Lvice, která dala jméno usedlosti ve filmu Volání divočiny, ve skutečnosti žila v divočině

Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Dům se jmenuje po lvici Else, která zde však nikdy nebyla

V dobách, kdy jsme o cestování mohli jen snít, uchvátily mnohé knihy Joy a George Adamsonových. Diváci veleúspěšného filmu Volání divočiny, kteří se dojímali příběhy lvice Elsy, snad ani netušili, že autorka literární předlohy Joy Adamsonová se vlastně narodila ve slezské Opavě. Co však ví každý, je to, že to byly právě její knihy, které probudily civilizovaný svět k odpovědnosti za ničení divoké přírody nejen v Africe.

Z korun mohutných stromů se ozývá zpěv ptáků. Koncertu přizvukují opeřenci z blízkého jezera. Jeho hladina probleskuje mezi zeleným porostem. Na mýtině stojí přízemní bílý dům s prostornou verandou. Tady žili manželé Joy a George Adamsonovi.

Elsamer podle lvice Elsy

Dům na břehu jezera Naivasha byl postaven na začátku šedesátých let. Adamsonovi jej koupili v roce 1967. To už byli opravdu slavní.

Čtěte také

Díky jejich knihám se o africkou přírodu začal zajímat celý svět. Nesmrtelný příběh o lvici Else byl zfilmován a Joy Adamsonová se stala celosvětovou celebritou. Spolu se svým mužem nicméně dál trávila většinu času v africké buši, kde se starali o divoká zvířata – především velké šelmy. Ta nejslavnější z nich, lvice Elsa, dala jméno i usedlosti na břehu jezera: Elsamer.

„Tady je jídelna,“ ukazuje Johnson Kianda, správce domu manželů Adamsonových, a dále provází jejich usedlostí. „Všechno je původní, nic se neměnilo: křesla, stoly, koberce ani knihy v knihovně. Obrazy malovala paní Joy. Byla velmi dobrou malířkou. Namalovala přes sedm set obrazů, které zachycují život domorodých kmenů. Ty jsou většinou v národním muzeu v Nairobi. My tady máme například studie květin a ryb. A tady je obraz malé Elsy, jak leží na pohovce,“ upozorňuje na detail.

Z domu je dnes muzeum

Slavná lvice, která dala domu jméno, v něm však nikdy nebyla. Její příběhy se odehrávaly v divočině na severu Keni. Tady v Elsameru Adamsonovi žili, pokud nebyli zrovna v buši. Zde přijímali své hosty a psali knihy, které následovaly po vydání veleúspěšných příběhů lvice Elsy.

Zařízení domu je od smrti George Adamsona nezměněno

Dnes je dům přeměněn v muzeum, kde jsou osobní předměty manželů Adamsonových, od psacích strojů po fotografie a malířskou soupravu paní Joy. Především tu nechybí její literární dílo.

Johnson Kianda tvrdí o knihách Joy Adamsonové, že jsou stále oblíbené jako v době svého vzniku: „Když se podíváme na počty knih, které prodáme, stále jsou oblíbené. Po návštěvě tohoto domu málokdo odolá, většinou návštěvníci odjíždějí s Elsinými příběhy. Každoročně je to přitom přes tři tisíce lidí.“

Láska k přírodě se jim stala osudnou

Láska k africké přírodě se nakonec manželům Adamsonovým stala osudnou. Před domem stojí landrover, ve kterém zemřel George Adamson. Ve dveřích auta je patrno stále několik průstřelů.

Na landroveru jsou stále vidět stopy po kulkách

„Auto uchováváme jako památku na George Adamsona a na jeho smrt. Když jako vrchní strážce zvěře odešel do penze, odstěhoval se do odlehlé části Keni, kde se věnoval lvům. Ošetřoval zvířata zraněná pytláky a pouštěl je zpátky do přírody. Dostal se však do konfliktu s místními lidmi, chovateli dobytka. Pro ně byli lvi nepřátelé. Pytláci si na něj jednou počkali a jeho auto zasypali kulkami. Zemřel George i jeho dva přátelé,“ vzpomíná správce Elsameru.

To už však George Adamson v Elsameru nežil. Po smrti své ženy Joy, k níž došlo o devět let dřív, se sem už nevrátil. Zůstal v Koře, v buši na severu Keni. Po jeho smrti připadl dům nadaci, kterou společně založili. Ta se stará o divoká zvířata i osvětu.

Dům na břehu jezera je dnes muzeem. Zájemci zde však mohou i přespat nebo posedět u krbu. U stejného krbu, kde sedávala Joy Adamsonová se svým manželem.

autoři: Jaromír Marek ,
Spustit audio

Související