Městské lesoparky v sobě ukrývají spousty odpadků. Falešné milovníky přírody odhaluje Pavel Maurer
Co všechno se dá najít při procházce městským lesoparkem? Kromě keřů, stromů a květin tu lze natrefit také na spousty odpadků. Někteří lidé v parku zbytečně pohazují i nesnědené potraviny, upozorňuje ve své glose Pavel Maurer.
Dnes jsem v našem krásném lesoparku, při procházce mezi spadaným listím, našel sedm zátek od piva, dva igelitové pytlíky, papírový kapesník, rukavici, dvě sklenice, zmačkanou PET láhev, plechovku od nějakého energy drinku a pár potrhaných obalů od sušenek. Všechno jsem posbíral, celkem s odporem sahal na ten posmrkaný kapesník, nacpal to do zatoulané igelitky a pak jsem navrch přidal jedno psí hovínko a začal hledat odpadkový koš.
Přemýšlel jsem o lidech, kteří do toho parku mezi pražskou Trojou a Bohnicemi chodí. A proč tam vlastně chodí? Nějak se mi nechce věřit, že přišli do lesa, kvůli tomu, že by se jim tam líbilo, že mají les a přírodu rádi, že, jako obyvatelé města touží po trošce zeleně… Nemohu pochopit, proč sem přišli, vždyť oni ten les nejspíš nenávidí. Proč by přece šli na procházku do zeleně, aby tam pak hodili na zem láhev od vodky, papírový sáček, plast s kouskem nedojedené šunky a plechovku od piva?
Neplýtvejme jídlem, vyzývá Pavel Maurer
Jídlem se celosvětově nehorázně plýtvá. Ačkoli Češi ze srovnání vycházejí dobře, stále je co zlepšovat. Pavel Maurer považuje plýtvání jídlem za neohleduplnost: k hodnotám, penězům i planetě.
Nějak si také v hlavě nemohu srovnat, proč pejskaři neuklízí exkrementy po svých mazlíčcích, když pak do nich za pár dnů sami šlápnou? Nevím, co s tím. Štve mě to a tak jsem se rozhodl, že při každé mojí procházce místním lesoparkem si vezmu nějaké staré rukavice a pytel. Posbírám všechno, na co narazím a hodím to pak do koše. Myslím, že v antice se tomuhle říkalo “sisyfovská práce”, tedy činnost, která nemá konce ani valného smyslu.
Já to ale přece jen zkusím nějak vydržet a třeba zmizí alespoň pár odpadků. Hlavně ty potravinové, co jsou často ne nedojedené, ale normálně zahozené, řekl bych – z rozmařilosti! Ty mne mrzí dvojnásob! Je jasné, že falešní „milovníci“ přírody, jimž kde co bezdůvodně odpadne od ruky, tu budou stále. Já jsem však optimista a věřím v lepší budoucnost, věřím v generaci, která chce žít na planetě krásnější, čistější a je zodpovědná obzvláště vůči přírodě a potravinám.
