Média i politici dělají, co chtějí džihádisté, říká expert na extrémismus z Tálibánu
Radikální islamisté vědí, jak fungují západní média a využívají je ve svůj prospěch, říká v rozhovoru pro Český rozhlas odborník na radikální islamismus Mubin Shaikh. Muž, který se proslavil knihou Undercoved Jihadi, neboli Džihádista v utajení, kdysi sympatizoval s radikálním hnutím Tálibán. V posledních patnácti letech pomáhal kanadským tajným službám - mimo jiné při rozbíjení teroristických buněk. Do Česka přijel jako host filmového festivalu Jeden svět.
Jak můžeme zabránit radikalizaci mladých muslimů na západě?
Nejdůležitější je vzdělat mladé muslimy o tom, co jejich náboženství říká. Ne z nějakých videí na Youtube. Šejch musí umět ty mladé lidi chápat. I když je z Pákistánu nebo z Egypta, musí vědět, co má říct mladému muslimovi z Ameriky, Belgie, nebo z Paříže. Nemůžou přece mladému chlapci, který má přítelkyni, říct, že půjde ona do pekla. Měl by ho vést k tomu, aby k ní byl milý a slušný. A pak je tu západní společnost. Když mladým lidem budeme dokola opakovat, že jsou teroristi, začnou si to opravdu myslet. Společnost by jim měla připomínat, že patříme k sobě, žijeme v jedné zemi a měli bychom si vzájemně pomáhat.
Mění se nějak otázky mladých lidí, kteří například přes internet komunikují s imámy, ať už přes internet, nebo přímo v mešitách? Mění se témata, na která mladí muslimové hledají odpovědi?
Jejich zásadní otázka je: Jak být správným muslimem? Extremisté jim říkají, že musí mít plnovous, nosit tradiční muslimské šaty, nesmějí pracovat se ženami a s židy, nesmí tohle a támhleto. To říká extrémní ideologie. Mladé muslimy tak tlačí k vytvoření identity, která je v rozporu s okolní společností. Takže když kamarádi jdou na pivo, oni s nimi nesmí, když jdou do kina, také nemůžou. Co pak má člověk dělat? To v mladých lidech vytváří pocit viny. A nakonec jsou kvůli tomu nevděční společnosti, která jim dává práva a svobody. Učenci, kteří islám znají, mladým lidem naopak řeknou, aby se například chovali v souladu s pravidly společnosti, v níž žijí. Přece se nemůžete oblékat jako cizinec, chovat jako cizinec a pak se divit, že se k vám společnost chová jako k cizinci.
Část mladých lidí se ale během dospívání chce odlišit od většiny a chce si vytvořit vlastní identitu.
Ano, to je kultura vzdoru. Spousta muslimů to skutečně bere jako určitou formu rebélie. Ať už mají plnovous, nebo hidžáb, nebo se chtějí modlit v práci či ve škole. To je normální muslimské chování a je v pořádku. Současně si ale musí uvědomit, že mají i nějakou roli ve společnosti. Mohou ji buď přijmout, nebo odmítnout.
Zmíněné problémy zmiňují radikální džihádistické skupiny ve své propagandě. Jak přitom pracují s médii?
Vědí, že krev zvyšuje sledovanost. Čím drsnější příběh, tím větší má šanci dostat se na titulní strany. Když jim sami říkáme, že krev zvyšuje sledovanost, tak se můžeme ujistit, že krev poteče všude. Proto vědí, že u toho budou televizní kamery a štáby, že to pomůže v šíření jejich myšlenek do celého světa. A když ve většinově křesťanských společnostech provede útok příslušník nějaké menšiny, bude se mu věnovat mnohem větší pozornost. To všechno jim pomáhá.
Jaké jsou ale jejich cíle? K čemu se snaží média využít?
Chtějí donutit muslimy, aby si museli vybrat mezi nimi - radikály, a odklonem od náboženství. Snaží se obrátit většinovou společnost proti muslimům. Zahnat muslimy do kouta, aby se museli přidat k radikálům. Sami říkají, že to je jejich taktika a my děláme přesně, co chtějí.
Můžeme tomu nějak zabránit?
Většina lidí uvažuje o lidech jako o skupinách. A tohle populistické uvažování nikdy není dobré. Plyne z toho například nárůst vlivu politické krajní pravice. Copak Evropa zapomněla své vlastní dějiny? Neučíme se z vlastní historie, to je náš problém.