Madeleine Albrightová, bývalá ministryně zahraničí USA

Host (Madeleine Albrightová): Dobrý den, moc mě těší. Ne, ne, nepožádala. Já myslím, voni maj svoje nápady, proto nechtějí věci dělat. A já jsem moc hrdá Američanka a chtěla bych pomoct, jak můžu, ale já s nějakýma věcma nesouhlasím a voni nesouhlasej s tím, jaký věci, co jsme my dělali.

Moderátor (Jan Pokorný): Takže říkáte, že chcete pomáhat, jak můžete. Jak můžete pomáhat a jak pomáháte?

Host (Madeleine Albrightová): Víte co, já moc věřím demokracii a myslím si opravdu, že kdyby každej člověk na světě mohl dělat rozhodnutí o svým životě, že by to dělal. A že lidi chtějí rozhodovat a chtějí myslet potom, jak jejich vlády budou fungovat. Tak já pomáhám tím, já jsem předsedkyně jedný organizace, která vlastně byla začatá pod prezidentem Reaganem. A je to demokratickej institut, který pomáhá v tom, aby lidi rozuměli demokracii. Tak pracujeme taky v Iráku, v Afghánistáně a v jiných místech, abychom lidem pomáhali učit dělat volby, psát konstituce a tak dále. Tak tak pomáhám.

Moderátor (Jan Pokorný): A co když vám někdo namítne, že vy vlastně tu demokracii importujete, že ji vyvážíte i do míst, kde po ní není až taková poptávka, protože tam jsou jiné tradice, jiná mentalita.

Host (Madeleine Albrightová): Já řeknu, že to není pravda. To víte, že, to jsem právě řekla naschvál, že si myslím, že každej v Číně, nebo jak si každej myslí, že v Asii lidi nechtějí být demokrati. Já tomu nevěřím. A já si myslím, že není jenom americkej model. Například my jsme přijeli sem v 90. roku, abychom pomáhali, jak můžeme, například psát volební zákon. A to jsme sem přivezli experti ze všech zemí, a ne jenom z Ameriky. Tak já myslím, že demokracii se můžou podporovat. A že člověk musí bejt senzitivní na to, co se děje v zemi, ale že demokracie nemůže bejt daná shora, ale musí to vzrůst spolu. A že lidi musej aspoň, že můžou a kdyby chtěli, že člověk se potom může učit.

Moderátor (Jan Pokorný): Dá se občas v odůvodněných případech ta demokracie šířit ohněm a mečem?

Host (Madeleine Albrightová): Já myslím, že ne. To právě myslím, že to je problém. A že to, co se může udělat, je pomoct lidem, který maj hroznej život z moci. Například to jsme udělali v Kosově, aby se tam nezabíjeli lidi a ten etnická čistka neprocházela. Ale já myslím, že to je těžký, udělat demokracii mocí.

Moderátor (Jan Pokorný): Byla jste kromě jiného tady v České republice i na konferenci Fórum 2000, kde i letos řečníci přemýšleli o globalizaci, o bohatých a chudých. Vzpomenete si v téhle souvislosti někdy na takové staré české přísloví, řeč se mluví a voda teče?

Host (Madeleine Albrightová): Rozumím tomu, ano. A myslím, že tohle je problém. Že lidi, já to taky říkám, ne zrovna tak, ale že akce mluvěj víc než slova. A že nějaký věci, musíme s tím pomoct, ale jen mluvit do věcí, to nepomůže. A že musíme pracovat ve všech možných zemí, vlastně to se děje teď. Takovej rozdíl mezi chudýma zeměma a bohatýma. A se musí nějak spravit. Ta globalizace není něco, co člověk může říct, nechci globalizaci. Globalizace je. A musí člověk se rozhodnout, jak vlastně to, co s tím dělat, jak to vyrovnat. A já myslím, že ty bohatý země maj, že musej pomáhat těm chudejm. Ale je to těžký, protože jsou trhy a všemožný věci. A lidi nechtějí votevřít svůj trh, hlavně, i Američani nechtěj. Ale já myslím, že musí se dávat peníze, musí se pomáhat, protože nakonec všechny ztrácíme, když se například jako v Bolívii nebo jinde najednou vyhoděj prezidenta, protože jsou chudý.

Moderátor (Jan Pokorný): A musejí se i odpouštět nebo takhle, měly by se i odpouštět dluhy?

Host (Madeleine Albrightová): No nějaký, tohle je vždycky moc těžká otázka. Já jako myslící člověk bych si myslela, že by se měli. Ale ono to není tak lehký. Protože když se vodpustí nějakej dluh, ne pro nejchudší zem, ale pro tu takovou trošku bohatější, tak oni maj všemožný problémy s mezinárodním kreditem, a tak dále. Například jedna otázka pro nás vždycky byla v Nigérii, která je vlastně zem, která by mohla bejt bohatá, protože má naftu. Ale byla tam korupce a ten prezident chtěl, abychom odpustili ten dluh, ale všemožný ty bankéři řekli, to nechce, to byste neměli, protože pak úplně ztratíte mezinárodní kredit a nikdy vám nic nikdo nebude půjčovat, protože vy vlastně máte peníze.

Moderátor (Jan Pokorný): Hostem dnešního Radiožurnálu je bývalá ministryně zahraničí Spojených států Madeleine Albrightová, vy sama jste, paní Albrightová, před šesti lety prohlásila, že Spojené státy neustoupí v otázce posuzování výzbroje Iráku. Mezitím Saddám Husajn padl, zbraně hromadného ničení se nenašly. Může se to svým způsobem stát tématem předvolební kampaně ve Spojených státech před prezidentskými volbami?

Host (Madeleine Albrightová): Já myslím, že se to asi stane. Ale to se nikdy neví, ale debata o tom, proč ta válka. Já sama jsem vždycky řekla, že rozhodně proč, protože jak jste řek, já jsem řekla stejný věci proti Saddámu, protože to byl příšernej diktátor. Ale já jsem nikdy nerozuměla, proč teď, protože jsem si myslela, že jsme se měli víc soustřeďovat na Afghánistán a zbytku terorismu. A že Irák vlastně, Saddám byl v krabici. Že jsme tam bombardovali a tak dále, měli jsem sankce proti němu. A že jsme se měli soustřeďovat na Afghánistán. A co pak? Byla otázka. A to je teď vidět, že opravdu byla otázka. Pravda je to bude moc záležet na tom, co se stane. Teď já si myslím, že věci jdou trošku líp. A já jsem moc ráda, že v tom OSN ta rezoluce přišla. A že teď víc zemí bude pomáhat, doufám, že teď v Madridu, až se všecky sejdou podívat se, kdo vlastně bude pomáhat. To je důležitý. Taky jsem četla, že bude zařízená nějaká metoda, aby ty peníze šly do mezinárodního nějakého fondu a ne, aby to Američani vyřídili sami. Což myslím, že pomůže, aby jiný taky pomáhali. A já myslím, že když to všecko půjde dobře, tak to nebude otázka volební. Ale když tam bude jeden Američan nebo dva umírat denně, tak to bude problém. Když to bude stát hrozně moc peněz, tak to bude problém. A tak se uvidí. A teď my máme debaty vevnitř v Demokratický straně, my máme devět kandidátů, tak voni to mezi sebou debatujou.

Moderátor (Jan Pokorný): Proč mezi těmi devíti není Madeleine Albrightová?

Host (Madeleine Albrightová): Protože já nejsem narozená v Americe. A Ústava americká říká.

Moderátor (Jan Pokorný): Ale vedou se debaty i o tom, že by změna americké Ústavy v tomhle smyslu mohla být?

Host (Madeleine Albrightová): Ano, vedou se. A moc se divím, musím říct. Protože se nevedly předtím. Ale já myslím ne kvůli mně, ale je to dobrej nápad. Protože Amerika je vlastně teď zem emigrantů. A ono to bylo napsáno, když se báli, že Angličani tam vsaděj nějakého krále. Ale teď je to dobrý. A já myslím, že je možný to napsat, že lidi, který tam bydlej víc než 30 let nebo nějakou dlouhou dobu.

Moderátor (Jan Pokorný): Takže možná někdy časem třeba i kalifornský guvernér?

Host (Madeleine Albrightová): Třeba.

Moderátor (Jan Pokorný): Říká Madeleine Albrightová. V den, kdy jste se stala ministryní zahraničí Spojených států, napsal britský list The Times na vaši adresu, cituji: Její velmi neomalený jazyk působil potíže jak americkým spojencům, tak nepřátelům. Musel vás, paní Albrightová, Bill Clinton mírnit, když jste měla na jazyku otevřenější formulaci stanoviska?

Host (Madeleine Albrightová): Nikdy a jemu se to moc líbilo. A řekl, že nějaký věci, která já jsem řekla, byly nejlepší věci, který vlastně byly řečený. A že já jsem, to nikdy. To si mysleli, já nevím, jak to bylo, někdo to tak řek, hlavně ty, kterým jsem to řekla. Kterým se to nelíbilo.

Moderátor (Jan Pokorný): A dokonce i jeden, že vás přerušuju, ze Saddámových synů.

Host (Madeleine Albrightová): A Saddám sám řekl, že jsme had, příšernej, a tak dále. Ale já jsem se rozhodla, že jsem trošku míchala to, že když jsem někde přijela, tak jsem byla docela příjemná, hodná. A pak jsem vždycky řekla, já jsem, mě to trvalo dlouho, se sem dostat. Je to dlouhá cesta. A proto musím s váma bejt otevřená. Pak jsem řekla, co jsem si myslela.

Moderátor (Jan Pokorný): Otevřenosti nepostrádá ani ta vaše knížka, kterou mám tady vedle sebe. Píšete tam otevřeně například o tom, jak jste se angažovala ve volbě či vlastně nezvolení generálního tajemníka Organizace spojených národů a o dalších takových diplomatických jevech, které se příliš na odiv nevystavují. Už máte nějaké reakce?

Host (Madeleine Albrightová): Zatím ne, ale já myslím, neslyšela jsem. Ale já myslím, že to je jeden člověk, on napsal svoji knihu, kde ukázal, že mě hrozně neměl rád. Asi měl důvod, protože já jsem myslela, že čas pro něho. To co bylo s ním je, že on byl kandidát kompromisů vlastně. A slíbil, že nebude mít víc než jeden mandát. Což se rozhodlo brzo, že ten slib nedodrží. A taky já myslím, že byl špatnej takovej v obličeji v OSN, v Americe. A já myslím, že nejlepší generální sekretář od tý doby, je ten Koffi Annan. A já jsme moc hrdá na to, že jsem měla něco s tím, že byl zvolenej.

Moderátor (Jan Pokorný): Možná z té vaší knížky někde mezi řádky, někdy i v řádcích je zřejmé, že vrcholní světový politici v dnešním mediálním světě stávají se pro část veřejnosti jakoby takovými postavami ze seriálů. Jako by to bylo tak, že v televizi se hraje politické divadlo. A v kuloárech dojednávají konkrétní politická řešení. Proč to tak je?

Host (Madeleine Albrightová): Já myslím proto, že politika je komplikovaná. A já myslím, že člověk nemůže v tom lhát. Ale ne všecko není vidět jasně na začátku. Je takový říkadlo, že například je to, jak když člověk dělá párky. To není tak hezký, jak se to dělá, ale nakonec to chutná a vypadá. Ale voni jsou nějaký věci, který musí bejt dělaný v kuloárech a tak dále. A já myslím, že nakonec demokracie musí bejt vopravdu otevřená vo tom, co rozhodla, jak to rozhodnutí bylo udělaný. Ale jak se to dělá, je to trošku v tom momentu, to člověk musí vopravdu mít. A rozhodování s lidma. A opravdu se trošku o to prát. Já myslím, že lidi si myslej, když se perou mezi sebou lidi ve vládě, že je to hrozná věc, to není, tak to má bejt. Já vždycky mluvim o tom, že ty vajíčka se musej rozbít a pak se dělá omeleta. Ale musej bejt rozbitý, aby něco se z toho udělalo.

Moderátor (Jan Pokorný): Myslíte si, že je to příměr, který se dá použít třeba i na nynější vztahy mezi Francií, Německem a Spojenými státy?

Host (Madeleine Albrightová): Já myslím, že to šlo trošku moc daleko. A že vlastně vždycky jsou nějaký spory mezi Evropou a Amerikou. Ale to co se stalo a taky vždycky bylo proti Evropě nějaký lidi v Americe a proti Americe nějaký lidi v Evropě. A to co je teď špatný je, že ty dvě věci se staly dohromady. A já myslím, že taky osobní věci do toho spadly. Já věřím v osobní vztahy. Ale když najednou se lidi na sebe rozloběj tak, jak Chirac a Bush se rozzlobili. Nebo Schröder a Bush se rozzlobili, tak to pak nepomáhá. A doufám a taky věřím, že trošku se věci teď spravujou. Že vlastně to, že hlasovali pro to, co Američani chtěli v OSN, je moc důležitý. A že to pomůže tomu. I když nesouhlasili s tím, jak ta irácká válka začala, že jsme, kde jsme. A teď je opravdu potřeba, aby víc zemí tomu pomáhalo.

Moderátor (Jan Pokorný): Vy sama a to vaše firma Albright Group jste se angažovaly například i mezi Severní a Jižní Koreou. Je to tak?

Host (Madeleine Albrightová): Já sama a ne Albright Group. Já když jsem byla ministryní.

Moderátor (Jan Pokorný): Proto se vás ptám na závěr našeho rozhovoru, kdy jak jsem předeslal, jste teď na stanici, která vysílá hlavně aktuální zpravodajství a publicistiku. Když americký prezident Bush přiletěl z Filipín do Thajska, tak opět ujistil, že Spojené státy nemají ani v nejmenším v úmyslu napadnout Severní Koreu. Jak vy vidíte vývoj téhle situace v téhle oblasti?

Host (Madeleine Albrightová): Já myslím, že je to opravdu nejnebezpečnější místo na světě. A já jsem ta nejvyšší Američanka, která tam byla v Pchjongjangu mluvila jsme s Kim Čong-Il, on je diktátor příšernej, lidi tam hladověj, je to hrozný místo. Ale my jsme začali s ním mluvit, protože jsme mysleli, věděli jsme, že měl nějaký jaderný prostředí. A že měl programy na to. A proto jsme chtěli mít nějaký zařízení s ním. Ale není, že není informovanej, ale von je izolovanej a vidí všecko jenom ve svým malým světě. A já myslím, že si Amerika musí dát pozor, aby vlastně pořádně s ním mluvila. Já myslím, že to není špatný, s ním mluvit a mít diplomatický kontakty. A já jsem ráda, že Bushova administrativa se rozhodla mít diplomatický kontakty. Ale je to taky důležitý, co prezident Bush řekl. Protože já si myslím, že Kim Čong-Il mohl opravdu špatně číst to, co se stalo v Irák. Protože kdybych já byla v jeho pozici, tak já bych viděla v tom, že my máme invazi země, která nemá jaderný zbraně. A možná na to myslí. A ne, nešli jsme proti těm, který je maj, Rusové nebo Čína. Tak proč vlastně si neudělat tu jadernou možnost. Tak já myslím, že to je důležitý, co prezident Bush řekl.

Moderátor (Jan Pokorný): Hostem Radiožurnálu byla dnes bývalá ministryně zahraničí Spojených států Madeleine Albrightová, děkuju za návštěvu, hezký den.

Host (Madeleine Albrightová): Děkuji mockrát vám.

Autorizovaným pořizovatelem elektronického přepisu pořadů Českého rozhlasu je ANOPRESS IT, a.s. Texty neprocházejí korekturou.