Co dělám v rozhlase:
V rozhlase jsem se šestiletou přestávkou v České televizi (1998–2004) od podzimu 1990, od roku 1991 na poloviční úvazek, pak na celý. Hektická devadesátá léta jsem strávil většinou na cestách po Balkáně a přilehlých oblastech. Rok 2000 jsem vítal na Rudém náměstí v Moskvě jako zpravodaj České televize. Pak jsem se usadil v úžasné postindustriální krajině v Dubí u Kladna, hned za ruinami slavné Poldovky.. Na konci roku 2004 jsem odjel do Varšavy, kde jsem téměř pět let působil jako zpravodaj. Po návratu jsem se vrátil ke svému oblíbenému Balkánu a několik pohnutých měsíců jsem (s přestávkami) strávil v Libyi. Od května 2013 je mým milým působištěm Moskva. Po dobu mé nepřítomnosti se tady hodně změnilo. Od srpna 2019 v Polsku.
Před rozhlasem:
Z rodného Valašska jsem zamířil na Východ a dostal jsem se až do Sankt Petěrburgu, který se tehdy jmenoval Leningrad. V roce 1990 jsem si koupil zpáteční jízdenku a z vlaku jsem vystoupil až na konečné – na pražském Hlavním nádraží. V jeho okolí mě silně zaujala funkcionalistická budova Československého rozhlasu, do které jsem vstoupil na pozvání redaktorky Olgy Jeřábkové. A už jsem zůstal.
Co mě baví:
V poslední době asi nejvíc staré filmy ze zlatého fondu světové kinematografie, zvláště francouzské, polské , sovětské a jugoslávské. Nevěřte, že se tam nenajdou perly. A hudba: od mládí poslouchám polský rock i polskou klasiku a teď se jsem se vrátil k ruskému rocku a klasice. S údivem zjišťuji, že zatímco nových ruských filmů je pohříchu málo, kvalitní hudby se stejně jako v Polsku urodilo hojně. Na rozdíl od Česka. A těch zajímavých knížek…
Co mě nejvíc dostane:
Nejvíc mě dokáže nazlobit moje vlastní nešikovnost nebo hloupost, nebo kombinace obého. To se pak nemám rád.
Všechny články
-
Rusové si hrají na mafiány
Víte, co dělá po večerech spousta Rusů? Hraje si na mafii, přesněji řečeno hraje společensko-psychologickou hru Mafie, kterou vymyslel student psychologie moskevské...
-
400 dětí se nakazilo HIV. Viník? Neznámý
Byla to trestuhodná nedbalost, tragická náhoda, nebo cynický zločin? Touto otázkou se vracíme k případu více než 400 libyjských dětí nakažených na konci 90. let vir...
-
Z válečného šrotu vznikli dinosauři i don Quijote
Říká se, že ve válce múzy mlčí, ale ani tato pravda neplatí absolutně a někdy vůbec ne. Existuje spousta příkladů, kdy právě za válek vznikla ta nejlepší díla. Urči...
-
Oběti nebyly marné, shodují se Libyjci rok po revoluci
Radost, obavy i nejistoty. Takové jsou pocity lidí rok po vypuknutí libyjské revoluce. Libye se za rok změnila k nepoznání. Zbavila se diktatury, ale ke svobodné sp...
-
Námořní sláva Orebiče tlí na hřbitově nad městem
Prakticky každé město a městečko na břehu nebo ostrovech Jaderského moře vypráví podivuhodné příběhy svých obyvatel, kteří tady vytvořili neopakovatelnou kulturu n...
-
Zopakovat Raškův rekord? Na trenažéru v Planici můžete i vy
Ve slovinské Planici můžete teď spíš než klapavý zvuk dopadajících skokanských lyží slyšet řev buldozerů a hukot domíchávačů. Známý skokanský areál se brzy rozroste...
-
Na festivalu Kustendorf se vzpomínalo na Otakara Vávru
Slavný balkánský režisér Emir Kusturica pořádá spolu s rodinou každý rok originální filmový a hudební festival Kustendorf. Koná se v Kusturicově dřevěné vesnici a h...
-
Slovinský obrozenec pocházel z Ivančic
Anton Tomaž Linhart. Pokud vám toto jméno nic neříká, pak si z toho nic nedělejte, nejste sami. Pokud tedy nepocházíte z Ivančic. Z tohoto moravského města se totiž...
-
Na návštěvě u Plečnika
Když si vybavíme Slovinsko, nemůžeme pominout osobnost Josipa Plečnika, architekta, který v době prezidenta Masaryka stavitelsky propojil Slovinsko s Československe...
-
Slovinští pohraničníci budou zkoumat původ vašeho auta
Tento týden si připomínáme dvacáté výročí nezávislosti Slovinska, a proto o něm častěji než obvykle mluvíme i na vlnách Radiožurnálu. Pojďme se podívat na slovinské...
Stránky
- « první
- ‹ předchozí
- …
- 64
- 65
- 66
- 67
- 68
- …
- následující ›
- poslední »