Magazín Experiment: Co hledá v Krkonoších auto s kamerou? A jakou péči dopřávají vědci betonu?

Vědci v Krkonošském národním parku testují nové metody mapování invazních rostlin. Porovnávají klasický terénní průzkum s využitím dronů a speciální kamery umístěné na autě. Ta během jízdy fotografuje okolní vegetaci a díky GPS zaznamenává, kde přesně se jednotlivé rostliny nacházejí a kudy se parkem šíří.

Čtěte také

iROZHLAS

Boj s invazní netýkavkou na Sušicku nepolevuje. Rostlina se nekontrolovaně šíří na březích řeky Otavy

Martin Vojík z Agentury ochrany přírody a krajiny právě připevňuje na kufr auta kameru, která má během dne projet desítky kilometrů krkonošských cest. Na první pohled kamera nevypadá jako klasické zařízení. Spíše připomíná krabici, na které je připevněný fotoaparát. Jako první vyráží tým na Výrovku.

Mapování invazních rostlin

Z pravého okénka je vidět bílá rostlina, která unikla z nedaleké skalky u horských chat. Kamera ji ostře zachytí.

Čtěte také

Invazní rostliny působí škody. Polovina vlastníků pozemků s námi nekomunikuje, stěžuje si KRNAP

„Kamera udělá okolo deseti snímků za jeden časový úsek. Záleží na tom, jakou rychlostí se auto pohybuje. Každý ze snímků má svou GPS souřadnici, takže jsme potom schopni z dat určit a lokalizovat, kde rostlina byla a kde je případně potřeba s ní něco udělat – zlikvidovat ji, omezit, vytrhnout či posekat,“ přibližuje Vojík.

Zatímco kamera během jízdy pořizuje jeden snímek za druhým, data putují dál. V postprodukci je zpracovává umělá inteligence, která podle podobnosti jednotlivých snímků pomáhá určit, o jaký druh jde. Vědci tak chtějí zmapovat nejen jednotlivé rostliny, ale i celé pásy vegetace podél horských cest.

Terénní výzkum, drony i AI

Kamera přitom není jedinou technologií, kterou v Krkonoších zkoušejí.

„Cílem výzkumu je testovat inovativní metody monitoringu invazních druhů. Používáme srovnání klasického botanického terénního výzkumu s použitím dronů a kamery. Výstupem by měla být certifikovaná metodika, kterou by využívaly správy chráněných krajinných oblastí a národních parků,“ vysvětluje vedoucí projektu Michaela Vítková z Botanického ústavu Akademie věd.

Čtěte také

Víte, co pěstujete na zahradě? Vědci učí veřejnost rozpoznávat rizikové druhy, sestavují katalog invazních rostlin

Invazní rostliny totiž vytlačují původní druhy a mění podobu horských luk. Pro ochranáře je proto důležité vědět nejen to, kde invazní druhy rostou, ale také jak proti jejich šíření co nejúčinněji zasahovat.

„Někde se rostliny vykopávají, někde se sekají, na některých plochách je pastva. Boj s invazními druhy je běh na dlouhou trať,“ přibližuje Marcela Nosková ze Správy Krkonošského parku.

Pod Výrovkou už proto vědci nesledují jen samotné rostliny, ale také podmínky, ve kterých rostou.

Proměna horských luk

„Nacházíme se pod boudou Výrovka na alpínské louce, kde máme umístěná mikroklimatická čidla pod invazním šťovíkem alpským a v kontrolním porostu. Zjišťujeme, jak tento invazní druh ovlivňuje povrchovou teplotu půdy a půdní vlhkost,“ vysvětluje Vítková.

Čtěte také

Vodní buvoli jako nástroj v boji proti invazním druhům. Nově pomáhají přírodě na soutoku Jihlavy a Svratky

Kamera na autě, drony, terénní průzkum i měření mikroklimatu tak mají společný cíl – dát ochraně přírody co nejpřesnější obraz o tom, jak se krkonošská krajina mění. A ten mohou vědci porovnat i s daty starými půl století.

„Před 50 lety naše kolegyně Jana Husáková zakládala výzkum vegetace kolem cest a máme unikátní databázi, kterou můžeme srovnat se současným výskytem.“

Právě cesty totiž pro invazní rostliny fungují jako koridory, po kterých se můžou šířit dál do krajiny. Jejich semena mohou přenášet auta, ale třeba i turisté na botách.

Kde se invazní rostliny v Krkonoších berou? Proč se jim tu daří? A jak jejich šíření souvisí s množstvím turistů? Na to se vědecká reportérka Karolína Burdová zeptala Jana Čudy z oddělení ekologie invazí Botanického ústavu AV ČR. Poslechněte si v záznamu celého Magazínu Experiment.