Magazín Experiment: Kdy nahradí člověka v podzemí autonomní roboti? A proč po transplantaci srdce následují biopsie?

V bývalé zlatonosné štole Josef u Chotilska na Příbramsku dnes místo horníků pracují studenti, vědci i roboti. Osm kilometrů podzemních chodeb využívá Fakulta stavební Českého vysokého učení technického jako experimentální laboratoř, kde testuje nejmodernější technologie pro práci v náročných podmínkách. Jednou z nich je autonomní robotický nakladač.

Čtěte také

iROZHLAS

Čtyřkolý Julbot má podle svých tvůrců brzy brázdit podzemními stavbami. Ramenem zvládne i pracovat

Na první pohled připomíná malý bagr. „Ten robot teď takzvaně uklízí. Pracuje s fiktivní hmotou, kterou odklízí z jednoho místa směrem ven,“ popisuje stavební inženýr Radoslav Sovják z Českého vysokého učení technického, který ve štole Josef testuje nejrůznější robotické technologie.

„Je to vlastně takový bagřík, jen bez kabiny pro člověka. Je navržený do míst, kam by se běžný bagr, který všichni známe, nevešel,“ dodává. Atonomní nakladač je podle něj určený především pro práci v těžko přístupných a nebezpečných podzemních provozech, kde se dokáže pohybovat zcela samostatně.

Nebezpečné pro člověka, snadné pro robota

„Lomy, pro které je autonomní nakladač navržený, bývají velmi prašné a náročné pro manuální práci. Taková řešení jsou přesně uzpůsobená pro práci v podzemí, kde je potřeba manipulovat s velkým množstvím materiálu. Prostředí je často i nebezpečné. Právě proto jsou taková vozítka, nakladače nebo sběrače, které dokážou pracovat bez lidské obsluhy, na těchto místech velmi důležité.“

V bývalé zlatonosné štole Josef na Příbramsku dnes místo horníků pracují roboti|foto:Karolína Burdová, Český rozhlas

Robot funguje plně autonomně, musí mít ale zadaný přesný úkol.

„Musí mít naprosto přesně zmapované prostředí, ve kterém pracuje. To je úplný základ a alfa a omega celé technologie. Jakmile prostředí zná, přesně ví, kam může, kam nemůže a co má dělat. Pak už pracuje samostatně. Digitalizace je ale základní vrstva, bez které to nejde.“

Technologie budoucnosti

Možnosti toho, co nakladač může sbírat, jsou široké. „Můžou to být horniny, prach, různé kaly nebo jiné materiály, které jsou pro člověka nějakým způsobem nebezpečné.“

Čtěte také

Skoro jako skutečná Dášeňka. Robotický pes možná brzy zvládne i „k noze“, věří čeští vědci

Právě prostředí, které je pro člověka příliš náročné nebo nebezpečné, je místem, kde by podobní roboti mohli najít největší uplatnění.

„Potřeba takových strojů vychází z aplikací, kde není dostupný signál GPS a kde panují nepříznivé nebo nebezpečné podmínky pro lidi. Jsou to například provozy s dopravníky, kde se vykládá obilí a je tam vysoká prašnost, přesto se tam lidé musejí pohybovat. Týká se to samozřejmě i těžby surovin. Například v Chile jsou doly s vysokou prašností, kde dnes stále jezdí lidé s nakladači,“ vysvětluje vedoucí Centra experimentální geotechniky Fakulty stavební ČVUT Jiří Šťástka.

Štola jako podzemní laboratoř

Autonomní nakladač je ale jen jedním z robotů, které vědci ve štole Josef testují.

Čtěte také

Magazín Experiment ŽIVĚ z Veletrhu vědy. Co umí robot MARV? A jak vědci rozeznívají krystaly?

„Štolu využíváme pro výzkum v několika oborech. Hlavním tématem je ukládání radioaktivních odpadů. Výhodou je, že tu máme dvě různá horninová prostředí, takže můžeme ověřovat, jak se jednotlivé systémy chovají v různých typech hornin. Dalšími tématy jsou ukládání energie nebo právě robotika, automatizace a digitalizace podzemních staveb.“

Z bývalé štoly, kde se kdysi hledalo zlato, se tak stalo místo, kde dnes vědci z Českého vysokého učení technického testují technologie, které mohou v budoucnu změnit práci v podzemí.

Vědci z ČVUT ale netestují jen autonomní nakladače, ale také drony, které mají pomáhat s kontrolou staveb, tunelů nebo dalších špatně dostupných míst. Jak takové drony fungují, vysvětlil Jan Bednář z firmy Fly4Future. Poslechněte si v záznamu celého Magazínu Experiment.