Máme k sobě blízko, shodují se na obou stranách česko-slovenské hranice

26. prosinec 2012
Zblízka
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy V 90. letech museli tamní myslivci své flinty přes hranici doslova pašovat

Dvacet let po zániku federace byste leckde na hranicích ani nepoznali, že se něco změnilo. Naopak to vypadá, že Česko a Slovensko stále víc srůstají. Dobré vztahy nezničily ani národnostní emoce ze začátku 90. let nebo někdejší celní kontroly. Pojďme se na hraniční čáru mezi Českem a Slovenskem podívat zblízka.

„Byli jsme spolu hodně dlouho. Něco nás spojuje a nejde to jednoduše rozdělit. Hlavně k Moravákům máme hodně blízko,“ tvrdí mi muž z vesnice Pruské, která se nachází asi 30 kilometrů od Trenčína a 15 kilometrů od hranice s Českem. „Nejhorší je, když jsou hokejová mistrovství světa a zápasy mezi Čechy a Slováky,“ domnívá se jedna žena.

Do Pruského často jezdí návštěvy z Valašských Klobouků, Vsetína i z menších českých obcí. Na přeshraniční spolupráci se dají získávat štědré granty. Z nich už v Pruském opravili třeba školku nebo víceúčelové hřiště. Na české sousedy se přesto místní nedívají skrz obecní kasu.

„Spolupráci nevnímáme jako komunikaci mezi dvěma samostatnými státy. Nedaleko odtud je Morava a žije tu hodně lidí, kteří mají kořeny právě tam,“ uvažuje starosta Viliam Cibík.

Informační tabule ve slovenské obci Pruské

Za volant traktoru už v Česku neusedne

Česko-slovenská hranice je po 20 letech stále atraktivním místem. Někde se staví společné rozhledny, jinde cyklostezky. Hraniční přechod nad vesnicí je opuštěný, pomyslný poslední celník tu však přece jen zbyl. Důchodce Ivan Hasidlo dělá vrátného v továrně u silnice. Neunikne mu žádné auto, které projede kolem. Když si vzpomene na rozpad Československa, hned si vybaví historku s řidičským průkazem.

„V roce 1963 mi v Ústí nad Orlicí vystavili řidičský průkaz na traktor. Když jsem si ho byl nedávno vyměnit, omezili mi oprávnění na Slovenskou republiku. V Česku už traktor řídit nemůžu,“ vysvětluje Ivan Hasidlo.

Za chvíli přejedeme hranici. Nacházíme se na české straně, ve vesnici Nedašov. Po hranicích se tu roky toulá myslivec Jozef Dubčák. „Se Slováky se kamarádíme. Jsme myslivci, 40 let chodíme na stejnou honitbu,“ nastiňuje.

Myslivci museli pašovat flinty přes hranice

Myslivci z obou států se scházejí na guláši. První dny po rozpadu federace však byly nepříjemné. Hlavně kvůli celníkům. Při přejíždění hranice prý byla třeba improvizace.

Některé nepříjemnosti vyřešilo zavedení schengenského prostoru

„Když jsme jezdívali na hon do Červeného Kameňa, jel jsem autem, zatímco kamarád přenesl přes hranici flinty a 200 metrů za hranicemi je naložil,“ vzpomíná Jozef Dubčák. „Když jsme se vraceli zpátky okolo druhé ranní, celníci často vyhrožovali, že nám flinty seberou,“ dodává.

Celníky už dávno vystřídal schengenský prostor a sousedé z Česka to dnes na obecní zabíjačku do Pruského mají jen několik minut autem. Na jelítka a prejt však letos Čechy nikdo nepozval. Zabíjačka měla první ročník a českou návštěvu prý pozvou, teprve až se vychytají všechny mouchy.


Zvětšit mapu polohy Pruského

autor: vob
Spustit audio