Magazín Experiment ŽIVĚ z Onkologické kliniky VFN v Praze

Autoři Magazínu Experiment speciál se tentokrát vypravili na místo, kde se špičková fyzika potkává s medicínou a kde se lékaři a další specialisté pokoušejí s pomocí moderních technologií porazit rakovinné bujení.

Mobilní studio si reportéři Martin Pařízek a Ondřej Vaňura postavili v pavilonu 8 pražské Všeobecné fakultní nemocnice na Karlově náměstí, kde sídlí Onkologická klinika. Je to totiž jedno z míst v republice, kde mají lékaři k dispozici metody léčby rakoviny, které by ještě před několika lety byly neuskutečnitelné.

Ovladovna je odstíněná místnost, odkud radiologové monitorují průběh ozařování|foto:Martin Pařízek, Český rozhlas

Na podzim loňského roku zdejší pracoviště získalo nejmodernější ozařovací přístroj Radixact X9. a v těchto dnech startuje jeho ostrý provoz. Zařízení vizuálně připomíná CT nebo magnetickou rezonanci – jde o veliký šedobílý válec s tunelem uprostřed. Před ním je plocha pro lehátko, na kterém pacient zajede dovnitř.

Ozařovač se tedy od běžných přístrojů tohoto typu liší na první pohled. Zásadních rozdílů je mezi nimi ale mnohem víc.

„Například tento přístroj má v sobě integrované CT. Ozařovací stůl má desku z karbonového vlákna na nastavování pacientů. Používáme pomůcky, který nám pomáhají, abychom měli reprodukovatelnou polohu, to znamená, aby ten pacient byl v ozařovně vždycky uložený úplně stejně,“ popisuje radiologický asistent Pavel Rada.

Reportéři Ondřej Vaňura (vlevo) a Martin Pařízek si ve speciálu Magazínu Experiment v přímém přenosu povídali s radiologickým asistentem Pavlem Radou a vedoucí lékařkou radioterapie Onkologické kliniky Soňou Argalácsovou|foto:Martin Pařízek, Český rozhlas

K tomu radiologové kromě fixačních pomůcek používají speciální laserové zaměřovače, které jsou umístěné jednak na stěnách ozařovny a jednak jsou integrované i v samotném přístroji. Z odstíněné místnosti, takzvané ovladovny, pak za pomoci kamer a počítače kontrolují celý léčebný proces.

Ten vychází z ozařovacího plánu a je plně automatický, lékaři nicméně musí monitorovat jeho průběh a sledovat parametry přidružených technologií nebo to, jestli se třeba pacient nehýbe.

Návštěva na Měsíci

Pavel Rada je radiologickým asistentem 30 let. Jak moc se jeho práce za tu dobu změnila? „Raketově. Když jsem začínal, tak ozařovací plány přišly z nemocnice na filmu a cétéčka se ručně překreslovala na takovém panelu, kterému se říkalo digitaser. Plány vznikaly skládáním isodózních listů, což jsou křivky, které ukazují procentuální zatížení tou dávkou,“ popisuje.

„Dělali jsme individuální bloky, to znamená, že jsme vyráběli bloky, kterými se vykrývala zdravá tkáň. Dneska všechno toto dělá ta technologie, takže je to jako návštěva na Měsíci,“ usmívá se Pavel Rada a přiznává, že ani jeho nepřestává udivovat, s jakou přesností jsou dnešní obrovské přístroje schopné pacienta správně a dobře ozářit.

A jak potvrzuje vedoucí lékařka radioterapie Onkologické kliniky VFN Soňa Argalácsová, také profesní možnosti radioterapeutů prošly díky moderním technologiím radikální změnou. „Kdybych to srovnala pro posluchače, tak je to jako ježdění ve Škodě 120 před třiceti lety s papírovou mapou a ježdění v tesle s navigací a autopilotem,“ srovnává.

Celý proces radioterapie probíhá automaticky a s milimetrovou přesností podle přednastaveného plánu. Radiologové jen kontrolují parametry probíhajících procesů a díky kamerám také vizuálně monitorují pacienta v ozařovně|foto:Martin Pařízek, Český rozhlas

„Tenkrát jsme neměli takové plánovací možnosti, abychom velmi přesně ozářili objemy, které jsou blízko kritických struktur. Dávaly se bloky, takže většina práce laborantů byla manuální. Teď už to všechno dokáže ten přístroj řídit sám a my se můžeme soustředit na to, aby radioterapie byla bezpečná a abychom ji dokázali řídit tak, aby, aby pro pacienty byla co nejlepší.“

Nádor v pohybu

Výhodou nového ozařovače Radixact X9, který je jediný v Česku a také ve střední Evropě, je především jeho přesnost. Systém kamer si dokáže v průběhu ozařování sám hlídat povrch těla a reagovat na něj.

„Ale to nejdůležitější je to, že různými technikami dokážeme sledovat polohu toho tumoru a reflektovat ji. Takže dneska už se pohybu nádoru uvnitř pacienta nebojíme, dokážeme na ně reagovat, dokážeme ho přesně ozářit i přesto, že se hýbe,“ vysvětluje Soňa Argalácsová.

Přístroj zvládne ozářit jakýkoli typ nádoru, ale vhodný je především tam, kde běžné lineární urychlovače nestačí monitorovat pohyb pacienta, respektive nádoru. Týká se to například metastáz v oblasti plic a dalších typů rakoviny, dodává vedoucí lékařka radioterapie Onkologické kliniky 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy a Všeobecné fakultní nemocnice.

Jak se vyvíjejí léky na konkrétní typy nádorů? Poslechněte si celý Magazín Experiment speciál.