Magazín Experiment ŽIVĚ z Veletrhu vědy. Co umí robot MARV? A jak vědci rozeznívají krystaly?

Uprostřed jedné z hal je i stanoviště pražského ČVUT. Hemží se to tam různými roboty, které procházejí mezi lidmi – jedním z nich je i robotický „pes“ pro záchranné akce. Váží 65 kilo a pohybuje se na čtyřech pásech.

Čtěte také

Až do soboty můžete navštívit největší populárně-vědeckou akci v Česku. Proč zamířit na Veletrh vědy?

„Jde o výzkumné vozítko do těžkého terénu. Na sobě má spoustu senzorů, osm kamer, laserový 3D skener a uvnitř je velký výpočetní výkon, který nám umožňuje spouštět různé algoritmy, zpracovávat obraz nebo využívat AI,“ přibližuje Valentýn Číhala z Fakulty elektrotechnické ČVUT.

Robot vznikl mimo jiné díky účasti na prestižní robotické soutěži ve Spojených státech, kde vědci vyvíjeli algoritmy pro záchranné týmy. Úkolem robota je hlavně najít zraněné.

Robotický „pes“ z ČVUT v akci

„Ahoj, jsem MARV a prozkoumávám tuto oblast. Můj úkol je najít zraněné. Bohužel sem teď kvůli podmínkám nemohou přijít záchranáři. Proto jsem tu já. Můj operátor poslouchá. Je tu někdo zraněný a potřebuje pomoc? Pokud můžete chodit, následujte mě. Zavedu vás do bezpečí,“ říká robot.

Čtěte také

Čeští vědci uspěli v mezinárodní soutěži. Z prestižní „robotické olympiády“ si přivážejí 2. místo

Průzkumní roboti jsou určeni především do oblastí nebezpečných pro člověka. „Ve chvíli, kdy se prostředí stane rizikovým – například po zemětřesení nebo při částečném zřícení budovy – je nebezpečné tam posílat velké množství hasičů, kteří by tam museli dlouho pracovat. Proto se do takových míst nasazují jak hasiči, tak průzkumní roboti. Ti oblast mapují, vyhledávají oběti a poskytují hasičům podklady, aby mohli jít přímo na místo a zachraňovat lidi,“ popisuje Číhala.

Výhodné je to i v místech zamořených toxickým plynem. Hasiči tam musejí pracovat v dýchacích přístrojích, což je pro ně velmi náročné, takže roboti jsou pro takové použití ideální.

Roboti, kteří „vidí“ víc než člověk

Cílem je naučit roboty v náročných podmínkách co nejlépe „vidět“ a co nejvíc se osamostatnit. A právě v tom se obor v posledních letech výrazně posunul.

Čtěte také

I to, co sestavím z deseti součástek, má svoji duši, usmívá se organizátor Robotického dne

„Účastnili jsme se prestižní soutěže v Americe, kde se jezdilo ve strukturovaném prostředí – továrny, místnosti, dveře nebo schody. To je z vědeckého hlediska už poměrně známé a roboti se v tom dokážou dobře autonomně navigovat. My se teď nově zaměřujeme spíš na jízdu v přírodě, rozpoznávání průjezdné trávy a schopnost překonávat kameny, klády, vjet do potoka a celkově se orientovat v přírodě,“ vysvětluje Číhala.

Marv díky kamerám a senzorům vidí lépe než člověk. „Ovládání robota v krizovém prostředí sice není pro operátora jednoduché, robot ale skutečně vidí víc než člověk. Robot vidí v infračerveném spektru, rozpozná tedy teplo, a díky laserovému 3D skenere ví, jak oblast kolem něj vypadá. Kamery mu dovolují koukat do všech směrů.“

Jednodušší ovládání, větší autonomie

Představa budoucnosti těchto technologií – tedy že roboti budou vypuštěni do terénu a člověk bude situaci sledovat jen zpovzdálí, je lákavá. Podle Číhala si na to ale ještě budeme muset počkat. „Věřím, že to tak jednou bude, ale nemyslím si, že to nastane v nejbližších pěti či deseti letech. Teď spíš cílíme na to, aby tam pořád byl rozhodovací prvek lidí a jejich zkušenosti.“

Lidský faktor tak bude v řízení robotů hrát vždy roli. Cílem výzkumu ale je tento způsob ovládání co nejvíc zjednodušit. „Chceme, aby člověk robotům spíš zadával úkoly, než aby musel řídit každý jejich pohyb. Ideální stav by byl takový, kdy operátor jen sleduje data, která robot sbírá, a vyhodnocuje je, zatímco samotný pohyb v terénu už zvládne stroj sám,“ dodává Číhala.