Mezinárodní den romského jazyka se letos poprvé slavil v šesti českých městech

Mezinárodní den romského jazyka se slaví od roku 2009. Kde vznikl, vysvětluje Jelena Silajdžić, ředitelka organizace Slovo 21, která se podílela na jeho letošních oslavách v Česku.

Jelena Silajdžić: „Založili ho moje kamarádi z Chorvatska z nevládní organizace Kali Sara. Dnes také pořádají velikou oslavu dne romštiny a můžeme být vděční, že něco takového iniciovali.“

Jak to s romštinou vypadá v Chorvatsku a na Balkáně vůbec?

Jelena Silajdžić: „Na Balkáně to vypadá lépe než v Česku, protože tam lidé mohli normálně mluvit romsky, nebyl to problém. Mladší Romové mluví méně než rodiče, ale většina Romů romsky umí na rozdíl od situace v Česku. A myslím, že i tady by se něco mělo začít dít a doufáme, že v příštím roce začneme pořádat kurzy romského jazyka, protože si myslíme, že je to strašně důležité. Jazyk je základ každé kultury – tedy i romské.“

Víte, jak vypadají oslavy Mezinárodního dne romského jazyka na Balkáně?

Jelena Silajdžić: „V Chorvatsku to dělají ve velkém – ve spolupráci s parlamentem a s velmi důležitými institucemi z oblasti kultury, vzdělávání atd.“

Druhým pořadatelem letošních českých oslav Mezinárodního dne romského jazyka bylo sdružení Ara Art. Jeho ředitelem je David Tišer.

David Tišer: „AraArt a Slovo 21 to společně letos pořádají poprvé. A rovnou jsme to udělali tak, že je to v šesti městech a ne jenom v jednom.“

Koho jste zvolili jako autory do těch šesti měst – byli to třeba místní Romové?

David Tišer: „My jsme vybírali města převážně podle spisovatelů. Takže dnes proběhly akce v Praze, Brně, Ostravě, Liberci, České Třebové a v Rokycanech, kde máme místní autory. Přijde nám, že je velmi důležité (minimálně pro ten první ročník), aby ti autoři, kteří jsou v těch městech doma, předvedli svou tvorbu.“

V Praze svá díla četly dvě autorky. První na řadě byla Iveta Kokyová.

Iveta Kokyová: „Jednou jsem tak procházela kolonií ve Smiženech na východním Slovensku, dala jsem se tam do řeči s takovými staršími ženami a z toto vznikl tento příběh O Romňija:

Predžav kolonijaha khatar o Roma. Avri ľinaj, imar kija raťate, baro Keraďipen. O kham labarel sar rozlabardo bov. Dikhav – anglal o kher pre lavkica bešen trin džuvľa. Pijen peske kavica, pijen cigarekľi the keren važne muja.“

Takto zní začátek povídky v češtině.

Iveta Kokyová: „Romské ženy: Procházím romskou kolonií (osadou). Je léto, už se stmívá a je děsné vedro. Slunce pálí jako rozpálená kamna. Zahlédla jsem před domem sedět na lavičce tři ženy. Pijí si kávičku, kouří cigarety a tváří se vážně.“

Druhou autorkou byla Renata Berkyová. Na rozdíl od Ivety Kokyové nemá romštinu jako svůj mateřský jazyk, přesto však v ní píše básně a povídky.

Renata Berkyová: „Mám pocit, že jsem si ten jazyk osvojila dostatečně na to, abych se pokoušela tvořit v romštině. Jsou to spíš takové pokusy, než že by mi to šlo přirozeně. I když se musím přiznat, že mnoho básní, které jsem primárně vytvořila v romštině, bylo velmi obtížné potom přeložit do češtiny nebo do slovenštiny, protože jsem cítila, že některé věci se spíš dají vyjádřit v romštině, než v jiném jazyce.“

Všichni spisovatelé, kteří vystoupili na letošním Mezinárodním dni romského jazyka, jsou členy klubu romských spisovatelů Paramisara, což znamená Vypravěči.