Má výroba vína budoucnost? V okolí Bratislavy opět ožívají kdysi zpustlé vinohrady

Dá se uživit výrobou vína? Mladý slovenský vinař si dává deset let na to, aby to zjistil.

Svätý Júr pár kilometrů od Bratislavy byl kdysi vyhlášenou vinařskou oblastí. Po revoluci v roce 1989 ale vinohrady začaly pustnout, skoro nikdo se o ně nestaral. Stejně jako o vinné sklepy.

Až zhruba před deseti lety začaly pomalu ožívat. Dnes je v obci více než třicet vinařství a pozemky s vinohrady patří k nejdražším na Slovensku. Výrobu vína tady zkouší i ti nejmladší vinaři.

Čtěte také

Práce na vinohradu – podřadná práce?

Hbité ruce Michala Bažalíka prostřihávají dlouhé výhonky Frankovky modré. Jsme na vinohradu, o který se začal před lety starat. Na rozdíl od jiných lidí z obce, kteří doufají, že se změní územní plán a z míst určených pro pěstování vína se stanou obytné zóny.

„Lidé často nenávidí práci ve vinohradu. Možná, když byli malí, tak je rodiče do toho nutili, mají nějakou negativní zkušenost. Považují to za podřadnou práci. Je pro ně lepší vinohrad prodat za velké peníze na stavební pozemek. To je ale podle mě krátkozraké.“

Michal Bažalík začal víno vyrábět teprve před rokem, kdy naplnil první tisíce lahví vlastní produkcí. „Pro mě to byla přirozená cesta. Vystudoval jsem vinohradnictví a vinařství v Lednici na Moravě a tady jsme měli kus vinohradu. Začal jsem se o něj starat, abych v praxi viděl, co se vlastně učím. A po škole jsem se rozhodl tomu věnovat naplno.“

Mladý slovenský vinař si dává deset let na to, aby zjistil, zda se uživí výrobou vína

Vinohradnictví se stále častěji věnují i mladí lidé

Sväty Júr i díky takovým nadšencům žije. Někdo vyrábí víno, jiní se zase starají o kulturu. Jako třeba Stano Endek.

„Trochu to tady ožívá a já s potěšením sleduji, že přibývá mladých lidí, kteří se věnují vinohradnictví. Je totiž plno lidí, kteří dělají víno, ale nemají vlastní vinohrad.“

Stano Endek pořádá ve Svätém Júru festival Umění a Víno. Snaží se, aby vinařský kraj na úpatí Malých Karpat ožil. „Snažíme se otevírat domy, které jsou vzácné, historické, unikátní a které jsou zavřené a lidé se do nich nedostanou. Chátrají nebo mají nevypořádané majetkové vztahy.“

„Chtěl bych uživit rodinu a vytvořit tradici“

Stojíme před domem číslo popisné 12, který je v průvodci obce označený jako typický příklad domu pro vinaře. Vstupujeme dovnitř a za dřevěnou bránou se najednou ukáže velký dvůr, vstup do vinného sklípku. „Je to renesanční dům ze 16. století, ale základy domu a sklepa jsou gotické,“ říká pan Endek.

Čtěte také

V jednom takovém starém sklepě se teď rodí i příběh vinaře Michala Bažalíka. Má před sebou dlouhou cestu. Pracuje na vlastním vinohradu a pronajímá si postupně další. Dává si deset let na zkoušku a pak uvidí.

„Ideální představa je taková, že bych chtěl mít hrozny jen ze svých vlastních vinohradů. Chtěl bych mít svůj prostor a technologii, kde bych mohl víno zpracovat. Chtěl bych, aby to uživilo rodinu a vytvořil jsem tradici malého rodinného vinařství.“

Mladý slovenský vinař si dává deset let na to, aby zjistil, zda se uživí výrobou vína
autor: pev
Spustit audio