Luděk Niedermayer, bývalý viceguvernér ČNB

Luděk NIEDERMAYER, ředitel auditorské společnosti Deloitte, bývalý viceguvernér České národní banky:
Hezké odpoledne.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Není vám, mimochodem líto, že tu krizi zažíváte teď z tohoto postu spíš komentátora těch ekonomických věcí a ne na postu viceguvernéra Centrální české banky?

Luděk NIEDERMAYER, ředitel auditorské společnosti Deloitte, bývalý viceguvernér České národní banky:
Já jsem si užil zajímavý krizový čas v roce devadesát sedm, ta krize české koruny se nás dotýkala přece jenom jaksi bytostněji. Určitě to, že už nejsem v Centrální bance mi dává větší možnost se vyjádřit k věcem poněkud upřímněji a nezávisleji, takže celkem mi to nevadí.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Mimochodem, je to zajímavý čas teď pro ekonoma? Sledovat to, jakým způsobem, jakým mechanismem ta krize žije?

Luděk NIEDERMAYER, ředitel auditorské společnosti Deloitte, bývalý viceguvernér České národní banky:
No, nepochybně, protože pokud před pár týdny se zdál ten termín největší finanční krize od třicátých let nadsazený, tak bych řekl, že v těchto dnech se ukazuje, že nadsazený není a je to zajímavé. Nicméně jako každý občan hlavně doufám, že to dobře dopadne.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
A dobře dopadne, znamená co?

Luděk NIEDERMAYER, ředitel auditorské společnosti Deloitte, bývalý viceguvernér České národní banky:
S minimálními náklady. To, že ty škody budou a nebudou malé, o tom není pochyb, není pochyb o tom, že světová ekonomika zpomalí, ale je otázka, jak dlouho ten problém bude trvat.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Když už jsme se zmínili o tom záchranném, řekněme, pásu, který se chystala americká administrativa hodit do celého finančního systému, těch sedm set miliard, tak jaksi ke střevům toho plánu se ještě dostaneme, ale, je to opravdu záchranný pás, takže bez něho ta krize půjde ještě daleko hlouběji? Je to opravdu tak důležité?

Luděk NIEDERMAYER, ředitel auditorské společnosti Deloitte, bývalý viceguvernér České národní banky:
Ty věci už došly opravdu hodně daleko a spíš byste se mohl zeptat, jestli to, co se dělo v Evropě přes víkend, jestli je to opravdu nezbytné a zdá se, že to nezbytné je, protože v tom finančním systému chybí to nejzákladnější, bez čeho finanční systém nemůže fungovat a to znamená určitá míra důvěry. Jste na začátku velmi správně zmínil horskou dráhu, já si třeba myslím, že dneska akcie zřejmě budou koregovat částečně ten včerejší pokles, protože trhy jsou ...

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Už, už, už se tak děje přes den.

Luděk NIEDERMAYER, ředitel auditorské společnosti Deloitte, bývalý viceguvernér České národní banky:
... trhy jsou prostě masivně nervózní, reagují nadměrně na každou zprávu a začínají být nervózní i vkladatelé, a to je to, co obrazně řečeno, zlomilo vaz některým evropským bankám.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
K tomu všemu se rozhodně ještě dostaneme, ale věci ve finančním sektoru a ekonomickém sektoru se dějí i přímo v České republice. Zeptám se úplně jednoduchou otázku, to, co se teď děje kolem společnosti, sklářské společností Bohemia Crystalex Trading, tedy, řekněme možné lavírování mezi krachem a přežitím velké sklářské společnosti, velkého sklářského koncernu, je to důsledek té globální krize, nebo to je důsledek něčeho jiného?

Luděk NIEDERMAYER, ředitel auditorské společnosti Deloitte, bývalý viceguvernér České národní banky:
Ano i ne. Ano proto, protože ta firma, teda respektive ne proto, že ta firma zřejmě je vlastnicky trochu problematická, zřejmě je finančně slabá a ano proto, protože není náhodou, že v této době banky začínají být opatrné na peníze, které takovýmto firmám půjčily a také proto, myslím si, že obrazně řečeno znovu, vaz zlomila této firmě apreciace koruny a ty velké výkyvy koneckonců ...

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Pardon, a teď česky, apreciace koruny?

Luděk NIEDERMAYER, ředitel auditorské společnosti Deloitte, bývalý viceguvernér České národní banky:
... posílení české koruny, a proto, že ta souvisí také s událostmi na finančním trhu. Zřejmě Česká republika byla určitou dobu považována jako nějaký bezpečný přístav, což vedlo k posílení koruny, teďka už spíš vidíme věci, jako pokles likvidity na trhu, vysokou volatilitu a tak dále, a to samozřejmě podnikům nepřispívá. Ale ono tak bude vypadat, ta krize samozřejmě, a pevně tomu věřím, nebudou třicátá léta, nepodrazí to celou ekonomiku, ale začne to opravdu velmi nepříjemně doléhat na slabší články.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
To znamená, že tato sklářská společnost je jedním ze slabších článků?

Luděk NIEDERMAYER, ředitel auditorské společnosti Deloitte, bývalý viceguvernér České národní banky:
Nepochybně, zdá se, že to je jeden z nejslabších článků, a to jak z oblasti svého podnikání sklářským průmyslem, tak svojí, řekněme majetkovou situací a tak z finančního hlediska, kdy její úvěrové zatížení bylo opravdu velké.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Místopředseda Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže pan Rudolecký dnes odpoledne řekl agentuře ČTK, že stát by bez problémů mohl firmě finančně pomoci okamžitě, že by se to nijak nepříčilo pravidlům Evropské komise, která by případně takovou pomoc mohla napadnout jako nežádoucí, nebo protiprávní pomoc státu soukromé firmě. Ta otázka ale možná stojí jinak. Měl by stát takové firmě pomoct? Jenom podotýkám, že v tom nejhorším scénáři, který se tedy během dneška nepotvrzuje, ale v tom nejhorším scénáři by o práci mohlo přijít téměř sedm tisíc lidí.

Luděk NIEDERMAYER, ředitel auditorské společnosti Deloitte, bývalý viceguvernér České národní banky:
Já si myslím, že stát by obecně neměl pomáhat firmám. Ta pomoc těm bankám je vynucená nikoliv tím, že stát by měl více rád banky, ale u těch bank právě hrozí ten dominový efekt, že každá jedna kostka, která spadne, podrazí celou řadu dalších kostek. Firmám by se nemělo pomáhat. Spíše pro mě je velkou otázkou, jak se mohlo stát, že tak dlouho ta firma zůstala v jakémsi polostátním vlastnictvím, to je pro mě opravdu ne úplně pochopitelné.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Možná to určitým způsobem ministerstvo financí vysvětlovalo v té chvíli, kdy říkalo, že této firmě žádnou finanční injekci nedá a na tu, jaksi, na tu otázku zpět, že přece tam je určitá majetková účast státu říkalo ano, ta tam sice je, ale je jen přes jednu firmu, která má sídlo na Kaimanských ostrovech a eventuelní profit z ním by mohl jít státu, a to je celé.

Luděk NIEDERMAYER, ředitel auditorské společnosti Deloitte, bývalý viceguvernér České národní banky:
Já to samozřejmě neznám, ale je otázka, jestli za ta léta se to opravdu spletité klubko vztahů nedalo trochu rozmontovat. V každém případě to přežívání různých polostátních, či státem podporovaných firem je určitě něco, co neprospívá fungování ekonomiky.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Poslední otázka k celému, k celému problému sklářské skupiny Bohemia Crystalex Trading, poslední informace z dnešního odpoledne mluví o tom, že minimálně dva provozy jsou zatím zachráněny, to znamená, že byla uzavřena nějaká dohoda s těmi věřiteli, s těmi bankami. Tak možná to s tou důvěrou v ten český trh a důvěrou bank v České republice není tak hrozné, když se nakonec domluvili?

Luděk NIEDERMAYER, ředitel auditorské společnosti Deloitte, bývalý viceguvernér České národní banky:
Je to, jak jsem říkal, ty slabší vagónky v těchto velmi obtížných podmínkách opravdu ten vlak zřejmě opustí, ale to neznamená, že neexistují i ve slabých firmách velmi perspektivní části. A samozřejmě řešení takovýchto problémů typu rozmotání toho složitého klubka kolem Crystalexu velmi pomáhají kvalitní například insolvenční nebo bankrotové zákony, které umožní těm správcům velmi rychle prodat ještě funkční firmy. Mimochodem to je to, co drasticky snižuje náklady finančních krizí. Třeba v Americe, když se podíváme, tak během několika hodin je tam možné udělat opravdu komplikované a pro akcionáře drastické obchody, které šetří důvěru veřejnosti a hlavně peníze daňových poplatníků.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Je možné, že někde v řadě čeká ještě další složitá, majetkově složitá česká firma, která bude tím dalším slabším vagónkem?

Luděk NIEDERMAYER, ředitel auditorské společnosti Deloitte, bývalý viceguvernér České národní banky:
Já bych řekl, že ten, ta firma, o které mluvíte byla specifická jednak tím, že to její podnikání bylo z tohoto hlediska, při takto obtížné situaci ve světě rizikové a zároveň tam byla ta majetková struktura. Já doufám, že takovýchhle firem, s takovouto majetkovou strukturou, kde například je a není stát, opravdu u nás mnoho není, ale nepochybně budou existovat firmy, které mají vysoké úvěrové zatížení, jejíž byznys je nyní ohrožený a ne všechny to přežijí.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Tak pojďme zpátky k tomu světovému, evropskému, americkému měřítku a pohledu na globální finanční a kapitálovou krizi. Jen připomínám, že hostem dnešních Dvaceti minut Radiožurnálu je bývalý viceguvernér České národní banky Luděk Niedermayer. Mohl byste, pane Niedermayere, v krátkosti vysvětlit, v čem vlastně spočíval ten plán a spočívá stále ten plán amerického ministra financí Paulsona a šéfa FEDU, tedy americké centrální banky Bernankeho na záchranu, nebo zastavení té krize a tam jde o to nalití sedmi set dolarů, kamsi?

Luděk NIEDERMAYER, ředitel auditorské společnosti Deloitte, bývalý viceguvernér České národní banky:
Finanční instituce po celém světě a zejména v Americe mají v bilanci cenné papíry, jejichž hodnota nyní je velice sporná, ale v každém případě je nízká a zároveň ty cenné papíry jsou neprodejné. To působí, že tyto finanční instituce z finančního hlediska nevypadají příliš dobře a jaksi nebudí důvěru ostatních účastníků na finančním trhu. To, co Paulson chtěl udělat je, vyhradit nějaké státní peníze, které začnou tato problematická aktiva od finančních institucí kupovat, v naději, že za prvé tím dojde k ozdravení finanční síly těchto institucí a za druhé, až se ta situace uklidní, tak se klidně může stát, že tyto cenné papíry se s malou ztrátou a možná některé se ziskem například na trhu můžou prodat.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Platí v případě tohoto plánu ta výhrada, která je několikrát už v průběhu celého možná minulého roku, kdy ostatně určitá finanční a kapitálová krize ve světě trvá, platí ta výhrada, že se za peníze daňových poplatníků, za veřejné peníze sanují chyby nebo špatná rozhodnutí bankéřů?

Luděk NIEDERMAYER, ředitel auditorské společnosti Deloitte, bývalý viceguvernér České národní banky:
Ano, je to tak, ale, tedy respektive stoprocentně je tak ta první část. To znamená, že daňoví, peníze daňových poplatníků budou použity na řešení problémů ve finančním sektoru. A nemůžeme se tvářit, že je to nějaká tržní operace, protože, kdyby se ty cenné papíry daly prodat na trhu, tak by to ty finanční instituce udělaly. Na druhou stranu já bych byl trošku opatrnější s tím hodnocením těch jednoznačných chyb přeplácených manažerů, protože ta situace, ke které došlo je opravdu nečekaná a ona trvá prakticky už jeden rok a z hlediska matematického ty, ty finanční instituce pracují s velmi složitými a kvalitními matematickými modely, se zřejmě pohybujeme v oblasti jevu, který podle teorie pravděpodobnosti vůbec neměl stát, nastat nebo měl nastat například jednou za deset tisíc let. To je klidně možné.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Na druhou stranu, ale, pane Niedermayere, lidé, kteří jaksi popisují, komentátoři a samotní ekonomové, kteří popisují základy té krize, tak mluví o tom, že byla skrze ten americký hypoteční trh nafouknuta nějaká bublina, kde se na základě jedněch, abych to popsal opravdu velice lidově, bublin, budovaly další a další a v tom celém systému existovaly doslova virtuální hodnoty a virtuální peníze.

Luděk NIEDERMAYER, ředitel auditorské společnosti Deloitte, bývalý viceguvernér České národní banky:
Ne, já s váma naprosto souhlasím. Já jsem jenom chtěl říct, že by bylo zjednodušené svalovat tu vinnu teďka na ty, kteří jsou na konci vidět, to znamená třeba na, na manažery Lehman Brothers. Protože opravdu ...

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Na druhou stranu, je vůbec možno říct, kdo za to může?

Luděk NIEDERMAYER, ředitel auditorské společnosti Deloitte, bývalý viceguvernér České národní banky:
... já si myslím, že v tom systému udělali chyby úplně všichni. Ti, od těch, kteří si brali ty hypotéky, přes ty, kteří jim je prodávali a přes ty, a končily u těch investorů, které, kteří cenné papíry kupovali. Ale bohužel ten bankovní byznys tak funguje, že po období, kdy nikdo nechce půjčit nikomu, je najednou možno najít, obrazně řečeno, úvěr v poštovní schránce, a to je ten moment, ve kterém opravdu se smráká na problémy. A k tomu došlo a koneckonců do určité míry, ale jenom do určité míry to známe i z České republiky.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Vy jste sám řekl problém nebo vina přeplácených manažerů. Pokud se úplně nepletu, tak v tom americkém plánu záchranném je také jedna taková věta, nebo složka, že by po určitým čas u některých bankovních manažerů, pravděpodobně těch sanovaných bank, měly být zmrazeny, či sníženy platy. Je to k něčemu vůbec?

Luděk NIEDERMAYER, ředitel auditorské společnosti Deloitte, bývalý viceguvernér České národní banky:
Tak já bych to rozdělil na dvě části. Ta první je, že daňoví poplatníci v žádné zemi a zejména ne v Americe nevítají to, že jejich peníze budou použity na sanování finančních institucí, i když nakonec ta sanace není prováděna kvůli těm finančním institucím, ale kvůli tomu, aby ekonomika přežila v jakés takés formě, čili je to nepopulární, bankéři jsou nepopulární a tudíž tady toto je výsledek nějaké politické logiky. Za druhé bych chtěl říct, že není sporu o tom, že platy v bankovnictví jsou velmi vysoké a ukazuje se, že někteří lidi, jako například manažeři institucí, kteří tou krizí zatím prošli se ctí, je to třeba Goldman Sachs, nebo Morgan Stanley, tak si nepochybně ty peníze zasloužili, protože zachránili desetimiliardové hodnoty svých akcionářů. Jenomže ono předem vědět, že ti vedení Lehman Brother tu situaci nezvládne a tudíž ty peníze nezaslouží, zatímco vedení Goldmanu je zvládne, je opravdu nemožné. Čili já svým způsobem chápu, že akcionáři opravdu jsou svolní s tím, aby manažeři dostali velmi vysoké peníze, protože oni opravdu rozhodují o tom, jestli ta firma bude prosperovat.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Na druhou stranu, není to kolečko také možno popsat tak, že samozřejmě za nějaký úspěch tváří v tvář svým akcionářům je možno dostat vysoký plat, ale zároveň to, že se to jednou povedlo a dostal ten manažer, ten bankéř takto vysoký plat, takto vysoké odměny, ho potom žene do toho, aby, řekněme, ten hon za ziskem byl za vysokého rizika?

Luděk NIEDERMAYER, ředitel auditorské společnosti Deloitte, bývalý viceguvernér České národní banky:
Určitě máte pravdu. Ano, ten insenstiv je, přijímat riziko a generovat velké zisky, protože to vypadá, že ztráty na ty manažery nedolehnou. Je zajímavé z historického hlediska, že to není tak dlouho, bylo to v osmdesátých a tuším i začátkem devadesátých let, kdy tyto velké investiční banky nebyly žádnými akciovými společnostmi, ale byly, jak říkají Američané, /nesrozumitelné/ to znamená, že stály na kapitálu, který byl majetkem jejich vedoucích zaměstnanců, a tam nepochybně tento problém byl mnohem symetričtější, protože, kdyby tato firma zbankrotovala, tak ti manažeři, bylo jich řádově sto a více v každé instituci, by přišli o svůj majetek, který složili do té firmy.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Když vzpomeneme už tu vzpomínanou banku Lehman Brothers a nebo jakékoliv jiné bankovní ústavy, které například ve Spojených státech amerických v průběhu krize padly, či byl nějakým způsobem rozebrány na aktivní a pasivní částky a rozprodány pod cenou, mají vůbec jejich manažeři nějakou osobní zodpovědnost, majetkovou?

Luděk NIEDERMAYER, ředitel auditorské společnosti Deloitte, bývalý viceguvernér České národní banky:
Pochybuju, že mají nějakou přímou zodpovědnost. Zároveň víme, že v Americe běží vyšetřování a nepochybně existuje něco jako veřejná poptávka na to, nalézt, jestli ti manažeři se nedopustili nějaké chyby, která by byla nad rámec, řekněme, špatného obchodního rozhodnutí a já myslím, že ti lidi sami si uvědomují, do jaké situace ty firmy dostali. Ale ještě bych se vrátil k tomu Paulsenovu plánu, určitý problém je a ten se může stát i v Evropě u těch zestátněných institucí je, že zase ti vlastníci, v tomto případě stát, těch zestátněných institucí tam budou chtít mít také kvalitní management, a je otázka, jestli kvalitní management je možné dostat na platy, které by konvenovaly představy daňových poplatníků o tom, jak by ti bankéři měli být placeni.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
To bychom asi museli mít nejdřív představu, jaká platová úroveň by konvenovala daňovým poplatníkům.

Luděk NIEDERMAYER, ředitel auditorské společnosti Deloitte, bývalý viceguvernér České národní banky:
No, určitě by to byla na míle vzdálená od toho jaká by konvenovala těm bankéřům.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Tak samozřejmě uvidíme, jak to všechno dopadne. Jen připomínám, že posloucháte Český rozhlas 1 Radiožurnál a hostem dnešních Dvaceti minut je bývalý viceguvernér České národní banky Luděk Niedermayer. Když překročíme Atlantik a vrátíme se do Evropy, tak jednak uplynulý víkend, tak, jak jste říkal vy a zejména uplynulé zhruba dva dny, znamenají to, že evropské vlády se začínají pouštět do velkých investicí právě z veřejných peněz směrem k bankovním ústavům. Můžeme říci, že německá vláda pomáhá bance Hypo Real Estate sedmadvaceti miliardami eur. Země Beneluxu poskytnou přes jedenáct miliard euro finanční skupině Fortis, Britové znárodnili banku Bradford & Bingley a před tím Northern Rock, na Islandu také došlo ke znárodnění banky. Je to, je to legitimní?

Luděk NIEDERMAYER, ředitel auditorské společnosti Deloitte, bývalý viceguvernér České národní banky:
Tak, kdybychom si uvědomili, jaké by měly důsledky zřejmě jednotlivých bank v této situaci, tak je to zřejmě ekonomicky smysluplná a správná volba. My nečelíme ...

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Slyšel jsem dobře to slovíčko zřejmě?

Luděk NIEDERMAYER, ředitel auditorské společnosti Deloitte, bývalý viceguvernér České národní banky:
... zřejmě. Samozřejmě nikdo neví, ale podle mého názoru, abych se vyjádřil jasněji, myslím si, že je to správná volba, protože my tady nečelíme situaci, kdy se objevila jedna, dvě banky, které udělaly nějaké špatné rozhodnutí, my tady čelíme situaci fatální nedůvěry mezi finančními institucemi navzájem. Jak už jsem říkal, to bankovnictví stojí na důvěře, stojí na tom, že klienti věří, že peníze můžou nechat v bance, že banky si navzájem věří, že si můžou půjčovat peníze. A tato důvěra je teďka jednoznačně pryč.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Když se podíváme na výčet těch evropských bank, které jsou sanovány, nebo jsou pod pomocí ze státních peněz v tuto chvíli, tak je evidentní, že ta krize se prostře přelila přes oceán a je v Evropě. Je možné, že bude mít v Evropě ještě další výrazně horší efekt a že možná konečně s plnou vážností a silou dojde i do České republiky, která zatím jakoby byla za nějakou hradbou, možná teď to je pomyslně geograficky, těch německých bank, které problémy mají už delší dobu?

Luděk NIEDERMAYER, ředitel auditorské společnosti Deloitte, bývalý viceguvernér České národní banky:
No, tak především si uvědomme, že to první přelití bylo z investičních bank do, do těch běžných komerčních bank, což se už stalo v Americe v případě například vámi zmiňovaného Washington Mutual, čili to je to, co se stalo, to znamená, že ti vkladatelé začínají mít obavy o finanční instituce. A je to teď opravdu tady. Ta rozhodnutí vlády, která, nebo bych řekl, primární rozhodnutí je, že vkladatelé nepřijdou o peníze, to je rozhodnutí podle mě bezesporu správné. Druhé rozhodnutí je, jakým způsobem tohoto dosáhnout. A vidíme že Paulsonův plán je trochu jiný než přístup současných evropských vlád. Tady je určitě je diskutovat. Do jaké míry se to dotkne České republiky? Já myslím, že ty karty už jsou rozdány a banky budou chráněny, takže si nemyslím, že dojde k destabilizaci našeho finančního systému. Zároveň ale není pochyb, že důsledky pro růst světové ekonomiky, budou, budou znatelné a ty se nás dotknou.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
To je z toho, řekněme, globálnějšího hlediska. Na druhou stranu vy čtete ten plán, řekněme, tu evropskou verzi plánu na záchranu, nebo na zastavení té finanční krize tak, že státy administrativy jednotlivých států přijmou veškerou odpovědnost za vklady?

Luděk NIEDERMAYER, ředitel auditorské společnosti Deloitte, bývalý viceguvernér České národní banky:
Já to vidím tak, že, že je to něco na úrovni zestátnění to, co probíhá. Je to provedeno z cílem, aby bylo zřejmé, že vkladatelé budou zachováni, koneckonců, zachráněni, to koneckonců byla první věta, kterou řekl některý ministr belgické vlády, když se v pátek objevily problémy s Fortisem, čili to klíčové rozhodnutí opravdu je, že vkladatelé nepřijdou o peníze. Druhé rozhodnutí by mělo přijít, že akcionáři přijdou o peníze, protože akcionáři berou riziko. Když banky vydělávaly, tak měli nárok na vysoké dividendy, vydělávali na zhodnocení, jaksi ti by měli přijít o peníze. No a ta třetí část toho plánu, která je nejobtížnější a je trochu ve hvězdách je, jak se stát zpětně zbaví těch bank, jak rychle to udělá a co bude dělat mezi tím.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Na to jsem se chtěl zeptat, protože dá se asi z logiky věci předpokládat, že ve chvíli, kdy nějaký stát investuje až desítky miliard eur do záchrany nějaké banky, že za to pravděpodobně bude něco chtít.

Luděk NIEDERMAYER, ředitel auditorské společnosti Deloitte, bývalý viceguvernér České národní banky:
Předpokládám, že to bude probíhat tím zestátněním, to znamená nějakým navýšením kapitálu, který, jako koneckonců Američani to provedli u toho pojišťovacího kolosu AIG, to znamená současní akcionáři přijdou o většinu majetku, stát se stane akcionářem a bude tu banku nějakou dobu řídit, to předpokládám, že je scénář a jak víme, to není jednoduchá záležitost tady toto a má to důsledky pro ekonomiku.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Pojďme k poslední otázce, pane Niedermayere, krize je neustále ve svém průběhu. Než jsme vstoupili dnes do studia, tak jste říkal, že to celé běží výrazně rychlejším tempem, než by se dalo možná před týdnem ještě očekávat. S jakou reputací z toho všeho vyjdou banky obecně?

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Myslím si, že je třeba neházet všechny do stejného pytle, protože i v tomto období extrémní nedůvěry, a jak už jsem říkal, jevu, které z teorie, z minulé zkušenosti by vůbec neměly nastat, tak je celá řada finančních institucí, které stojí pevně na svých nohou, čili, řekl bych, že je třeba diferencovat a zároveň ta druhá, to druhé alibi pro ty bankéře je, že v období takovéhle nedůvěry je velmi obtížné uřídit tu situaci. Banky nikdy nebyly populární. Po této epizodě nepochybně nebudou populární. Nebude populární státní pomoc, ale zdá se, že je to ekonomicky ta nejvýhodnější možnost.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
A měl by se někdo v České republice opravdu obávat dopadů té finanční a kapitálové krize?

Luděk NIEDERMAYER, ředitel auditorské společnosti Deloitte, bývalý viceguvernér České národní banky:
Jak už jsem říkal, já si myslím, že ty karty v Evropě jsou opravdu na stole a že banky budou chráněny svými vládami. Ty negociace v případech možná ještě nastanou, možná nebudou úplně jednoduché, ale tohoto bych se nebál. Čili řekl bych, že ta důvěra vkladatelů se bude vracet, ale uvidíme, jak moc ochotny budou banky začít plnit ty své, řekl bych, zákonné povinnosti, to znamená půjčovat do ekonomiky, jak budou, jak budou řízeny a jaké to bude mít důsledky pro, pro růst ekonomiky a na první pohled se zdá, že tam ty vyhlídky nejsou příliš dobré.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Takových bylo dnešních Dvacet minut Radiožurnálu. Luděk Niedermayer, bývalý viceguvernér České národní banky byl mým hostem. Tak díky za váš čas a na shledanou.

Luděk NIEDERMAYER, ředitel auditorské společnosti Deloitte, bývalý viceguvernér České národní banky:
Na shledanou.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
U mikrofonu byl také Martin Veselovský. Posloucháte Český rozhlas 1 Radiožurnál.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media, s.r.o. Texty neprocházejí korekturou.