Marsell Bendig: Muzikant s talentem pro herectví

„Táta vždycky cestoval s celou kapelou. Vím, že byli v Rumunsku, v Bulharsku, a já jsem si jako malý vždycky přál, že bych jednou chtěl jezdit s ním. Nikdy mě ale nevzal, protože jsem byl malý. Samozřejmě mě to ale inspirovalo, protože táta chodil domů šťastný – oddělal si to, co má rád, a pak šel domů, kde měl navařeno. A já jsem si říkal, že přesně takový život chci taky. A svým způsobem se mi to povedlo. Teď koncertuju a tak dále. Ale s taťkou a jeho kapelou jsem si zatím zazpívat nemohl. Možná na tom do budoucna zapracujeme."

Čtěte také

První romský držitel Českého lva Marsell Bendig: Děkovnou řeč jsem už jako kluk cvičil před zrcadlem

Na momenty, které formovaly jeho dosavadní cestu, vzpomíná Marcel Bendík. Hudba je pro něj zároveň rodinnou záležitostí. Se svým bratrem Janem propojují romské kořeny s moderním zvukem a hledají vlastní styl na současné scéně.

„Já samozřejmě miluju tradiční romské písně, ale rozhodli jsme se, že jim dáme trochu jiný kabátek – že je posuneme do modernější podoby. A myslím, že se nám to povedlo."

Romština je jeho mateřský jazyk a důležitá součást identity. Přesto při tvorbě textů rád spolupracuje s autory, kteří jeho hudbě dodávají další rozměr.

„Doma mluvíme romsky, já samozřejmě romsky umím. Ale nejsem dobrý textař, takže na to mám svoje lidi. Texty nám píše Bára Bagárová, teta Moniky Bagárové. Je strašně šikovná a skvěle se s ní pracuje. Funguje to tak, že já si vymyslím melodii – nazpívám si ji a dám k ní nějaký text, který vůbec nedává smysl, třeba „ahoj, jdu tady po ulici“. A ona už ví, o čem má psát, protože jí řeknu: „Hele, piš o lásce.“ A ona mi tam doplní ten skutečný text. Já si složím melodii, ona ji obleče do slov."

Čtěte také

Humor je jen další druh lásky, říká herec Marsell Bendig

S bratrem Janem sdílí pódia i projekty. Každý z nich však přináší do umění odlišný pohled a osobitý styl.

„Myslím, že spousta lidí si myslí, že jsme si s Honzou strašně podobní – vizuálně i povahově. Hlasově možná taky. Ale my jsme oba hrozně odlišní. A lidé si často myslí, že máme stejný hudební vkus, ale vůbec to tak není. Máme na všechno jiné názory. Možná právě proto si tak rozumíme."

Vyrostl v muzikantské rodině, kde byla hudba samozřejmostí. Zároveň ho však od začátku přitahoval i svět před kamerou.

„Herectví mě lákalo. Věděl jsem, že to v sobě někde hluboko mám. Doma jsem si pořád vymýšlel různé scény a bavilo mě, jak mi to rodiče „žrali“. Vždycky mi říkali, že lžu, ale pro mě to byla hraná scénka, ze které jsem čerpal to „wow, jsem fakt dobrý, oni mi to uvěřili“."

Čtěte také

Marsell Bendig: Rolí v seriálu České televize Lynč se mi splnil životní sen

„V osmnácti přišla moje první rolička pro Českou televizi – osmidílný seriál Lynch. Pak jsem si zahrál Láďu ve filmu Banger a za to jsem dostal Českého lva za vedlejší roli. Od té doby se tomu věnuju naplno. A musím říct, že v herectví se cítím mnohem víc doma než ve zpívání. Věřím v to."

Vedle filmu má zkušenosti také s muzikálem i činohrou, kde postupně rozvíjí svůj herecký projev.

„Jsem v muzikálu Děti ráje, kde hraju rapera a zároveň manažera. A pak hraju činohru u Honzy Svěráka v Žižkovském divadle Járy Cimrmana. Herectví je pro mě výzva, protože pořád nedostávám takové kladné role, jaké bych si přál. Chtěl bych dokázat, že umím zahrát i jiné postavy než jen feťáka nebo nějakého „romáka z osady“."