Mámou potmě VII. Časosběrný seriál sleduje nevidomou samoživitelku Alenu a její šestiletou dceru Šarlotu
Nevidomá Zuzana lyžuje a jezdí na dvojkole. Při procházkách dávala synům na nohy rolničky
36letá Zuzana se stejně jako nevidomá Alena ze seriálu Radiožurnálu Mámou potmě narodila předčasně a musela do inkubátoru, kde jí zrak poškodil nadbytek kyslíku. S Bohdanem, který má také zrakový hendikep, žijí se dvěma syny v Olomouci. Jak oba říkají, fungují až na určité situace běžně.
„S Bohdanem jsme se seznámili na počítačovém kurzu, kde on učil. Já jsem ho pak vytáhla na vodu, konkrétně na dračí lodě. Chyběl nám totiž člen posádky. Bohdan sice říkal, že to neumí, ale já mu vysvětlila, že ho dáme někam dozadu a nebude vidět,“ směje se, když vypráví o seznámení se svým partnerem Bohdanem nevidomá Zuzana Chamulová.
Na sport a aktivní způsob života je zvyklá a po narození dvou synů se k němu začíná zase víc vracet. „Loňskou zimu jsem se po několikaleté pauze zase dostala na lyže, jezdím samozřejmě s trasérkou. Říká mi pravá a levá a já dělám obloučky. Jaký je to pocit jet z kopce? Úplně super, moc si to užívám,“ upřesňuje Zuzana, která vzala na lyže i pětiletého syna Alfreda. „Bylo to dobrý,“ reaguje syn, který se o pokojíček dělí s mladším bratrem, dvouletým Edou.
Rolnička na kotníku
„Když jdu se syny ven, tak mám Edu na vodítku nebo v nosítku a Freda už poslouchá. Ví například, že nesmí sám přes přechod. Často se taky držíme všichni za ruku,“ vysvětluje Zuzana z Olomouce. Jednu dobu dávala synům na kotníky různě znějící rolničky. Dnes je nosí například do dětské herničky už jen mladší Eda.
„Jak se mi vychovávají děti bez zraku? Normálně. Akorát některé věci musím řešit jinak,“ přibližuje nevidomá Zuzana a 48letý Bohdan ji doplňuje: „Určitě jsou aktivity, které s dětmi dělám výhradně já. Třeba jim čtu.“
V domácnosti má rodina spoustu deskových her pro nevidomé, pro kluky ale nejsou zatím tak zajímavé. „Mám i hmatové pexeso pro nevidomé, na kartičkách je nalepené třeba srdíčko, domeček nebo mašlička, ale pro kluky to není tak atraktivní jako pexeso s jejich oblíbenými hrdiny z pohádek,“ říká Zuzana.
Dvojkolo řízené po setmění
Zuzka se v olomouckém bytě vrací k popisování své další oblíbené sportovní aktivity – s Bohdanem jezdí na dvojkole. „Řídím já. Troufnu si řídit po setmění, kdy už mě slunce neoslňuje. Od té doby, co máme děti, tak se to samozřejmě organizuje hůř,“ vysvětluje partner Zuzky Bohdan, který má také zrakové postižení.
„Moje vada se jmenuje achromatopsie a kloubí v sobě tři nepříjemnosti. Jde o úplnou barvoslepost, silnou světloplachost a také to, že sice vidím věci ostře, ale nerozpoznám detaily,“ přibližuje Bohdan, který chodí venku za každého počasí ve slunečních brýlích a používá monokulár, tedy malý dalekohled. Nablízko zas potřebuje lupu.
Masérka a software inženýr
Zuzka má takzvanou praktickou slepotu. Na jednom oku jí zbyl světlocit, takže rozezná světlo a stín. Podle Bohdana si to zdravý člověk dokáže představit, když zavře oči a přes víčka rozpozná, jestli je v tmavé či ve světlé místnosti nebo jestli je před ním překážka.
Čtěte také
Zuzana je teď na rodičovské dovolené, bude se ale vracet k masírování. Bohdan pracuje jako software inženýr, který si chválí práci z domova. Kvůli Zuzce si v domácnosti dává pozor, aby vždy dával věci zpátky na své místo. „Pokud si vidící člověk položí jednu věc pokaždé jinam, tak nemá takové problémy ji opět najít. U nás je to jinak,“ říká Bohdan.
Mluvící váhy i tester elektřiny
Zuzaně Chamulové během povídání občas cinkne mobil s hlasovým výstupem, který má propojený s chytrými hodinkami. Rodina má doma také několik mluvících pomůcek. Máma dvou synů zapíná kuchyňskou váhu, která ji zdraví „Dobrý den“. „Ano, je to slušně vychovaná váha, která i pozdraví,“ směje se Zuzka, která vaří i peče. Připouští, že ale na vše potřebuje logicky víc času.
Ukazuje také mluvící osobní váhu, lékařský teploměr, detektor barev hodící se na rozlišení oblečení před praním a Bohdan nadšeně přidává i další mluvící zařízení: „Občas se dá sehnat i velmi nečekaná věc na nečekaných místech, takže mně se povedlo koupit přes internet mluvící tester elektrického napětí. Využívám ho v rámci práce s počítači. Počítače jsou i můj velký koníček,“ přibližuje.
Péče o předškoláka
Dvouletý syn Eda rodičům právě přinesl z vedlejší místnosti dětskou umělohmotnou kytaru. Bohdan její barvy nerozpozná, vidí nejrůznější odstíny černé a bílé. „Ano, vidím tam prostě některé části světlé, některé tmavé, některé něco mezi tím, jak já říkám středně tmavé nebo někdy říkám střední barva. Nedovedu rozeznat černobílou a barevnou televizi. Pro mě je ten obraz prakticky stejný,“ přibližuje barvoslepost Bohdan. I proto vynechává jakékoli dětské aktivity, které souvisí s barvami.
Čtěte také
„Barevně prostě nevidím. Takže když je součástí nějakého úkolu u staršího Alfreda označení konkrétní barvou nebo vybarvování, tak to nedokážu bezpečně zkontrolovat,“ líčí Bohdan.
I to je důvod, proč rodinu navštěvuje studentka pedagogické školy, která se předškolákovi Alfredovi věnuje a bude za ním pravidelně chodit, až nastoupí v září do první třídy. Běžnou kontrolu domácích úkolů, sklon písma nebo úchop tužky Bohdan zvládne. Už dnes Alfreda opravuje, když napíše obráceně číslice.
„Že máma nevidí? Vím“
„Vím, proč máma nevidí. Byla v inkubátoru a dali tam dost kyslíku a pak neviděla,“ mluví o zrakovém postižení maminky starší Alfred. Už reagoval i na nevhodnou otázku cizí paní, kterou zajímalo, jestli je mu to líto.
Bere si z lednice jogurt a v kuchyni se rozpovídá. „Já dnes chodím do lesní školky a jsme celý den venku. S kamarády děláme bahnité a pískové katapulty. Už umím psát číslice a některá písmenka. Do školy se těším na to, že tam budu mít spoustu kamarádů. Jinak mám moc rád vláčky,“ popisuje zaujatě předškolák Alfred.
Čtěte také
Zálibu ve vláčcích má i Alfredův mladší bratr Eduard. Ten si v pokojíčku začíná na zemi stavět koleje. „Mašinka,“ říká a chce si s rodiči hrát. „Ze všeho dělá koleje. Skoro všechno přetavuje na vláček, a i když to je korálek jezdící po provázku, tak to je vláček jezdící po koleji,“ smějí se Bohdan a Zuzana.
Co bychom chtěli klukům předat?
Oba rodiče doufají, že z kluků vyrostou fajn lidé. „Rádi bychom je vychovali v rámci možností dobře, aby třeba i chtěli pomoct ostatním, prostě tak, jak běžní rodiče,“ vysvětluje Zuzana a Bohdan ji doplňuje.
„Chtěl bych synům předat nebo aspoň zprostředkovat vědomosti a dovednosti, které oni sami budou chtít. Kluci nejsou pasivní a o různé věci se zajímají. Snad to budou slušní mladí muži, kteří se budou chovat ohleduplně ke svému okolí,“ uzavírá povídání v olomouckém bytě Bohdan.
Mohlo by vás zajímat
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
