„Maminko, zastřelí mě.“ Vzkaz přítelkyně Jozefa Gabčíka z Terezína její dcera četla až po sametové revoluci

Závěrečná zpráva vyšetřovací komise Heinze Pannwitze o atentátu na Heydricha ze září 1942, vypracovaná pro Adolfa Hitlera, popisuje, že „Josef Gabčík navázal již počátkem ledna 1942 v tramvaji známost s mladou vdovou Annou Malinovou a mezi oběma vznikl velmi rychle intimní vztah, který vedl k tomu, že Gabčík u ní delší čas bydlel a alespoň některé dny a noci v týdnu se u ní zdržoval.“

Čtěte také

Jozef Gabčík

Šlo nejspíš o krycí legendu pro případ, že by Annu gestapo dopadlo a musela by odpovídat na to, jak se s parašutisty seznámila, myslí si autorka knihy o Anně Malinové Veronika Tóthová. „Znala se s lidmi, kteří byli velmi silně zapojení do odboje, a s jednou z těchto žen pracovala v kartonážním závodě na Smíchově,“ naznačuje, kde by mohly být pravé kořeny seznámení osmadvacetileté Anny a Jozefa Gabčíka.

Láska jako krytí

Před atentátem se procházeli se po Praze spolu s Janem Kubišem a jeho přítelkyní Marií Kovárníkovou. Dámský doprovod měl odpoutat pozornost od mladých mužů, kteří dostali od exilové vlády bojový úkol zlikvidovat zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha. Sestry Kovárníkovy fungovaly podle Anniny dcery Aleny Voštové jako spojka mezi Hradem a parašutisty. Zprávy o Heydrichově pohybu předávaly Anně Malinové a ta Josefu Gabčíkovi.

Pro to, že vztah s velitelem výsadku Anthropoid byl založený na hlubokých citech svědčí i fakt, že v jejím malém bytě na Pankráci přespával ještě den před atentátem. A byla to Anna, která po atentátu předala zbraně parašutistů dalšímu spolupracovníkovi Oldřichu Frolíkovi.

Její malá dcera Alenka v té době žila u své babičky Josefy Komárkové v Nalžovských Horách v Podšumaví. Ze zdravotních důvodů totiž nemohla v Praze chodit do školky, kam ji maminka začala vodit, když musela po smrti manžela Antonína Maliny v květnu 1941 začít chodit do práce. Na sebe a dvouletou dceru vydělávala v kartonážním závodě firmy K. Reicha na Smíchově.

„Maminko, zastřelí mě“

Právě tam také Annu Malinovou zatklo 23. června 1942 gestapo, pět dní po dopadení parašutistů. Následovaly výslechy a internace v Terezíně, odkud 19. září poslala Anna Malinová vzkaz mamince:

„Všechny podobné vzkazy, které jsem četla, jsou neuvěřitelně věcné. Na jedné straně kvůli tomu, že nesměli psát nic emotivního. Na druhé straně – jak jsem to četla i ve vzpomínkách jiných – tito lidé počítali s tím, že budou prozrazeni,“ doplňuje Veronika Tóthová.

„Samozřejmě každý chtěl přežít, každý doufal, že právě na něho nepřijdou, ale byli vnitřně vyrovnaní s tím, že jestli budou odhalení, tak jsou si vědomi rizika, do kterého jdou, a navzdory tomu jim to za to stálo,“ zdůrazňuje.

Čtěte také

Krypta. Poslechněte si třetí ze série živých zpravodajských rekonstrukcí Operace Anthropoid

Alenka beze jména

V tu dobu byla nic netušící Alenka na zámečku Jenerálka. Nacisté si pro ni přijeli k babičce do Nalžovských Hor a jako ostatní děti ve věku od dvou do šestnácti let ji drželi jako rukojmí, aby odradili odboj od dalších akcí. Děti si mezi sebou nesměly říkat svá příjmení, aby zapomněly na své rodiny.

Na pobyt na Jenerálce si Alena Voštová příliš nepamatuje, vybavuje se jí až tábor ve Svatobořicích u Kyjova, kam děti převezli v dubnu 1944. Až po osvobození se děti dozvěděly krutou zprávu o smrti svých rodičů popravených v Mauthausenu. Všechny kromě Alenky. Ta jediná ještě dlouhá léta netušila, co se stalo s její maminkou. Ji jedinou si po válce nepřišel vyzvednout nikdo z příbuzných.

Stigma

Šestileté děvčátko si v Plané vyhlédl bezdětný manželský pár, sokolové Klímovi ze Sezimova Ústí. Její náhradní rodiče jí nikdy neřekli o jejím pravém původu. Celé dětství ale Alena z náznaků okolí tušila, že před ní skrývají tajemství. Že by mohla být jedním ze svatobořických dětí pochopila až v 60. letech, když žila provdaná v Táboře a v rozhlase zaslechla pořad Děti beze jména.

O tom, proč byla její maminka 24. října 1942 popravena v Mauthausenu, se dočetla až po sametové revoluci, když vyšly přepisy výslechů s pomocníky parašutistů.