Madeleine Albrightová na mezinárodním filmovém festivalu

Host (Madeleine Albrightová): No já jsem ho poprvé poznala nějak v sedmdesátých let, protože von je někdo, kdo ho moc zajímá ekologie. A já jsem pracovala pro jednoho senátora Maski, kterej byl jeden ten, kterej opravdu začal, čili možný ty věci, aby byla čistá voda a čistý nebe a tak dále. Tak jsme se tak poznali a pak pozdějc jsem ho viděla na všeli možných takových demokratických aktivitě a pak, když byly olympijský hry v Utah, tak on v Sundance tam měl takovou večeři pro lidské práva. Tak, tak ho znám.

Vladimír Kroc: Redford napůl žertem řekl, že jste se stala ministryní zahraničí i proto, že máte mimořádnou vnitřní sílu a značné přesvědčovací schopnosti. Jste opravdu dominantní žena? Hodnotíte sebe sama tak?

Host (Madeleine Albrightová): No, já jsem někdo, kdo rád mluví a rád vysvětluju věci a já myslím proto, že jsem byla učitelkou, profesorkou, takže dovedu věci vysvětlovat a dovedu je vysvětlovat takový vobyčejný angličtině, nedělám z toho takový akademický věci, ale nevím, jak bych se dobře popsala.

Vladimír Kroc: Je post šéfa diplomacie také v Americe, která je pověstná zahleděností sama do sebe, stejně prestižní jako v Evropě nebo konkrétně u nás?

Host (Madeleine Albrightová): No, to je zajímavá otázka. Někdy je to hrozně důležitý a víc a víc, protože Amerika nemůže žít vevnitř už. A musí opravdu bejt světová. A proto je diplomacie moc důležitá, ale já myslím, že asi proto, že je to hrozně velká zem, je to trošku jiný, než když člověk žije v takový malý země, kde člověk musí opravdu dávat pozor na to, co si sousedi myslej. Ale víc a víc je diplomacie něco pro Američani taky důležitého.

Vladimír Kroc: A máte dojem, že si to skutečně takoví ti řadoví Američané uvědomují? Protože já mám pocit, že třeba právě ministra zahraniční nebo ministryni zahraničí známe spíš my vně, nikoli tedy ve státech.

Host (Madeleine Albrightová): To je pravda, ale víte, věci se trošku změnily vod tý doby vod 11.9. Když najednou já myslím smutně, Američani rozuměj tomu, že musej si něco dělat venku a ne jenom vevnitř. Momentálně je problém, že vlastně jsme vprotřed války, takže vlastně ministr obrany je moc důležitej, ale myslím, že víc a víc, ale ne tolik jako tady.

Vladimír Kroc: Jak se ohlížíte za svojí politickou kariérou? V pamětech jste přiznala, že jste ve vysoké politice zažila horké chvilky. To je pochopitelné, ale že jste pociťovala i nejistotu. Navenek přitom působíte jako mimořádně sebejistá.

Host (Madeleine Albrightová): No já si myslela, že to je důležitý, ta moje kniha. Já jsem opravdu chtěla bejt, abych řekla všechnu pravdu, aby lidi opravdu rozuměli, že jsem člověk a že ne jenom já, ale jiný lidi, který fungujou v těhle funkcí, taky jsou vobyčejný lidi. A já myslím, že já vždycky se ptám sama sebe, jestli to dělám správně nebo ne. A bylo to důležitý, abych lidem vysvětlila, že to nebylo vždycky tak lehký, že někdy opravdu člověk neví, jestli dělá tu správnou věc a myslí si, že lidi mu nerozuměj, nebo že je to komplikovanější, ale ta kniha pro mě bylo důležité abych opravdu vysvětlila, jaký to je.

Vladimír Kroc: Byla jste v té době mocnou ženou. Na druhou stranu člověk musí odolávat obrovskému tlaku, který si asi my obyčejní smrtelníci ani nedovedeme představit. Z čeho jste čerpala tu vnitřní sílu, abyste dokázala obstát?

Host (Madeleine Albrightová): No, já za prvé, já hrozně ráda jsem měla tu práci a myslela jsem, že to něco, jak se to mohlo stát, že Madlenka se najednou stala takovou důležitou Američankou a taky jsem si myslela, že je to taková velká čest a byla to dobrá a zajímavá práce. Mám hrozně báječnou rodinu a taky si myslím, že člověk nemá funkci, který mu někdo v tom nepomáhá, to člověk nedělá úplně sám. Tak já myslím tím, že jsem pracovala pro báječnýho prezidenta Clintona a tak nějak to šlo.

Vladimír Kroc: Považovala jste za prohru, když v prezidentských volbách ve Spojených státech neuspěl váš favorit, demokratický kandidát John Kerry?

Host (Madeleine Albrightová): No myslím, že bylo to hrozně smutný a nemělo se to stát, protože já jsem myslela, že von byl dobrej kandidát a taky já věřím v tom, co dělá Demokratická strana. A pracovali jsme na tom, aby vyhrál. Problém je v tom je, že ten 11. 9. opravdu změnil, jak lidi myslej na věci a byl to hroznej kampaň. Kde vlastně lidi řekli, že von nebyl ten velkej člověk ve vyjednán, kdo opravdu tam byl a dělal velkou práci. Byla to, jak my říkáme anglicky Nasty campane, něco, co bylo, ta propaganda v tom se mě nelíbila a tak já myslím, že to těžký prohráli. Bylo by to jiný, kdyby John Kerry byl vyhrál. Ta válka v Iráku nemusela bejt.

Vladimír Kroc: Jak se díváte na působení současné ministryně zahraničí Condoleezzy Riceové? Hovoříte o tom, vyjadřujete se k tomu?

Host (Madeleine Albrightová): No, já ještě jí nehodnotím, protože neměla dost času, ale já nevím, jestli vy tohle znáte, ale to, co je zajímavý je, že my, jak vona a já jsme spoutaný a to je mym otcem, protože vona byla študentkou mýho otce. A vona vlastně psala vo Československu, vo československý armádě, byla expert na Sovětskej svaz a byla doba, když v osmdesátym sedmým já jsem pracovala pro demokratickýho kandidáta a myslela jsem si, že musela jsem hledat všechny možný lidi, tak jsem ji zavolala, protože jsem myslela, když jsme měla mýho otce jako profesora, že možná myslíme stejně. A vona řekla Madeleine, já nevím jak ti tohle říct, ale já jsem republikánkou. A já jsem řekla, Condy, jak můžeš bejt, měly jsme stejnýho otce. Tak jsme s tim spojený, ale myslíme trošku jinak, ale myslím si, že je ještě moc brzo ji hodnotit. Vono je to těžká práce, vona se do toho právě dostala a musíme čekat trošku.

Vladimír Kroc: K tomu jménu. Vy jste se narodila jako Marie Jana Korbelová. Proč vám babička říkávala Madla?

Host (Madeleine Albrightová): No, víte, nevím vlastně, jenom, že jsem slyšela, že v tý době byla hra, která se jmenovala Madla v cihelně. A rozhodla se babička, že se ji to jméno líbilo. A pak mě vlastně řikali Madlenka, ale neměla jsem ponětí, jaký je to jméno a furt sem to psala jinak. Než pak jsem byla ve škole ve Švýcarsku, tak jsem si našla jak se to píše. Ale mě se to jméno vždycky líbilo, tak jsem Madeleine. Ačkoliv jsem Marie Jana.

Vladimír Kroc: Teď už na mě tady gestikulují, že bychom měli ukončit náš rozhovor. Vy máte takový maratón přímo rozhovorů. Není to únavné? Baví vás to ještě neustále odpovídat na novinářské dotazy?

Host (Madeleine Albrightová): Ne, mě to vždycky bavilo a baví mě to. A moc ráda odpovídám a moc ráda jsem tady. A ráda trošku vysvětluju, co tady dělám, co ještě dělám a co si myslím. A to, co je báječný, je, že vlastně už nejsem ministryně a můžu si říct, co chci.

Vladimír Kroc: A co tedy teď v tuto chvíli děláte? Máte čas i se bavit na festivalu?

Host (Madeleine Albrightová): Ne, ale pro mě všecko je bavení. Já myslím, že včera večer to bylo krásný. Byla jsem moc ráda, jak lidi si vážili toho Roberta Redforda, teď odpoledne ještě si budeme dívat vokolo Varech a někam pojedeme a možná do kina a ještě nevim a pak zpátky do Prahy. A chci, Redforda moc se líbí Praha, a já vždycky říkám, jak je Praha krásná a Praha nikdy neklame.

Vladimír Kroc: Vy jste někde prohlásila, že je to nejkrásnější město v Evropě, ale já bych řekl, že možná na světě, ale...

Host (Madeleine Albrightová): Na světě, na světě, a to co je zajímavý, my, když jsme bydleli v Americe, tak jsme bydleli v Denveru v Colorada a moje máma vždycky říkala - jsou dvě báječný města na světě. Denver a Praha.

Vladimír Kroc: Poslední otázka. Když jste se vrátila k osobě Roberta Redforda. On skoro s nábožnou úctou se vyjadřoval o Václavu Havlovi. Požívá náš bývalý prezident takového obdivu ve státech všeobecně?

Host (Madeleine Albrightová): Ano. A von tam teď byl dva měsíce a bydlel za rohem, což bylo báječný a já jsem měla několik večeře a takových setkání pro jiný lidi s ním. A každej chtěl na to přijít a lidi si opravdu vážej a myslej si, že je to opravdu moudrej člověk. A i to, co řek a to, co psal, a ano, vážej si ho a já myslím, že von to, co udělal zaprvé pro Československo, pak pro Čechy, to vznešlo celej národ a já myslím, že si všecky Češi můžou vážit toho, že Václav Havel byl prezidentem a dycky bude prezidentem.

Vladimír Kroc: Já vám děkuji za rozhovoru. To byla v Českém rozhlasu 1 - Radiožurnálu v pořadu O kom se mluví Madeleine Albrightová. Ať se vám daří. Na shledanou.

Host (Madeleine Albrightová): Děkuju vám, děkuju. Na shledanou.

Posloucháte Český rozhlas 1 - Radiožurnál. Živé telefonáty, které teď budeme vysílat, nejsou redigovány a vyjadřují osobní názory posluchačů.

Vladimír Kroc: Cítím potřebu v tuto chvíli říci, že jsme rozhovor s Madeleine Albrightovou předtáčeli na začátku festivalu, kdy byla přítomna tady v Karlových Varech. Proto jsme pochopitelně nemohli reflektovat poslední události v Londýně. Připomenu, že série explozí dnes zastavila dopravu ve středu města. Byly potvrzeny informace o vážně zraněných. Úřady zatím nepotvrdily zprávu, že bylo i několik mrtvých, ale je to velmi pravděpodobné. V Londýně zasedá kabinet, očekává se projev ministerského předsedy. V ulicích jsou policisté a příslušníci dalších záchranných služeb. Podrobnosti uslyšíte ve zpravodajských relacích. V té nejbližší ve třináct hodin. Ale teď, i když pro vás vysíláme z Mezinárodního filmového festivalu v Karlových Varech z hotelu Thermal, kde právě jsme natáčeli rozhovor s bývalou ministryní zahraničních věcí Spojených států, Madeleine Albrightovou, tak nám můžete volat svoje postřehy a názory na to, co jste před chvílí slyšeli. K dispozici jsou vám telefonní čísla 221 552 155 nebo 221 552 255. Máme prvního posluchače. Dobrý den.

Názor posluchače: Dobrý den, Moštěk Budějovice. Pane redaktore, myslím si, že Madeleine Albrightová je takovej novodobej propagátor Spojených států a Havaje, jako by Goebels. A podobně bych chtěl říct. Jestliže prezident Gottwald byl za zločiny justiční padesátých let prohlášen za zločince, prezident, tak myslím si, že za justiční zločiny po roce 90 by měl být jako prezident prohlášen za zločince i prezident Havel. Poněvadž justiční zločiny padesátých let a justiční zločiny devadesátých let a dneška jsou úplně stejné. Takže jestliže jeden prezident je prohlášen za zločince, tak za justiční zločiny musí být prohlášen každý prezident.

Vladimír Kroc: Přiznám se, že nevím konkrétně, jaké justiční zločiny máte teď na mysli, tedy po devadesátých letech. Slyšeli jsme váš názor. Dáme prostor dalšímu posluchači. Dobrý den.

Názor posluchače: Surovec. Dobrý den.

Vladimír Kroc Dobrý den.

Názor posluchače: No, já bych souhlasil s tím předřečníkem. A dodal bych k tomu. Já jsem se sešel s členy Charty 77, s osobníma přátelama Václava Havla a oni měli podezření, že Václav Havel byl spolupracovníkem STB a vždycky, když Havel věděl, kde jsou chartisti, tak je STB vybralo. A mám na vlastní zkušenosti s tím, co se dělo okolo Václava Havla, že tyto informace jsou skutečné, jo, a co se týká naší justice, které bylo před tím. Podával jsem třeba trestní oznámení na ministra spravedlnosti. Podával jsem trestní oznámení na tři státní zástupce. A všechno se smete pod stůl a díky tomu, že skutečně, jak jsem volal asi před týdnem nebo čtrnácti dny, kdy tam byl ten komunista, řekl - zvolili tyto soudce, kteří byli členy zločinecké organizace, naši dva prezidenté. To nejsou naši dva prezidenti...

Vladimír Kroc: Dobře. Pojďme už dát prostor dalšímu posluchači, protože já bych rád v tuto chvíli připomenul, že nikoli Václav Havel, který byl taktéž hostem Mezinárodního filmového festivalu v Karlových Varech, ale Madeleine Albrightová, tedy bývalá tedy bývalá ministryně zahraničních věcí Spojených států amerických, byla hostem pořadu O kom se mluví. Já poprosím, bude-li to možné, aby další volající se soustředili spíše na tento objekt našeho zájmu v tuto chvíli. Uvidíme, jaký bude další názor. Dobrý den.

Názor posluchače: Dobrý den, Peterka. Prosím vás, jenom jsem chtěl připomenout roli Madeleine Albrightové v bombardování Jugoslávie a považuji ji za stejného válečného zločince jako George Bushe a nebo i Václava Havla. Děkuji.

Vladimír Kroc: Dobře, na shledanou. A můžeme pokračovat.

Názor posluchače: Dobrý den, jsem to já?

Vladimír Kroc: Jste to vy.

Názor posluchače: Dobrý den, Martin. Mě se líbí ten ekologický aspekt, ten důraz kterej kladla paní Albrightová na ekologii. Takže děkuju. Na shledanou.

Vladimír Kroc: Děkujeme též. Na shledanou. A teď se nám vlastně zrychlily ty telefonáty, takže kdo je tam dál?

Názor posluchače: Dobrý den, u telefonu posluchačka z Prahy.

Vladimír Kroc: Klidně se můžete představit, jestli se vám chce.

Názor posluchače: No upřímně řečeno nemohu, neb pracuji v jiném konkurenčním rádiu, nicméně zcela anonymně bych chtěla poděkovat paní Albrightové touto cestou za to, co všechno udělala pro nás pro všechny na celým světě i pro nás české občany a chtěla bych říct, že jsem šťastná, že pocházím ze stejné země, jako ona.

Názor posluchače: Děkujeme, na shledanou. Kdo je tam dál prosím?

Názor posluchače: Dobrý den, tu je Rychnovský, Ostrava. Prosím vás pěkně, naprosto se shoduji s předřečníky, mimo té dámy, která teď mluvila. Je to naprosto stejné. Paní Albrightová dělá slávu prezidentovi Havlovi v Americe, oni totiž nevědí, kdo to je, co to je za osobnost, tohleto. Oni neznají jeho věci, které tu prováděl, takže bohužel.

Vladimír Kroc: Tak, já bych jenom měl takovou technickou poznámku, budete-li nám volat a podaří-li se vám vstoupit do vysílání, prosím, ztlumte si přijímač, protože z technických důvodů je ten váš poslech maličko zpožděn a může to rušit vás jakož i posluchače.

Názor posluchače: Dobrý den, Kukačka. Prosím vás, já bych chtěl jenom říct, že mě velmi mrzí, že teda tady nemáme tu demokracii, kterou jsme si představovali. A mluví se vo korupci, ale tady jsou prostě největší zločiny. Tj. privatizace národního majetku v podstatě soudně nepřezkoumatelné. Čili z toho plyne potom absolutní svévůle a svémoc a bezodpovědnost prostě vládních představitelů a tam odtud se odvíjí potom korupce směrem dolů. A to mě mrzí.

Vladimír Kroc: Dobře. Na shledanou. Můžeme pokračovat.

Názor posluchače: Dobrý den, Nikermajer, Týnec nad Sázavou. Pane Kroc, já si vás hrozně vážím a zrovna tak si vážím jak paní Albrightový, tak pana Havla a jsem hrozně rád, co všechno prostě udělali pro naši zemi. Je mi smutno prostě z těch názorů, který jsem slyšel teda z kraje tý telefonický části a já naopak zase se klepu zimou prostě, když si vzpomenu na zločiny z 50. let a je mi jasný, že kdyby třeba v tý době tady byla paní Albrightová, tak by to tady asi takhle nevypadalo. Takže moc ji zdravím, moc za všechno děkuju a myslím si, že každý člověk na světě je omylnej, takže máme právo vždycky na chybu, ale myslím si, že to dobré určitě převažuje. Díky.

Vladimír Kroc: Na shledanou. A můžeme přijmout další hovor, dobrý den.

Názor posluchače: Bartoníčková, Ústí nad Labem. Dobrý den. Tak já bych chtěla jenom říct, že jsem byla v Karlových Varech a s paní Albrightovou jsme si zamávali do auta a moc jí děkuju za všechno, co pro nás udělala, děkuju, na shledanou.

Vladimír Kroc: Na shledanou a hezký den do Ústí nad Labem. Kdo je tam dál?

Názor posluchače: To jsem já?

Vladimír Kroc: To jste vy.

Názor posluchače: Hůla, dobrý den. Já bych chtěl jenom ty, co kritizujou bombardování Jugoslávie, upozornit, pojďte žít na Slovensko, do Maďarska, že kdyby Američani nebombardovali Jugoslávii, tak by se dneska nejspíš bojovalo na maďarsko-slovenskejch a maďarsko-rumunskejch hranicích a to, co ty první dva páni říkali, to je humus a já se velice omlouvám Českému rozhlasu, já je můžu označit jedině za kretény. Promiňte, na shledanou.

Vladimír Kroc: Vy jste se sice omluvil, ale to slovo nemuselo padnout, myslím si, že můžeme zachovat určitou úroveň. I tak hezký den, na shledanou. A když se tak dívám na hodiny, odhaduji, že bychom mohli zvládnout ještě poslední tři telefonáty. Dobrý den.

Názor posluchače: Dobrý den, tady Václav z Moravy. Já bych se chtěl paní Madeleine Albrightové omluvit za ty první dva, tři posluchače, co tam volali, prostě to je špína a hnus komunistický a já bych jí chtěl popřát hodně zdraví, štěstí, klidu a pokoje, ať se jí v práci daří prostě a celý náš národ může být hrdej, že máme takovou rodačku. Bůh jí žehnej. Na shledanou.

Vladimír Kroc: Děkujeme, na shledanou. Já myslím, že ale paní Albrightová ze své praxe je na kritiku jistě zvyklá. Máme předposlední telefonát, dobrý den.

Názor posluchače: Dobrý den, tady Milan Melichar z Neratovic. Já bych chtěl paní Albrightový popřát hodně zdravíčka, jsem rád, že přišla do rozhlasu a že nám trochu pověděla o sobě. Děkuju, na shledanou.

Vladimír Kroc: Na shledanou, vy jste byl stručný. Tak uvidíme, jak se nám rozhovoří ten poslední volající. Dobrý den.

Názor posluchače: Ten se moc nerozhovoří, dobrý den. Lexa, Chomutov. Já bych jenom chtěl říct, že jsem hrozně rád za ty lidi, který mluvili, myslím, že první dva nebo první tři, ale z jinýho důvodu. A sice jenom proto, že aspoň lidi nebudou nikdy zapomínat na to, kdo tady ještě s náma v tý republice žije, bohužel.

Vladimír Kroc: Je to všechno?

Názor posluchače: Všechno, děkuju.

Vladimír Kroc: Tak vy jste udělal tečku za dnešním vydáním pořadu O kom se mluví. Bylo takové zvláštní, protože jsme ho pro vás vysílali z Karlových Varů, kde pokračuje 40. Mezinárodní filmový festival. V jeho úvodu byla naším hostem bývalá ministryně zahraničních věcí, Madeleine Albrightová. Měli jsme možnost s ní natočit rozhovor, tak jsme vám ho dnes nabídli tedy v plném znění.

Autorizovaným pořizovatelem elektronického přepisu pořadů Českého rozhlasu je ANOPRESS IT, a.s. Texty neprocházejí korekturou.