Média jako veřejný nepřítel? Vzdálenost mezi politikou a médii musí být co nejdelší, říká k navrhovanému mediálnímu zákonu eurokomisařka

Připravujete evropská pravidla, která mají ochránit nejenom média a novináře, ale i zprůhlednit jejich financování z veřejných peněz a zachovat pluralitu médií. Kde to podle Vás funguje lépe, a kde hůře? Máte pozitivní a negativní příklady?

Máme pozitivní a negativní případy a máme je velice dobře zmapovány z různých zdrojů. Jeden z nich je právě zpráva o právním státu. Zjistili jsme, že rok od roku je negativní trend, to znamená, že se situace zhoršuje. A to i v některých státech, kde dříve situace nebyla povážlivá.

Čtěte také

iROZHLAS

Unie chystá vlastní ‚mediální zákon‘. Dotkne se veřejnoprávních médií v Česku

Například?

Například to bylo Slovinsko, kde byly problémy s financováním tiskové kanceláře. V řadě zemí se zhoršuje i rétorika politiků vůči médiím. Tak, jak se zhoršuje atmosféra ve společnosti takřka všude v Evropě, tak se i z médií stává něco jako veřejný nepřítel.

Média jsou pod obrovským tlakem jak politickým, tak ekonomickým. A my vidíme, že tento trend si vyžaduje nějakou reakci. Je to, myslím, postaveno na naprosto jasném přesvědčení, že demokracie média potřebuje, že média mají plnit kontrolní funkci v demokratickém systému, a přitom jsou pod stále větším tlakem. V některých státech vidíme snahy o ovládnutí veřejnoprávních médií, zneužívání veřejných peněz pro získání vlivu na obsah nebo skupování médií, koncentrace, monopolizace médií – to všechno jsou věci, které vidíme v datech a na které chceme reagovat.

Ptal jsem se na pozitivní příklady. Napadá Vás nějaký, kde to zatím funguje?

Výkladní skříní je vždycky Skandinávie, takže Dánsko, Švédsko, ale i Německo mají výborný systém na ochranu médií. Není bez zajímavosti, že když jsme doporučovali státům, ať využijí peníze určené na opatření proti dopadům covidu, tak právě tyto země, kde média fungují pod poměrně slušnou ochranou, používaly i evropské zdroje na udržení médií v ekonomické vitalitě.

Jak je na tom v evropském srovnání Česko?

Česko má docela slušný systém ochrany veřejnoprávních médií. Řekla bych, že jsme nezaznamenali excesy nějakých významných zásahů do editoriální svobody médií obecně. Ale víme, že i třeba určitá krize kolem České televize vyzývala Evropskou unii i mě osobně, abychom pomohli v řešení této situace, aby se veřejnoprávní Česká televize nedostala pod extrémní tlak politiky. A vlastně jsme zjistili, že nemáme úplně dostatečné nástroje pro řešení takové situace.

Čtěte také

Jourová: Chystáme mediální zákon. Státům se nebude líbit

Média všude v Evropě jsou také vystavena nebezpečí čím dál většího vlivu moderních technologií. Ať už je to vliv platforem, které jim vysály peníze inzerentů. A posledním hitem je zneužívání různých špionážních technik proti novinářům. Toto chci také pokrýt zákonem, na kterém pracuji.

Vaším cílem je mimo jiné zabránit tomu, aby státy zasahovaly do obsahu médií. To se někde v rámci sedmadvacítky děje napřímo bezprostředně?

Děje se to různými způsoby, ať napřímo tím, že se třeba zrovna omezí financování veřejnoprávních médií nebo se tam dosadí lidi, kteří jsou loajální s vládou. Děje se to různými daňovými úhybnými manévry v oblasti financování. Jsou to i skryté metody, které způsobují, že některá nepopulární média pro politiku potom mají problém přežít. Viděli jsme například v Polsku návrh zákona na zdanění některých médií, na které média sama reagovala tím, že vyšly černé stránky. A myslím, že je dobré se podívat do všech těchto možností, jak státy svými administrativními či zákonnými opatřeními mohou omezovat svobodu médií a jakým způsobem tento trend nějak aspoň zpomalit nebo zastavit.

Jak se dá právním předpisem zajistit nestrannost médií?

Chci upřesnit jednu věc. Zákon, na kterém pracuji, nereguluje média jako taková, ale prostředí pro média. Je tam naprosto zásadní článek, který hovoří o potřebě omezit zásahy států a jejich složek zejména do obsahové nezávislosti médií, a to omezit všechna administrativní rozhodnutí, která jsem popsala před chvílí. Potom tam dáváme ochranu novinářských zdrojů a pak je tam jasně stanovená ochrana před použitím nezákonných odposlechů.

Čtěte také

iROZHLAS

‚Svěží‘ první měsíc předsednictví. V unii je cítit úleva, že Češi dojednali i problematický bod jako plyn

Evropský akt o svobodě sdělovacích prostředků chce Evropská komise představit v září. Kdy by měl podle Vaší představy vstoupit v platnost?

Předpokládám, že cesta tohoto zákona nebude v legislativním procesu jednoduchá. Komise ho představí 13. září. Pak se tím zákonem začnou zabývat členské státy pod vedením českého předsednictví, což pro mě vlastně přináší velká očekávání, že české předsednictví posune proces slušným způsobem dál.

U některých států čekám, že budou mít výhrady právě proto, že činíme vzdálenost mezi politikou a médii co nejdelší. Je možné, že některým státům se nebude líbit právě tento aspekt. Některým státům se nebude líbit vůbec to, že Evropská unie chce toto regulovat. Některé státy možná budou namítat, že se nemáme zabývat financováním z veřejných rozpočtů. Další legislativní orgán, který bude mít co říct k tomu, jak rychlý a úspěšný proces bude, je Evropský parlament. Tam bych řekla, že zatím mám dobré ohlasy. I když samozřejmě slyším kritiku zprava i zleva.

Jakou podobu by měla mít evropská norma o politické reklamě? Jak si vede v dodržování podmínek právního státu Maďarsko a Polsko? A jak Evropská komise pomáhala Česku v boji proti lesním požárům v Českém Švýcarsku? Poslechněte si celých 20 minut Radiožurnálu.