Magda Vášáryová: Je mi líto, že Češi nemají víc ambicí. Nejdůležitější je pro vás pivečko a mrkev v zahrádce

Vzpomínám si, jak jsem tady seděla s vaším manželem v době vaší kandidatury na prezidentku a velmi jsme se smáli tomu, jak se bude jmenovat jeho role, protože v češtině je první dáma, když tedy sekunduje svému manželovi prezidentovi. A nedokázali jsme se toho dobrat. Vy jste něco vymysleli ve dvojici? 

Ano, přejdu do slovenštiny. Říkal: „Ty jsi velvyslankyňa, tak já bych měl být velvyslankôň.“ Myslím si, že byl rád, že jsem jen třetí a že tedy nebudu prezidentkou.

Začíná mi být líto, že jsem se nestala prezidentkou. Slovensko by dnes bylo jinde

I když dnes vidíme, kde jsme. Poprvé mi začíná být líto, že se to nepodařilo. Nemohlo se to podařit, první prostě nemůže zvítězit. Podívejte se na Kamalu Harris, prostě se to nedá. Říkala jsem si, že kdybych bývala byla prezidentka, tak je Slovensko někde jinde. 

K prezidentování se ještě vrátím, ale pozdržím se u vašeho manžela. Byl s vámi Milan Lasica někdy na nějakém velvyslaneckém výletě nebo byl s vámi v práci? 

Jednou se mnou byl v Tyrolsku, ale viděla jsem na něm, když ho oslovil tyrolský hejtman, že „Dobrý den, Herr Vášáryová“. Myslím si, že mu to došlo.

A od té doby se mnou nikdy nebyl. No, ale ustáli jsme to. Co si ale myslím, že mu bylo líto, říkal: „Ty jsi odešla z té sféry, kde bychom si mohli rozumět.“ Pak ale zase přišel o půl jedné v noci a zeptal se mě: „Myslíš si, že ten Írán, že to je nebezpečné?“

Ženy nepřítelkyně

Váš manžel neměl nikdy tu představu, že se žena má držet vařečky a stát u plotny? Protože toto na vás během kandidatury na prezidentku ženy křičely, že?

Čtěte také

Neinfekční Orbán a koťátko Putin. Svobodu v Evropě ohrožují extremisti i AI, shodují se Jourová a Vášáryová

To musíte, paní Lucie, vědět, že vašimi největšími nepřítelkyněmi jsou ženy. To je třeba si uvědomit, protože hlavně starší ženy, které mají pocit, že něco zmeškaly a vy ne, vás to potřebují nechat pocítit. Tento nedostatek ženské solidarity způsobuje, že všechny ženy, které se snaží prorazit skleněný strop, to mají o mnoho těžší než muži.

Vy jste nejenom v divadle, ale i během diplomatické kariéry musela potkat neuvěřitelnou spoustu zajímavých osobností. Měla jste nějaké vzory nebo lidi, u kterých jste si řekla „toto si půjčím do svého života“?

Měla jsem to štěstí, že jsem se jako šestnáctiletá začala potkávat se staršími českými herečkami. A to byly veliké osobnosti a skvělé ženy, které měly úžasný smysl pro humor, který jsem na Slovensku až tak neviděla. Byl to takový ten český černý humor. Dělaly si ze sebe prostě šprťouchlata.

Čtěte také

Nejsme „ženy, co nenávidí muže“. Z feminismu udělal nadávku už Škvorecký, připomíná šéfredaktorka Heroine.cz

S paní Danou Medřickou jsme se spolu tolik nasmály. Měla velmi těžký život, zemřelo jí dítě a tak dále, ale jak šla životem a jak se dívala na ten svůj život… Nebo paní Blanka Valeská, která byla trošku švihlá, jak se říká, ale tak roztomile, Květa Fialová… Všechny jsem je znala a milovala jsem je.

Protože pak jsem přišla třeba do divadla, kde byly takové ty odložené milenky bývalých režisérů, které byly nejisté a pořád, jestli bude hrát, nebude hrát. Tak jsem si říkala, že toto já nikdy nechci, do tohoto se nikdy nechci dostat. A pak jsem si řekla, že teď je ten moment, kdy odejdu. Najednou jsem si na jevišti uvědomila, že jsem schopná manipulovat lidmi. Jsem strašná manipulátorka. 

To je v politice docela nebezpečné, že jo?

Nejenom. V životě je to nebezpečné. Věděla jsem ještě ze svých studií, že jsem například schopna hypnotizovat zvířata. Milují mě hadi a myšičky… Toto o sobě vím, ale lekla jsem se toho, že když zůstanu v herectví déle, že mě toto prostoupí příliš a že mě to změní. Takže když pak najednou bez nějakých varování přišla nabídka Václava Havla, abych to změnila, řekla jsem si, že jo, změním to.

Žádný sentiment? 

Ne, jestli u mě něco nemůžete očekávat, tak to je sentiment a romantismus. Nejsem romantik. Hrála jsem romantické holčičky a vypadala jsem romanticky, ale rozhodně jsem nikdy nebyla romantická.

Než zmizím

Před sebou teď máme na stole knížku Než zmizím, což je knižní rozhovor s naším bývalým kolegou Petrem Šabatou, vynikajícím novinářem. Je to hodně politické, děkuji vám za to. Ale proč se to jmenuje Než zmizím?

Tak se na mě podívejte, za chvilku už tady nebudu.

Čtěte také

Před minulostí trošku utíkám. Bolí mě nespravedlnost spáchaná na lidech, přiznává Charlotta Kotíková, pravnučka Tomáše Garrigua Masaryka

Já doufám, že nezmizíte. Určitě ne ještě pěkných pár let, protože si myslím, že ženy v politice potřebujeme. Teď je docela dobrá zpráva ve vašem i v našem parlamentu, že tam ženy jsou. Takže vaše pionýrství snad spěje k lepšímu budoucnu.

Když se podíváte na ty ženy, které teď sedí v opozičních lavicích ve slovenském parlamentu, jsou skvělé, odvážné, připravené, inteligentní, nenechají se zhysterčit. To spíš ti muži tam proti nim hysterčí a vykřikují. Toto přeji všem ženám, které teď vešly do českého parlamentu a budou sedět zřejmě v opozičních lavicích, budou mít možnost růst, možnost zabývat se českou společností.

Je mi trochu líto, že nemáte jako národ více ambicí. Máte tak báječnou minulost, a tím nemyslím jenom české krále, ale myslím tím třeba i Masaryka, Havla, Patočku. Vy přece máte takový intelektuální základ, ale přitom je pro vás nejdůležitější pivečko, mužská panděra, mrkev v zahrádce, prostě klídek, pohoda. Jděte do háje!

Jak Magda Vášáryová prožívá svou popularitu na sociálních sítích? Na které české a slovenské režiséry ráda vzpomíná? A proč nikdy nebyla v baru? Poslechněte si celý rozhovor!