Mává jim i papež František. A teď budou mít nový fotbalový stadión
Argentinci milují fotbal. Svůj tým i stadión považují téměř za svaté. Spojitost s náboženstvím platí dvojnásob pro klub San Lorenzo v Buenos Aires. V názvu má jméno křesťanského mučedníka a před nedávnem se navíc stal držitelem jedné z jeho permanentek také papež. Samotní fanoušci si toho váží. Navíc se jim podařilo vyhrát boj o starý fotbalový chrám. Není za tím zázrak, ale obrovská síla lidské vůle.
Na předměstí Buenos Aires, na třídě La Plata stojí dům natřený modrou a červenou barvou. Už přes rok je na něm také podobizna papeže Františka. Nad ním poletuje holubice a kolem létají i havrani.
Havrani jsou také uvnitř. Tak si totiž říkají fanoušci fotbalového klubu San Lorenzo, kteří si právě kupují lístky na večerní utkání svého mužstva. Jenže na něj musejí úplně jinam. „Říkali mu, že je argentinský Wembley. Měl kapacitu 60 tisíc návštěvníků, ale při důležitých zápasech sem chodilo i 100 tisíc lidí,“ vzpomíná Guillermo Viscardi s nostalgií, jak kdysi chodil na původní stadión San Lorenzo, dnes zvaný Viejo Gasómetro.
Hostil nejdůležitější zápasy a jednu dobu sloužil také jako základna pro fotbalovou reprezentaci. Pak ho za doby vojenské junty nechali zavřít a zbourat. Klubu San Lorenzo zbylo jen torzo – malý pozemek, kde jsou dnes pokladny, obchod s klubovými suvenýry, taneční sál, posilovna, ve které dělá Guillermo Viscardi trenéra, a malý bazén.
Pronajímali si stadión od největších nepřátel. Dokážete si to představit?
Za San Lorenzo plave také Dario Maceiras. Když se ho zeptám na 2. prosinec 1979, poslední zápas na původním stadiónu, má knedlík v krku a skleněné oči.
„Bylo to příšerné! Myslím, že to byl nejhorší okamžik mého života. Pak jsme si pronajímali stadión Huracánu, což jsou naši největší nepřátelé. Nebo Boca! Dovedete si to představit? Hráli jsme jako domácí na stadiónu Boca Juniors!“ říká Dario.
Fotbalistům San Lorenza se pak nedařilo, ale nemohli nechat dlouhou tradici jen tak vyprchat. Začátkem století dal klubu jméno farář Lorenzo. Kluky z okolí nenechal jen tak čutat po ulici s merunou a nabídl jim plácek na faře. Koncem století bylo třeba postavit nový stadión. S přispěním věrných členů klubu se otevřel Nuevo Gasómetro, ale daleko od čtvrti Boedo.
Na místě fotbalového stadiónu dnes stojí chrám konzumu
Na místě, kde stojí nový stadión, to vypadá rozhodně jinak. Okolo vidíte neomítnutá stavení, kterým se snad ani nedá říkat domy, prádlo, které do sebe nasává kouř z nejrůznějších grilů, mezitím křičí reprodukovaná hudba, stojí tu rozpadlá auta a povalují se odpadky. Prostě předměstí, chudinská čtvrť.
„Zvykli jsme si tu, ale těšíme se na návrat do své čtvrti. To se ani nedá popsat,“ tvrdí fanoušek Federico, který na zápas přišel v tričku s fotkou starého a nového stadiónu a letopočtem 2016. To je rok, ve kterém by se měl fotbal vrátit z tohoto místa zpět do čtvrti Boedo.
Na místě starého fotbalového stadiónu San Lorenzo dnes stojí úplně jiný chrám. Je sice ve stejných barvách, ale jinak má se sportem máloco společného. Jde o chrám konzumu. „Má tu vyrůst moderní stadión. Sice bude mít menší kapacitu, ale zato bude celý k sezení. Jednoduše stadión evropského střihu,“ prozrazuje Guillermo Viscardi.
Nikdy nezapomenou na práci s mládeží
Fanoušci a členové klubu se scházeli, demonstrovali a tlačili na úřady tak dlouho až vznikl zvláštní zákon, který donutil supermarket k dohodě. Prodejna se stane součástí stadiónu, stejně tak řada dalších sportovišť.
„Získali jsme zpátky stadión, máme papeže, vyhráli jsme první část ligy. Nepamatuji si, kdy jsem naposledy v životě zažíval s klubem tak šťastné chvíle. Teď už můžeme všechno. Jen je třeba si rozmyslet, kam až můžeme dojít,“ raduje se plavec Dario Maceiras.
A jak říkají oba červeno-modří havrani, jejich klub může mít velké cíle, ale nikdy nezapomene na práci s mládeží, ve které se ještě v Buenos Aires angažoval Jorge Bergoglio, tedy papež František, nejznámější fanoušek San Lorenza.
