Největší překážky? Přesvědčit okolí, že to zvládnu, říká nevidomá máma Alena

Je polovina dubna, Alena přijíždí s dcerou Šarlotou do areálu pražské Holešovické tržnice. V tamním divadle Jatka 78 běží speciální živé vysílání Radiožurnálu, do kterého je nevidomá máma pozvaná v rámci sobotního odpoledne.

Čtěte také

Mámou potmě VI. Pokračování časosběrného seriálu o nevidomé samoživitelce Aleně a její pětileté dceři

„Jsem nervózní. Mám obavy, aby se mi dobře mluvilo, abychom se cítily s Loty dobře, aby to tak obecně klaplo,“ reaguje po příjezdu z Berouna Alena. Její dcera Šarlota si při povídání vyndává z batůžku hračky a pití. Na celou akci je zvědavá, ale stydí se.

Na publikum a mikrofon je Alena Terezie Vítek zvyklá, protože veřejně vystupuje. Má konzervatoř a střední školu Jana Deyla, kde vystudovala zpěv, klavír, kytaru a klarinet.

Přibližuje, jaké to je vnímat reakce lidí jen pomocí sluchu. „Když nevidíte, tak se musíte mnohem víc napojit na to publikum a určitě to není jednoduché. Když alespoň malinko vidíte, tak vidíte pohyby obličejů nebo ruky, vidíte úsměv nebo třeba slzu dojetí, to já ne,“ vysvětluje Alena, která měla zbytky zraku do 16let.

Pak přišel zelený zákal a dnes nosí v očích skleněné protézy.

Líčení u nevidomých

„Pokud můžu, tak si od toho ráda ulevím. Profesionály to bude stát mnohem míň vypětí a času než mě. Každá žena je ráda hýčkaná,“ reaguje nevidomá máma na informaci, že nejdřív zamíří do zákulisí k vizážistce, která ji upraví.

Čtěte také

iROZHLAS

Život s nevidomými rodiči mě ovlivnil hodně, předčasně jsem dospěla, říká učitelka Jana

Živé vysílání se přenáší i na webu a sociálních sítích. Alena si sama umí nalíčit například rty a řasy. „Vezmete řasenku, přiložíte si ji k horním řasám a pak už jen jedete automaticky ten známý pohyb rukou. Kvůli možnému obtisku na kůži nedávám řasenky záměrně moc,“ mluví o líčení nevidomá Alena.

V divadelní šatně si sedá před vizážistku Štěpánku, která Aleně navrhuje malou úpravu vlasů a lehké zvýraznění očí nebo rtů.

„Dám vám hydratační krém, použiji nějakou tvářenku, hezkou rtěnku. Máte moc pěkné rty, tak ať na ně upozorníme. Jdeme na to, beru si na vás štěteček s krémem,“ vysvětluje před zrcadlem Aleně postup vizážistka a dál detailně popisuje, co bude následně dělat, aby ji dotyky nepřekvapila. Ptá se také, jestli se jí může dotýkat na očních víčkách.

„Zavřete očka. Já si jemně chytím vaše víčko a dáme stíny. Máte dlouhé řasy, tak je řasenkou jen dobarvím.“ Šarlota mezitím nakukuje do velkého kosmetického kufru. Alena zas komentuje vůni kosmetiky a líčidel.

„Teď když se mi líčí oči, se ale musím hodně soustředit a nejsem u toho schopná dělat nic jiného. Například abych nemrkla,“ reaguje a nechává si upravovat ještě vlasy. Šarlotě se maminka líbí. Říká, že by vizážistce dala jako známku jedničku.

Přímý přenos začíná

Alena pak s dcerou vyráží na pódium divadla, kde čekají dva moderátoři. Během půlhodinového bloku charitativního vysílání odpovídá třeba na otázku, která se týká překonávání překážek.

„Ta hlavní byla si říct nahlas, že to zvládnu a hlavně přesvědčit o tom své okolí. Nejenom své přátelé, rodinu, ale i laické lidi, které potkávám denně venku,“ vysvětluje a vzpomíná na situaci, kdy jako nevidomá vozila kočárek za sebou, aby mohla před sebou prozkoumávat terén bílou holí.

VIDEO Z NÁCVIKU JÍZDY S KOČÁRKEM:

„Vozila jsem tedy kočárek za sebou a několikrát se mi stalo, že mi ho lidé otáčeli před sebe, protože se podle lidí přece zkrátka s kočárkem jezdí před sebou. Bylo taky náročné ustát to, že to zvládnu. Vlastně věřit sama sobě. To bylo asi nejtěžší,“ vysvětluje loni v dubnu v živém vysílání Radiožurnálu. Loty pak kývá na otázku, jestli je na svou mámu pyšná.

Na nevidomé hned nesahejte

Moderátoři dál míří třeba ke kompenzačním pomůckám, které nevidomí denně používají. Rozebírá se například detektor barev nebo takzvaná hladinka. Zařízení, které se dá do hrnečku a pípá, když už je zaplněný čajem nebo kávou.

„Neopařím se a hrnek nepřeliju. Nebojte, hostům ani sobě do hrnečku prsty nestrkám,“ směje se Alena, která zmiňuje i pomoc nevidomým na ulici. „Nejdřív se nás zeptejte a předem na nás nesahejte. Představte si, že jste na přechodu a prší a už pátý člověk na vás jen tak sáhne. Prostě se leknete.“

Péče o zevnějšek u dcery

S moderátory se Alena vrací dál třeba do roku 2024, kdy se setkala v rámci natáčení seriálu Mámou potmě s Janou, která vyrůstala s nevidomými rodiči a je tak ve stejné roli jako Šarlota.

Čtěte také

Kočárek jsem vozila za sebou, mléko míchala po hmatu, nevidomá Alena je mámou už šest let

„Jana má tu zkušenost a já si třeba uvědomila, jak je strašně důležité dávat pozor na zevnějšek. Jana vyprávěla, jak se občas stalo, že šla ven v oblečení, které nebylo vhodné. A také mi říkala, že byla stříhaná dost dlouhou dobu nakrátko, protože pak byla pro nevidomé rodiče její úprava vlasů jednodušší.“

Dcera Šarlota má na stole plyšového pejska a kreslí si do bloku. Reaguje jen stručně, že ji natáčení seriálu Mámou potmě baví a že má po dnešním vysílání slíbenou jahodovou zmrzlinu.

Rozhovor v rámci loňského dubnového projektu Dobrý den Radiožurnálu se dál točí kolem přípravy na narození dcery a prvních dnů doma. Jde o rok 2019.

První dny s novorozenou dcerou doma

„Z porodnice jsme se domů přesunuly po čtrnácti dnech. Odcházela jsem a spoustu věcí jsem neuměla, protože v porodnici se o vás pořád někdo stará. Doma jsem za námi zavřela dveře a Šarlotce jsem řekla, že jestli přežijeme první noc, tak to zvládneme a my to přežily,“ usmívá se Alena.

Čtěte také

Mámou potmě. Jak se připravuje na mateřství nevidomá máma samoživitelka?

„Já bych si strašně moc u Šarlotky přála, aby pociťovala ten můj hendikep co nejmíň. Zatím se nám s tím daří dobře pracovat, tak věřím, že v tom budeme i pokračovat. Jsem nevidomá, jsem matka samoživitelka a vlastně jsem se rozhodla, že tuhle hru budu hrát a že ji prostě vyhraju,“ uzavírá za potlesku publika nevidomá Alena a vtipně komentuje, že právě dojala sama sebe.

„Možná nám jenom na dálku fanděte, to by bylo super,“ říká.

Po půlhodině živého vysílání připouští, že se nestihla bát. „Moc mě překvapilo, jak to rychle plynulo. Plynulo to jako obrovská vlna, která najednou zmizela a bylo po vysílání. Otázky byly naprosto v pohodě. V zásadě mi nevadí asi žádné otázky,“ říká v dubnu 2025 Alena Terezie Vítek.

Seriál Mámou potmě vysílá Radiožurnál celý týden v 8:50, delší podobu reportáže pak po zprávách v 19 hodin. Letošní i loňské díly seriálu Mámou potmě najdete zde.