Měl jsem štěstí, že nedošlo k poškození míchy a můžu se ještě hýbat, vzpomíná na své zranění cyklista Vakoč

19. listopad 2021

Hostem sportovní talkshow Páteční finiš Kateřiny Neumannové je bývalý silniční cyklista Petr Vakoč. Jaké byly rozdíly mezi týmy, ze které závodil? Co cyklisté dělají mezi etapami Tour de France? Je hodně bolestivé pokračovat v závodu i s odřeninami? A proč volné dny závodníci tráví na kole? Poslechněte si celý rozhovor!

Petře, ty jsi v roce 2018 zažil šílený moment – o kolizi s náklaďákem jsi skončil s vážnými zraněními v nemocnici. Pokud vím, tak si na to moc nepamatuješ, ale můžeš se k tomu okamžiku vrátit? Jak se to celé událo?

Jeli jsme v malém složení trénovat do jižní Afriky. Bylo to týmové soustředění, ale takové komorní a byl to asi pátý den. Jeli jsme na trénink, byl krásný den, úžasné prostředí, minimální provoz, ale z ničeho nic na rovném úseku zezadu přijel kamion. Vůbec si nepamatuji, že bych ho slyšel. Bohužel řidič nejspíš usnul za volantem, sjel ze silnice a nabral mě čelem náklaďáku. Spolujezdce, který jel vedle mě, trefil zrcátkem, takže naštěstí dopadl lépe. Měl jsem ohromné štěstí, protože jsem měl zlomených šest obratlů, čekaly mě tři operace a doktoři udělali skvělou práci. Páteř mi sešroubovali, takže skvěle fungovala. Zároveň jsem měl štěstí v tom, že nedošlo k poškození míchy a můžu se vůbec hýbat.

Čtěte také

Ty jsi celé to léčení absolvoval v jižní Africe. Staral se o tebe tvůj tým, nebo jak to vlastně probíhalo?

V Africe jsem byl prvních 14 dní a měl jsem tam jednu operaci. Hned za mnou přiletěla rodina, pár hodin po nehodě sedli na letadlo a tým jim pomohl se tam dostat. Lidi z týmu, kteří byli na místě hledali nejlepší doktory a zařídili, abych měl přístup k té nejlepší léčbě. Zařídili i můj přesun do Prahy, kde jsem absolvoval léčbu v Motole. Africkému doktorovi vděčím za záchranu života a doktorům v Praze za to, že mě vrátili do provozu. Nebýt jich a dalších dvou operací, které jsem tady absolvoval, tak bych určitě dál nesportoval. Měl jsem ohromné štěstí i na ně a jsem jim za to moc vděčný.

Jak vlastně probíhal ten transport do Česka?

Po první operaci jsem dostal plastový krunýř, ve kterém jsem se mohl pohybovat. Převezli mě sanitkou na letiště, potom jsem se přesunul v tom krunýři do letadla. Letěl jsem standardním letadlem. Doletěli jsem do Frankfurtu, potom speciálním letadlem do Prahy a sanitkou do nemocnice. Transfer byl náročný a zabral asi 20 hodin, ale naštěstí jsem bez větších komplikací dorazil.

Jak brzo jsi začal myslet na to, že by ses chtěl vrátit na kolo?

V tu chvíli jsem si vůbec neuvědomoval, jak vážné to zranění je. Po první operaci v Africe jsem mohl hýbat nohama. Měl jsem poškození nervů, ale zlepšovalo se to a věřil jsem v to, že se to zahojí. Až následně ke docházely informace o tom, jak je to vážné a že to není vůbec jisté. Nikdy jsem ale neztratil víru v to, že budu zase jezdit.

Proč se nedávno rozhodl ukončit profesionální kariéru? A jak náročné bylo vrátit se na Tour de France po těžkém zranění? Poselchněte si celý rozhovor! 

Páteční finiš K. Neumannové na Radiožurnálu Sport

Související