„Aha, tak takhle ta věž vypadá.“ Nevidomá Alena si památky představuje po hmatu pomocí 3D modelů

„Ta horní část mi připomíná nějakou věžičku. Tady zase cítím kopuli,“ reaguje nevidomá Alena na 3D haptický model svatomartinské rotundy na pražském Vyšehradě.

Čtěte také

Hvězdárna v Úpici chce ukázat vesmír nevidomým. Na 3D tiskárně vytváří modely těles a přístrojů

Před sebou na stole má také malý Zvíkovský hrad nebo Žižkovský vysílač. „Mě vlastně vůbec nikdy nenapadlo, jak takový vysílač může vypadat. Tohle má být anténa? To je poprvé, co se s něčím takovým setkávám. Díky za první setkání s vysílačem,“ směje se Alena.

Nechává si popisovat, kde je na nejvyšší stavbě Prahy vyhlídka. A hledá ji pomocí hmatu.

Odlišné popisy od vidících

Do ruky dostává také zmenšeninu barcelonského chrámu Sagrada Família, nejvyšší mrakodrap světa Burdž Chalífa v Dubaji, model starých pyramid v Mexiku nebo pařížskou katedrálu Notre-Dame.

Haptické modely pro nevidomé a slabozraké si Alena prohlíží v pražském sídle Nadačního fondu Mathilda, který dostal jméno po své zakladatelce, hraběnce Mathildě Nostitzové, a vede ho Luboš Krapka.

Čtěte také

Nevidomá Alena v práci: Děti mě umí při workshopech upřímnými otázkami i vykolejit

„Haptické modely staveb a památek tiskneme na 3D tiskárně. Velmi často se stává, že nevidomému někdo popíše stavbu a pak mu ji přiblíží někdo další a nakonec dostane pět různých popisů. Každý to zkrátka popisuje subjektivně,“ přibližuje Krapka.

Černé umělohmotné modely staveb tiskne Nadační fond Mathilda třeba pro střediska neziskové organizace Tyfloservis, kam si nevidomí nebo slabozrací chodí například pro kompenzační pomůcky a nabízí se tam i nácvik dovedností.

Hned je nejde uhádnout

Nevidomá Alena souhlasí, že haptické zmenšené modely slouží pro představení si památek nejlépe. „Je to tak. Ideální je, když si na to člověk může sáhnout i vlastně kvůli tomu, že si opravdu zafixuje to, co si fixovat má,“ popisuje.

Modely staveb mají na výšku kolem 30 centimetrů. Luboši Krapkovi z Mathildy se zatím nestalo, že by zmenšeniny nevidomý hned napoprvé po hmatu poznal.

„Určitě hned neřeknou, o jakou stavbu jde. Musíme jim povědět, co to je, protože nemají představu,“ přibližuje.

Alena pak reaguje smíchem. „Mně se trošku ulevilo, že v tom nejsem sama. Kdybyste viděli, jak já jsem nešikovná,“ doplňuje.

3D pomůcka pro bowling

Na 3D tiskárně jdou pro nevidomé nebo slabozraké tisknout i pomůcky. Nadační fond Mathilda vyráběl třeba vychytávku pro nevidomého hráče bowlingu. Potřeboval naváděcí madlo.

„Dopadlo to dobře, je spokojený. Teď jsme mu dotiskávali ještě takové spojovací prvky podléhající prasknutí,“ říká ředitel fondu Krapka a zmiňuje také 3D tisky nejrůznějších předmětů včetně šablon, které slouží nevidomým jako pomůcky při modelování z keramické hlíny.

Čtěte také

Návštěva kina bez zraku? Z pohádky jsem hodně pochopila i díky hudbě, říká nevidomá máma Alena

„Tiskneme jim i různá zvířátka, aby věděli, jak přesně jaké vypadá. Když ho modelují, tak aby měli ten správný poměr,“ nastiňuje.

A zmiňuje také hmatové mapy, díky kterým se nevidomý lépe orientuje třeba v okolí nového bydliště.

„Jde o termotisk. Termopapír proženeme zařízením, které zvýrazní tmavé části a ty pak vystoupí do prostoru. Nevidomý si na mapě osahá, kde jsou domy nebo ulice a líp se orientuje v prostoru,“ vysvětluje, jak celá věc funguje.

Vodicí psi upozorní i na led

Nadační fond Mathilda se ale jinak zaměřuje hlavně na výcvik vodicích psů. Ročně jich předá zhruba 12. Vodicí pes musí zvládnout 35 různých úkonů. Například převést, najít dveře, schody, eskalátory nebo tramvaj. Nevidomá Alena vzpomíná na svou fenku německého ovčáka Hannah.

Čtěte také

Největší překážky? Přesvědčit okolí, že to zvládnu, říká nevidomá máma Alena

„Byla taková hodně jadrná. Všechno dělala na sto procent. Takže někdy naše chůze vypadala tak, že jsme zmizely jako žíznivá čára,“ směje se Alena a ptá se šestileté dcery Šarloty, jestli si na psa pamatuje. Ta kýve.

„Když máte vodicího pejska, tak jste v pohybu rozhodně rychlejší. Nemusíte dávat na trase tolik pozor. Ten pes se vyhne louži, ledové ploše. Zvládne překážky v úrovni očí, což je velká výhoda,“ přibližuje svou zkušenost s vodicím psem Alena. „Teď aktuálně pejska nemám a zatím o něm neuvažuji,“ říká.

Ředitel Mathildy Krapka upřesňuje, že se o vodicího psa žádá na úřadu práce. „Podle vyhlášky to je kompenzační pomůcka. Zájemce pak oslovuje školu, která tyhle psy cvičí. U nás máme třeba pořadník na dva roky,“ upřesňuje.

Nevidomá máma a rok 2025

Alena si s dcerou Šarlotou prohlíží 3D haptické modely několik dní před Štědrým dnem, pojaly to jako výstavu.

Čtěte také

Nevidomá Alena: Nástup do první třídy je pro mě strašák. S úkoly budeme potřebovat pomoct

„S Šarlotkou se různým kulturním akcím určitě nevyhýbáme. I když je pravda, že třeba divadýlka má Loty sama v rámci školky,“ říká nevidomá máma. Těší ji, že to Lotku ve školce začalo bavit výrazně víc než dřív. „Loty se tam krásně zajela. I paní asistentka říká, že je radost na ni koukat a vidět, jak se posunula. Jak už nemá potíže ani s kolektivem. Ničeho si nebojí, má tu jistotu,“ je ráda Alena.

Hodnotí také celý uplynulý rok. „Za mě byl ten rok možná maličko zrychlený. Měly jsme krásné letní prázdniny. Ke konci roku jsme se v rámci našeho města musely přestěhovat. Určitě jsem ráda, že mám práci, protože u lidí se zrakovým postižením to není samozřejmost. Těším se, co nám nabídne rok 2026,“ usmívá se Alena. Na klíně má šestiletou dceru, která půjde v září do první třídy.

Seriál Mámou potmě vysílá Radiožurnál celý týden v 8.50, delší podobu reportáže pak po zprávách v 19 hodin. Letošní i loňské díly seriálu Mámou potmě najdete zde. Víkendové díly sedmé řady seriálu Mámou potmě budou s dalšími rodinami, kde je zrakový hendikep.