Matatu v Keni supluje hromadnou dopravu. Můžete se v nich svézt s filmovými nebo sportovními hrdiny, ale i politiky

Hra o trůny, hráči fotbalového klubu Liverpool, Piráti z Karibiku, nebo hrdinové z Marvelovek. Ti všichni zdobí karoserie autobusů a minibusů prohánějících se ulicemi keňského Nairobi. Takzvané matatu slouží jako hromadná doprava. V hlavním městě jich jsou tisíce a cestovat jimi je velmi levné.

Na kraji Ngong road zastavuje barevný autobus. Nad vstupem do přepravního prostoru se vyjímá plastický nápis Royalty obklopený obrázky koruny. Ty pod postranními okénky přecházejí do výjevů z různých filmů.

Dáš si jointa? 

Usedám na volné místo vedle řidiče a hned větřím pach marihuany. „Kouříš?“ ptá se mě. Mám protiotázku, jestli je to marihuana. Pousměje se a přikývne. „Jojo, tráva. Dobrý model,“ potvrzuje.

Marihuana je v Keni zakázaná, užívat ji na veřejnosti je trestné. Ale jak se později dozvídám, „uvnitř“ ji kouřit lze. Uvnitř tedy asi znamená i v kabině řidiče.

„Kam vlastně jedeme?“ ptám se. Chytla jsem první matatu, které jelo kolem mě, a jako nováček v Nairobi nemám nejmenší představu, kam dojedu.

Kam to asi tak jede

„Do centra,“ odpověděl řidič, který se mi představil jako John Kimani, přezdívaný Kim. S matatu jezdí čtyři roky a je zaměstnancem jedné z velkých společností, které autobusy a minibusy vlastní. Většina řidičů si totiž vlastní vozidlo nemůže dovolit.

Minibus-matatu stojí asi sedm set tisíc keňských šilinků, což je v přepočtu na české koruny asi sto čtyřicet tisíc korun. Velký autobus-matatu pak stojí zhruba pět milionů šilinku, tedy jeden milion korun.

Hlasitá hudba se line z několika reproduktorů. V kabině řidiče jsou dva, dalších šest je u pasažérů

Ve chvíli, kdy zastavujeme na další zastávce, z místa pro pasažéry vyběhne nahaněč čili výpravčí. Jeho prací je nabrat do matatu zákazníky, pak od nich vybrat jízdné a hlídat jejich zastávky.

Když se ptám, kolik stojí cesta, dozvídám se, že ceny se liší. „Záleží na vzdálenosti, ale taky na řidiči nebo stavu matatu. Ty jedeš od Magua Center do centra. To je za 30 šilinků.“

Být řidičem je dřina, vezmi mě s sebou

Na obzoru se nám zatím objevily výškové budovy byznys čtvrti hlavního keňského města. Někam tam míříme, zatímco si povídáme o tom, že jsem novinářka.

Kim mi oznamuje, že bude pracovat pro rádio, ať ho vezmu s sebou. Práce řidiče je totiž těžká. Začíná v pět ráno a končí v jedenáct v noci.

Matatu musí zaujmout, ať už hudbou, interiérem, nabízenými službami jako wi-fi, ale hlavně designem

Práci ale taky komplikují úřady a místní doprava. Řidič matatu musí být zkušený, nesmí si dovolit chybu. Denně pak vydělá asi jeden tisíc pět set šilinků. Myslím si, že to není tak špatné. Pokud by pracoval dvacet pět dní v měsíci, měl by měsíčně necelých třicet osm tisíc šilinků.

Letos keňský prezident Uhuru Kenyatta oznámil navýšení minimální mzdy na něco málo přes patnáct tisíc. Kim tak vydělává dvojnásobek. V přepočtu je to ale jen sedm tisíc čtyři sta korun. A Nairobi není levné město.

Zábavní centrum na palubě

Při povídání nás přeřvává hlasitá hudba, linoucí se z několika reproduktorů. V kabině řidiče jsou dva. Dalších šest je u pasažérů. Ti jsou ale od nás odděleni stěnou.

Aby Kim na cestující viděl viděl, má před sebou černobílou obrazovku s živým přenosem z kamery v přepravním prostoru. Nalevo od obrazovky je velká televize na pouštění filmů a hudebních klipů, napravo vestavěný přehrávač se seznamem písniček.

Hrdina pro každého

Všechno je to součástí souboje mezi vlastníky a řidiči matatu o pasažéry. Autobusů je mnoho. Matatu ve čtyřmilionovém Nairobi zajišťují asi 80 procent tamní veřejné dopravy.

Proto musí zaujmout, ať už hudbou, interiérem, nabízenými službami jako wi-fi, ale hlavně designem. Proto je na cestách možné potkat vozy s karoserií vyzdobenou Piráty z Karibiku, kreslenými postavičkami z Looney Tunes, hráči britských fotbalových klubů, hrdiny z komiksů, velkými africkými politiky nebo i portrétem Pabla Escobara.

Čtěte také

„Je to soutěž,“ vysvětluje John Kimani. „Pasažéři chtějí nastoupit do toho nejlepšího.“ Ptá se, jestli jsou matatu i u nás. Popis naší hromadné dopravy ho následně příliš nenadchne. „Žádná hudba?“ ptá se otráveně.

Při nástupu do jeho matatu jsem si nebyla jistá, jestli dojedu živá a zdravá. Kvůli nairobské leckdy zběsilé dopravě a jointu v jeho ruce. Ale po patnácti minutách plynulé jízdy vystupuji v centru keňského hlavního města. Kim je dobrý řidič. Mávne na mě a odjíždí. S odjíždějícím matatu se v dálce ztrácí i hlasitá hudba, která na chvíli rozvibrovala konečnou stanici.

Spustit audio

Související