Maročané raději zajdou na dortík
Sladké pokrmy se těší velké oblibě ve všech koutech světa. Paradoxně většinou platí, že čím jižněji, tím sladší tyto delikatesy bývají. Také v Maroku si lidé na dobrotách rádi pochutnávají. A velké oblibě se tam těší podniky francouzsky zvané patisserie.
Na jednu z patisserií jsem narazila hned za hradbami rabatského starého města. Dav ji zdobil pokaždé, když jsem šla kolem. Lidí tam bylo tolik, že se nejprve nedalo vůbec poznat, co se v tomto pouličním obchůdku vlastně prodává.
Nekoordinovaný nával lidí v mléčném baru mě nakonec přitáhl blíž. Podívat se pořádně na nabídku přes prosklený pult šlo ovšem jen velmi ztěžka. Co všechno nabízí, jsem se proto zeptala jednoho z prodávajících.
"Nejrůznější druhy zákusků. Jsou tady třeba citrónové zákusky nebo mille-feuilles. To je původně francouzská receptura. Je to řez s vanilkovým krémem a polevou. Máme však také slané věci. Ano je to tady populární. Ale nech nás, prosím tě, máme práci," dostalo se mi odpovědi od jednoho z cukrářů.
Dezerty tvarohové, čokoládové a taky s oříšky kešu nebo pistáciemi zalité medem. To všechno tady na okraji Mediny - starého rabatského města - mají.
"Do této patisserie chodíme často. Mají tady výborné věci," prozradil mi mladý muž a jeho partnerka dodala: "Třeba buchty. Ty já miluji, a proto si tady nejraději dávám tuto taštičku se smetanovým přelivem."
Když se jim zmíním o tom, že u nás lidé takto houfně a často chodí do restaurací na pivo, mladík hbitě reaguje: "No jo, ale my jsme muslimská země. Víte to? Víte. Ale když radši chodí na pivo, je to na nich. My máme ovšem alkohol zakázaný."
Maroko sice muslimské je, ale alkoholické nápoje se tu dají sehnat docela snadno. Třeba ve specializovaných obchodech nebo v supermarketech, kde mají pro pivo, marocké, francouzské víno nebo i tvrdší alkohol zvláštní sektor. Ten zhruba v osm hodin večer oddělí od zbytku jiného zboží železná roleta. Opatření má zabránit viditelné opilosti v marockých ulicích.
Ale zpět do patisserie nebo cukrárny, chcete-li. Jí se tady "na stojáka". Poté, co zákazníci zaplatí, udělají čelem vzad a neodejdou většinou, dokud vše pěkně nezbaští. Co kdyby dostali chuť ještě na další kousek.
Čtyři zaneprázdnění prodavači jsou na nohou od rána do večera, ale lidem stále svižně z široké nabídky podávají vše, na co si vzpomenou. Další dva doplňují zásoby, včetně mléka, čerstvého papájového, přislazeného citrónového nebo pomerančového džusu. Je už dávno tma, ale jasně osvětlený stánek s dobrotami stále nezavírá.
Dav lidí se také nezmenšuje. Naopak, přibývá jich jako hub po dešti. Láká je když ne známé místo, tak to stále sílící množství lidí. Třeba jako Alího: "Jsem v Rabatu jen na dva dny. Měl jsem hlad a viděl jsem tady množství lidí. Podle toho vždycky poznám, že se nemusím bát dát si něco k jídlu. A taky to tu není drahé. I u nás v Tangeru je spousta takových stánků, ale tato patisserie je tady v Rabatu určitě vyhlášená. Dal jsem si papájový džus a dva slané čtverhránky. A bylo to dobré."
Zvětšit mapu: Rabat - staré město