvláštní záměr, ani se tím netrápím, spíš to beru tak jako na lehkou váhu. Já jsem člověk, kterej je zaměřenej úplně se vším do budoucna, to není žádný plus, to může být i mínus, nemám ty konzervativní prvky v sobě, nemám starej nábytek doma třeba, všechno, co mám, je nový. No a nový jsou i tyhlety různý změny a ty různý plastický operace.

Moderátor (Vladimír Kroc): Počkejte, Vy máte plastiku?

Host (Michael Kocáb): Ne, ne, nedělám to, ale jako.

Moderátor (Naděžda Hávová): Třeba to přijde.

Host (Michael Kocáb): Třeba to přijde, ale neplánuju to, ale nepohrdám s tím tak jako někteří, jako říkají, že člověk musí stárnout, já si myslím, že nemusí. Před padesáti nebo sto, sto padesáti, dvěstě lety Beethoven umíral jako stařeček v padesáti letech, dneska, když je někomu padesát, tak jako se nadechuje a myslí si, co ještě jako všechno nezmákne, tak mám za to, že to je tak přirozený, že lidský život se prodlužuje a tak, jako se staráte třeba o auto, o kastli, tak se můžete starat i o svoji schránku.

Moderátor (Vladimír Kroc): Co tomu Vašemu mladictví říká manželka, a co děti?

Host (Michael Kocáb): Z toho mají trošku srandu, a já zase na tom svým mladictví tak moc nepracuju, já jsem spíš duševně takhle uspořádanej, ale když by mně někdo navrhl, například kdyby Vy jste mi teď řekl, že mi, já nevím, uděláte nějakej neuvěřitelnej fór, tak já bych to klidně přijal, protože.

Moderátor (Vladimír Kroc): Jako vizuální?

Host (Michael Kocáb): Třeba byste mi teď odstranil všechny vrásky, tak já bych to bral, proč ne.

Moderátor (Naděžda Hávová): Jeden čas jste se etabloval taky jako skladatel scénické filmové muziky. Návrat do téhle oblasti neplánujete?

Host (Michael Kocáb): Ne, to neplánuju. To taky ťukáte docela dobře, protože to je docela zásadní problém mého uměleckého skladatelského života, protože dostávám nabídky na scénické hudby, ale já je neberu, protože si myslím, že tak málo času už mi zbývá na to, abych vytvořil nějakou plnohodnotnou sérii svých skladeb a ty by měly být sami o sobě, to znamená jenom hudba.

Moderátor (Vladimír Kroc): Jak byste pojmenoval to, co jste předvedli ve Vladislavském sále Pražského hradu v rámci summitu NATO na té slavnostní večeři?

Host (Michael Kocáb): To bych pojmenoval jako opravdu veliký happening, největší happening v mém životě, protože muzika, kterou složil Michal Pavlíček, zpíval jsem ji já teda, ale to neříkám, protože bych se cpal na první místo, ale je to vlastně kus Výběru, že jo, potom Kamil Střihavka a ještě jedna operní pěvkyně ze Slovenska a Dan Hůlka, hrál orchestr vedený panem Klementsem mladším, tak to bylo něco tak neuvěřitelného, protože to bylo prováděno vlastně pro pětačtyřicet kompletních státních reprezentací, s mírnou nadsázkou, kromě arabského světa, se dá říct, a kromě indického světa, se dá říct, téměř pro celý svět nebo pro vedení světa.

Moderátor (Naděžda Hávová): Měl jste trému?

Host (Michael Kocáb): No tréma, to snad ani v těchto souvislostech nejde mít, to je prostě jenom se toho účastnit, už je takový nářez, že pro tu trému tam místo nebylo, ovšem rozechvěn jsem byl nesmírně.

Moderátor (Vladimír Kroc): Jaký byl ohlas mezi těmi hlavami státu?

Host (Michael Kocáb): My jsme čekali, že to bude propadák, my jsme si ani neuměli představit, tam dokonce hrozilo jednu dobu, Chirac řekl, že odejde vlastně před tou muzikou, protože se bál takovýho klasickýho nekonečnýho třeba kvartetu a na to, že by ten čas neměl. Nicméně pan prezident ho umluvil, takže zůstal, on kdyby býval se zvedl Chirac, tak to by bylo riziko, že se zvednou všichni a my bychom hráli do odcházejícího, vyprazdňujícího se Vladislavského sálu, nicméně zůstal a ohlas byl nečekaně fantastický, to znamená, pískali a křičeli a mohu říct, vím od pana prezidenta, že Bush měl slzy v očích, protože jsme tam hráli Ou free dom a Chirac ho dokonce tak jakoby bouchal, já nevím, jaký výraz mám použít, který se hodí k prezidentovi Francie, ale tak jakoby bouchal do stehen a říkal: "Tak takhle upravenou Marsejézu jsem skutečně ještě neslyšel.

Moderátor (Vladimír Kroc): Když už mluvíme o Pražském hradě, tak to není tak úplně dávno, co se i o Vás mluvilo jako možném kandidátovi na prezidentský post. Teď už jména některých kandidátů známe. Vy jste se někdy, alespoň na chvilku, zabýval třeba tou myšlenkou, že byste kandidoval.

Host (Michael Kocáb): Já jsem v průběhu minulých let dostával ojediněle spousta námětů v tomto smyslu, mohly jich být desítky, dvacítky, tak jsem se tím zabýval, ale vždycky jenom jako, trošku jako na lehko nebo s úsměvem. Sám jsem nic takového neplánoval, ale také jsem si říkal, že po Havlovi by to bylo skutečně dost obtížné a nechtěl bych to. Havel by vynikajícím prezidentem a velkým darem, si myslím, pro naši zemi, i když procházel tedy vlnami veliké kritiky, tak pořád si myslím, že to je historická osobnost. Svět ho tak rozhodně vidí a já se těším, až ho tak začneme vidět i my. Takže si to neřeším, ale taky jsem chtěl teď právě proto, že jsem celou dobu fungoval a do dnes funguju jako jeho externí poradce, tak jsem si chtěl také oddechnout a dělat pět let muziku naplno, co bude za pět let, to se ještě uvidí.

Moderátor (Naděžda Hávová): Takže máme naději minimálně na dalších čtyři cédéčka.

Host (Michael Kocáb): No.

Moderátor (Naděžda Hávová): Co ženu, dovedete si ženu představit v čele státu?

Host (Michael Kocáb): Dokonce by se mi to velmi líbilo, v čele našeho státu, nad jehož hradem tedy visí srdce, si myslím, že by žena mohla být určitě. Proč ne, já ženy nesmírně uznávám, obdivuju, oni mají zvláštní rozměr, který zase muži nemají, nakonec jsme bytosti jenom dvou druhů, lidské bytosti dvou druhů, muž a žena, a nikdy se v minulosti nepotvrdilo, že žena by byla v čemkoliv hendikepována, tak proč by nemohla být prezidentkou, existuje řada prezidentek na světě.

Moderátor (Vladimír Kroc): Na druhou stranu, když se podíváme třeba jenom do vlády, tak ta reálná šance v současné době u nás není velká, to, že by v dohledné době byla prezidentem žena, proč si to myslíte?

Host (Michael Kocáb): Nevím, trošku si myslím, že ta naše společnost malinko, přece jenom, tuto možnost ženám upírá a pokud ji tedy neupírá, tak ženy mají ten pocit, že je jim upírána a jakoby se do toho neženou, jakoby se cítily, že nebudou v těchto kruzích až tolik vítány a já jsem mluvil s mnoha ženami a ony vždycky říkají: "Ale stejně tomu vládnou chlapi." Já si to tak úplně nemyslím, já si myslím, že žen by mělo být v parlamentu a ve vládě víc.

Moderátor (Naděžda Hávová): Vraťme se ještě zpátky k muzice. Co nějaké koncertní turné, čeká Michaela Kocába s jeho novými písničkami, které můžeme slyšet na albu Zakyslík?

Host (Michael Kocáb): Chtěl bych, chtěl bych, chtěl bych, domluvil jsem se s mým miláčkem, jehož tvorbu tedy nesmírně uznávám, což je Roman Holý, že bychom někdy na jaře podnikli šňůru s Manky byznys, on by si to vzal pěkně na bedra, já bych jen tak chodil kolem a cukroval a on by to nazkoušel, což je bezvadný, oni hrajou perfektně a udělali bychom takových patnáct, dejme tomu, dvacet kšeftů, dvacet koncertů, kde oni by hráli, byl by to koncert Manky byznys, já bych tam vystoupil jako host, řekněme s osmi skladbami, něco takového.

Moderátor (Vladimír Kroc): Tak uvidíme, jestli se to podaří, ten čas s Vámi uběhl hrozně rychle, otázky jsme zdaleka nevyčerpali, tak třeba někdy příště. Budeme se těšit na to, že Michaela Kocába budeme alespoň slýchat, protože písničkou se rozloučíme, máme zařazenou právě v našem vysílání. Děkujeme za rozhovor, to byl Michael Kocáb, na shledanou.

Host (Michael Kocáb): Děkuji, na shledanou.

Moderátor (Naděžda Hávová): Na shledanou.

Autorizovaným pořizovatelem elektronického přepisu pořadů Českého rozhlasu je ANOPRESS IT, a.s. Texty neprocházejí korekturou.