Martin Straka je fotograf rozkročený mezi sportem a uměním

Martin Straka je bezesporu jedním z nejvýraznějších ostravských fotografů. Svědčí o tom řada ocenění za jeho tvorbu, ale i přibývající zakázky ze zahraničí.

Martin Straka je fotograf rozkročený mezi sportem a uměním. Jeho originálně pojaté snímky z prestižních soutěží, jako je Rallye Dakar, obdivují milovníci rychlých kol. Stejně úspěšně ale dokáže zachytit okamžiky na divadelních prknech nebo na ostravských Colours. Tento fotograf a moderátor je ale často vyhledávaný i v zahraničí.

Buď ležím, nebo běžím.
Martin Straka

Včera u umění v Berlíně či ve Štrasburku, dnes s týmem Ferrari na závodech v Toskánsku... Je to vždy takto hektické? „Není. Lidé se mě občas ptají, jak to stíhám – mám takové oblíbené sousloví, které mne vystihuje. Že buď ležím, nebo běžím,“ říká s úsměvem Martin Straka.

Kultura nebo sport?

„Ta láska moje je úplně stejná jak k motorsportu – a to jak fotoaparátem nebo u mikrofonu, protože komentuju závody v několika televizích a v Brně všechny závody také do amplionu – tak i ke kultuře. Jsem jedním z fotografů Národního divadla moravskoslezského, hlavně na scéně muzikálu nebo baletu. A to všechno se propojuje. Stačí říct rychlost, emoce, kostýmy, napětí, vůně...,“ říká v rozhovoru fotograf, který ctí sílu okamžiku.

Colours, sauna a plavání

Ostravský hudební festival Martin Straka fotí posledních deset let pro časopis Reflex. „Těším se zase, je to krásná tvorba. Čtyři dny a čtyři noci chodíte pořád tam a zpátky – denně nachodíte tak pětadvacet kilometrů v plné zbroji. Myslím, že fotograf by měl mít dobrou fyzičku. Proto pořád plavu třikrát až pětkrát týdně kilometr a chodím do sauny. A tohleto pořád točím a tím pádem snad nějak drží to tělo a duše,“ uzavírá Martin Straka.

Co jsem ochoten na sebe prozradit:

V zimě plavu, a když jsem v těch svých tempech, představuji si, že létám. Zbytek roku jezdím na kole a plavu zas. Oboje rád sám. Naplno či volněji, jako prostě ve svém rytmu. Když chodím, většinou se točím k nebi a hledám, pozoruji jiné opeřence. Když „zpívám“, tak řvu. Třeba u přípravy jídla. To si připadám jako rocker nebo operní pěvec a u toho mě neskonale baví hrát si se všemi těmi surovinami a nástroji okolo mě. Při fotografování, podobně jako u knížek či poslechu hudby nebo před obrazy, se dostávám nejednou do transu… A nakonec zmínka o dvou drahých Ostravanech, které mám tuze rád, fotograf Viktor Kolář a spisovatel Jan Balabán...

 

Martin Straka o sobě v době, kdy dělal v ostravském rozhlase zprávaře (2011-2014)

autoři: Michal Schoffer , tif
Spustit audio

Související